Albánie 2015

Albánie 2015

Korcë

Deník z cesty do Albánie a zpět

 

28.6.2015 Neděle

Sraz účastníků zájezdu je v 15:00 v hospodě Na Tahu.U točenýho Draka ladíme poslední detaily.Někteří z nás si ještě odskočí  dokoupit nějaké drobnosti a hlavně pivko na cestu.EC 173 má z Brna odjezd 16:21.

Vlak natřískanej až po střechu.Zabíráme místa ke stání v chodbičce.Strategicky před kupé,kde jsou krom jednoho místa,rezervace jen do Břeclavi.Takže budeme mít za půl hodky místa na sezení.Po odjezdu z Břeclavi už v kupé zůstává sedět jen jedna slečna.Navazujeme družbu pomocí vychlazeného pivka.Je slovenka,jmenuje se Bára a vrací se domů ze svatby kamarádky.Kecáme o všem možným a cesta rychle utíká.Bára vystupuje v Bratislavě a až do Budapešti máme kupé celé pro sebe.Dávám do placu domácí uzené,popíjíme pivko,sem tam ho proložíme malým kalíškem rumu.Svět může být i krásnej :-)

V Budapešti přijíždíme na nádraží Keleti.D 341 odjíždí až 22:25.Jdeme si zkrátit čekání do jednoho z blízkých barů.Pivko nic moc,ale aspoň sledujeme cvrkot na rušné ulici před barem.Před 22h se zvedám já s Pepou a jdem chytat místa do vlaku.Marcel a Petr zaplatí a doženou nás.Vlak už tam stojí,takže začínám tušit,že volná místa budou dost obsazená.Taky že jo.Volno už je jen ve velkoprostoráku.No nic,chytáme pro každého dvousedačku a otvíráme okno. Sledujem,kde jsou dva naši zbývající souputníci.Petra po chvíli vidíme a máváme mu slamáky.Skvělý nápad.Slamák nemá hned tak každý a poznáme se i na dálku.Petr nás vidí a mávání opětuje.Kousek za ním jde Marcel.Petr nastupuje,ale Marcel z nepochopitelných důvodů odbočuje od vlaku ke stánku a něco tam řeší…,nebo kupuje… Na tu dálku není poznat,co tam kurva vyrábí,když už to každou chvíli má odjet.Petr  je u nás ve vagonu a Marcel nikde.Znovu se díváme z okna,ale Marcela  není vidět :-( Vlak se rozjíždí… Buď stihl nastoupit do posledního vozu anebo se na nás vykašlal,kamarád,a zůstal na nádraží.Za chvíli zvoní Petrovi mobil a my víme na čem jsme.Marcelovi to ujelo…..,má po piči a my taky,protože je jasný,že na něho budem někde čekat :-(

Další vlak do Bělehradu jede až zítra v 10:00 dopoledne.Následuje výměna esemesek s Marcelem.Chceme na něj počkat až ve Skopje,ale on chce za každou cenu,abychom čekali v Bělehradu.Má strach jet z Bělehradu do Skopje sám,že by se zase ztratil nebo ho někdo ukradl :-) Pepa mu ještě na mobil posílá adresu hostelu,kde by mohl přespat.Tak uvidíme, jak to dopadne.Cesta  ubíhá vcelku rychle.Za trest,že nám Marcel zběhl,mu sežerem jeho řízky(máme jeho tašku s proviantem) a dopíjíme poslední zásoby pivka a jako již poněkolikáté to občas proložíme kalíškem rumu.Na hranicích se Srbskem kontrolují celníci jen doklady,batožina je nezajímá.Pospáváme jak se dá,dvousedačka moc pohodlí neposkytuje.Konečně je ráno a vlak zastavuje v Bělehradu.

 

29.6.Pondělí

Vystupujeme a první zastávka míří na peroně k vodovodu.Děláme provizorní ranní hygienu a domlouváme se,kde počkáme na Marcela.Ještě ho znovu zkoušíme esemeskou zlomit,ať dojede za náma až do Skopje,ale odpověď je rychlá a jasná:ne! Tak ho ještě chvíli podusíme :-) Obsazujeme lavičku na prostranství před hlavní budovu a snídáme povidlové buchty z domova.Chutnají výborně.Na Marcela určitě nezbyde.A posíláme mu esemesku,že  čekáme do večera v Bělehradu. Měl by dorazit v 18:05 a budem doufat,že dojede včas,abychom stihli večerní rychlík do Skopje v 18:50.Dáváme po kalíšku rumu a spřádáme plány,co podniknem.

Ve vestibulu je TIC.Pepa vyzvedává mapku Bělehradu a nad mapkou si rýsujem trasu prohlídky města.Ne moc dlouhou,aby nás nebolely v horku nožičky,ale taky ne moc krátkou,abychom něco viděli.Volíme nenáročnou variantu z nádraží k chrámu sv.Sávy, pak po hlavní třídě směr pevnost nad městem.Pevnost Kalemegdan se tyčí na soutokem Sávy a Dunaje.Je zde nádherný výhled a skvělý park k odpočinku.Tedy spíš k lelkování :-) Po krátké procházce parkem a kochání se výhledem,zabíráme strategické místo na trávníku pod košatým stromem ve stínu.Je poledne a sluníčko hicuje.Po obědové siestě,kterou jsme protáhli do tří hodin,vyrážíme obejít zbytek pevnosti.My jsme přišli boční bránou od řeky,takže až teď zjištujem,že kolem hlavního vstupu do pevnosti,je military muzeum s exponáty pod širým nebem.Od polních kanonů a tančíků z 1.sv.války až po tanky a houfnice ze 2.sv.války.

Po prohlídce opouštíme pevnost a posouváme se směr k nádraží.Cestou kolem autobusového nádraží míjíme přilehlý park,plný migrantů z Afriky a Blízkého východu.Až odtud odejdou,tak nezávidím srbům úklid parku.Před vlakovým nádražím měníme několik eur za dináry ( 1E = 120 SRB) a jdem si koupit ke stánku gyros.Je velký a moc dobrý.Cena 250 dinárů za jeden.V nádražní hospodě dáváme točené pivko,Jelena.Ale pivo je mizerný.Později srovnáváním zjistíme,že Jelen je to úplně nejhorší pivo,co jsme za těch 8 dní vandrování po Balkáně pili.

Blíží se 18h a čekáme na Marcela.Infotabule ve vestibulu ukazuje u jeho vlaku 15min. zpoždění.Tak snad to nebude víc.Nebylo.Marcel slavnostně a střízlivý dorazil k nám.Hurá!NZ 355 směr Soluň už nasunují do peronu,tak jdem chytat místa.Dlouhá noc je před námi.Ale ouha,vagony jsou zamčené.Konduktéři odemkli jen dvoje dveře z celé pětivozové soupravy a kontrolují jízdenky ještě před nástupem.Nadávám a hledám fipku v batohu.Sotva ji mám v ruce,konduktér kontrolu vzdává a odchází za kolegou k vedlejšímu vozu.Do prdele práce.Nadávám podruhé a soukám se do vozu.Naštěstí Petr byl nejrychlejší z nás a zabral celé kupé.Bezva.Sedačky se dají srazit a noc bude snesitelnější než ta minulá.Vlak je naplněný tak z 80%.Ale většina cestujících vystupuje krátce po půlnoci v Niši.

 

30.6.Úterý

Rychlost vlaku není nijak závratná a na hranice s Makedonií přijíždíme s téměř dvouhodinovým zpožděním.Celní kontrola se taky protahuje a nakonec do Skopje příjíždíme místo ve 4:25 až v 6:30.Venku začíná drobně pršet.

Naše další cesta směřuje k jezeru Ohrid na makedonsko-albánské hranici.Máme v plánu popojet vlakem do Kičeva,prohlídnout zbytky zdejší zrušené úzkokolejky  a potom pokračovat busem do Ohridu. Ve vestibulu zjištujeme,že vlak v 8:00 do Kičeva už nejezdí.Další jede až odpoledne.Upravujeme plány a pojedem rovnou do Ohridu.Jdem na autobus.Seběhnem z vestibulu po schodech dolů a jsme na parkovišti,kde je i autobusové nádraží. Máme štěstí.Nejbližší jede za deset minut.Přesně v 7:00.V kase se zeptáme na cenu jízdenky a rychle měníme vedle ve směnárně eura za makedonské denáry(1E=61MKD).Jízdenka na bus Skopje-Ohrid stojí 450MKD/os.Bus je starší Setra,ale čistá a zabíráme si každý dvojsedadlo.Kromě nás v něm jede cca 15 dalších lidí.

Po třech a půl hodinách jízdy přijíždíme do Ohridu na autobusové nádraží.Venku chčije a chčije.Bereme batohy a přebíháme od autobusu do čekárny.Přitom na nás pokřikuje jedna zdejší naháněčka,jestli nechcem ubytování.V plánu je pokračovat na klášter sv.Nauma,takže ji odmítáme.Po chvilce rozumování co dál,se přemisťujem do vedlejšího café baru.Daváme točené pivo Laško a zhodnotíme ho jako velmi,no…,docela dobré(na zdejší poměry výborné).Je  poledne a počasí se nelepší.Diskutujem co s načatým dnem.Zda i v dešti jet na sv.Naum nebo zda obětovat jeden den a neplánovaně zůstat na noc v Ohridu.Původně jsme chtěli dnes dojet až do Korcë v Albánii.Vyhrává varianta přenocovat v Ohridu.Po dvou nocích ve vlaku se ani nedalo nic jinýho čekat :-)

Dáváme druhé pivko a Marcel jde zkusit odchytit "naši" naháněčku a domluvit nocleh.Přivede ji až do baru a domlouváme se na ceně.Chce 5E za jednoho.Ptám se jí,jestli je k dispozici i sprcha.Usmívá se a kývá,že ano.Takže není nad čím váhat.Bereme.Vede nás asi deset minut pěšky po hlavní ulici a pak zatáčí do boční uličky.Je to patrový dům,kde sama bydlí s rodinou.Máme k dispozici dva pokoje po dvou lůžkách a koupelnu se sprchou a záchodem.Na pokojích je i TV s místními programy.Rozdělujem si cimry,dáváme po kalíšku rumu a jdem na prohlídku města.Projdem staré město s obchůdky,amfiteátr,přístav a dostáváme hlad.V jedné z mnoha restaurací se zastavujem na večeři.Je taková lepší,tak nás snad nezruinuje J Objednáváme si každý jídlo podle své chuti a dohromady láhev vína.Tady nastal pozdější kámen úrazu.Víno je výborné,ale jiné než jsme dle jídelního lístku objednávali.Tohle prostě v nabídce ani nemají.Po večeři Petr objednává další láhev.V poklidu dopíjíme.Pak chceme platit,číšník donesl lístek a my nevěřícně koulíme očima.Cena vína trojnásobná než to,které jsme původně chtěli.No,tady nás turisty nachytali na hruškách….. Měli jsme ho reklamovat hned jak ho pingl donesl na stůl.Víno jsme vypili a teď už je pozdě se dohadovat.Platíme útratu a nenecháváme ani denár spropitného.Takže dávat si pozor,zda opravdu pingl donese to,co jste si objednali.Jsme poučeni pro příště!Na privátě to spláchnem několika rumíky.

 

1.7.Středa

V 9:00 přicházíme na autobusovou stanici a v pokladně se ptáme,kdy to jede ke klášteru sv.Nauma.Až v 11:20,cena 110MKD/os.Jízdenky se prodávají pouze u řidiče busu.Dáváme si vedle v baru kafíčko,pivko a vyčkáváme.Utrácíme skoro všechnu místní měnu.Necháváme si jen tolik,aby jsme zaplatili bus plus nějaký drobáky,který už nestačí na další pivko a zůstanou v kapse jako suvenýr.Jak říká Petr,šmrdolíny :-)

V 11h se u busu znovu potkáváme s naší paní domácí.Vykládá si s jedním z místních taxikářů.Řidič hned zjišťuje kam jedem a poté nám nabízí okamžitý odvoz ke kláštěru za 800MKD.Říkáme,že tolik už nemáme a ukazujeme,že víc než 470MKD nedáme dohromady.Do odjezdu busu zbývá cca 15 min.Chvíli se ošívá a nakonec kývne,že nás tam za ty peníze hodí.Zřejmě si řekl,že lepší takový kšeft než žádný kšeft J Do auta se vejdem v pohodě.Je to zánovní Peugeot Partner.Dáváme prachy a už se vezeme.Z autorádia nám zpívá F.Mercury - Under Pressure.Je nám fajn.Cesta okolo pobřeží  ubíhá a za půl hodky jsme u kláštera.

Procházíme park se stánky a restauracemi.Zkoušíme vodu jezera.Po včerejším dešti je studená.Fotíme se před sochou sv.Nauma a jdem na nádvoří kláštera.Uvnitř je plno pávů a vřískají jeden přes druhého.Výhled na jezero  nádherný.V upraveném parčíku pod klášterem zabíráme místa pod  krytým přístřeškem a obědváme ze svých zásob.Studený oběd zakončujeme jak jinak,kalíškem rumu.

Od kláštera scházíme dolů ke kapličce a kolem ní jdem lesní cestou cca 500m a zahýbáme nahoru k silnici směr hraniční přechod.Je to mnohem kratší cesta,než kdybychom obcházeli klášter směrem k hlavnímu vstupu a šli serpentinami po silnici k hranici.Ušetřili jsme si minimálně 2km chůze po rozpálené asfaltce.Po dalších cca 300m jsme na celnici.Odbavení  na makedonské i albánské straně zabralo cca 15-20min.Celníci kontrolovali jen doklady.Batohy je nezajímali.

Na albánské straně nás odchytává taxikář a nabízí odvoz do Pogradce za 10E.Zkoušíme smlouvat,ale nechce slevit.Asi ví proč.Na hranicích stojí jen on sám.Kdoví,kdy by se tu ukázal další taxík.Jsou dvě hodiny  po poledni a horko by se dalo krájet.Nakonec jsme čtyři a vychází to 2,5E na jednoho.Takže to berem a sedáme do jedničkového Focusu.Za jízdy říkáme taxikářovi,aby nás zavezl na místo,odkud jezdí busy do Korcë.Kývá,že ano.Kývá po našem a ne po jejich.Zřejmě už přišli na to,že turisty to mate a tak se nám přizpůsobili J Vysedáme v Pogradci, vedle postaršího Fordu Tranzit a jeho šofér se nás hned ujímá.Hrne se pro naše batohy do kufru Focusu.Nejspíš má strach,aby mu turisty nevyfoukl někdo jiný :-) Ale my nejdřív domlouváme cenu,ať víme na čem jsme.Chce 3E za jednoho.Zdá se nám to,vzhledem ke vzdálenosti, přijatelná cena.Tak ho necháváme přeložit naše bágly a sedáme do auta.Cestou několikrát zastavuje a přibírá pár místních.Po cca půl hodině jízdy zastavuje v Korcë.Dáváme mu 10 a 5 eurovku a chceme vrátit.Chvíli mává bankovkami a ukazuje,že nemá drobné eura na vrácení.Vrací  nám 5 eurovku a ukazuje rukou,že je to ok,že mu stačí 10E.Tak jo,my jsme spokojeni a zdá se,že i on :-) Pomáhá nám vytahat bágly z auta a loučíme se.

V Korcë chvíli bloumáme po centru.Fotíme.Pak se vydáváme,dle rady jednoho z místních,směrem k autobusáku. Chceme zjistit,kdy jede zítřejší bus do Përmetu.Cestou měníme ve směnárně eura za leky(1E=140LEK). Od jednoho šoféra  se dovídáme,že bus jede v 6:00.Takže bude ranní budíček. Jdem to spláchnout do vedlejšího baru pivkem.Objednáváme místní pivo Korcë (100LEK).No...,horší pivo už byl jen Jelen v Bělehradě. Aspoň jsme ochutnali J S papírem a tužkou v ruce se domlouváme s hostinským,kde by se tu dalo nocovat.Maluje nám plánek,kde má být slušný a solidní hotel,cca 1000-1500LEK/os,přesnou cenu prý neví.Platíme piva a jdem dle plánku najít nocleh.Nemá to být daleko,tak 300-400m.Přicházíme na hlavní bulvár.Podle mapky máme zahnout doprava do boční uličky a hned zkraje má být hotel.Začíná  pršet.

Nápis hotel v modré barvě vidíme.Plánek tomu odpovídá,ale vzhled budovy důvěru v solidnost bydlení už moc nevzbuzuje.Dole na minivrátnici nás vítá starý děda a hned nás vede nahoru do patra.Kolem schodiště a v mezipatře se povalují prázdné láhve od všemožných tekutin.V patře visí ceník.Tak jestli je aktuální,nocleh tu stojí 300LEK/os.Až podezřele levné.No nic,když už jsme tady,tak jdeme na prohlídku pokoje.Uf…,no…,tak tohle nám vyrazilo docela dech.Na vrzající dřevěné podlaze jsou položeny všelijaký koberečky,který by jsme u nás nedali ani psovi do boudy :-) Postele i matrace očividně pamatují  brzký začátek 20.století.Otlučené umyvadlo v rohu má zaslepený přívod vody i odpad.Jsme zaraženi,jestli to děda myslí vážně.Ale on se tváří vážně.Takže srandu si z nás nejspíš nedělá.Koukáme po sobě,jestli do toho jít anebo se s dědou rozloučit. Jdem omrknout ještě další pokoje.Všechny jsou na stejné úrovni.Nakonec,částečně pod tíhou superlevné ceny a taky z recese,podléháme  a kýveme dědovi,že to berem.Je to jen na jednu noc.Děda je očividně spokojený,má kšeft a přináší velkou,ohmatanou knihu hostů.Bere si doklady a zapisuje nás.Přitom v knize ukazuje,že tu bydleli před námi  i američani a poláci.Marcel dostává nápad a hned s ním vyrukuje ven.Bezejmenný hotel přejmenovává na hotel U supa.Přesně podle známé české pohádky.Máme pokoj bez štěnic(možná) a bez ramínek,ale se zrcadlem a balkonem.Ale překvapením není ještě konec.Jdem na prohlídku záchodu,tak ten píše!!! Klasika turecký.Jsou tu dva.Původně zřejmě jeden pánský a jeden dámský.Dnes již nejde rozlišit který byl který.Jakž takž použitelně vypadá jen ten vpravo.Je tu i umyvadlo s tekoucí vodou.Tedy má to podobu umyvadla.Uvnitř je postavený kýbl,ze kterého voda přetéká do rozbitého umyvadla,odtud do dalšího kýble postaveného na zemi a z něho to teče na betonovou podlahu a dírou v zemi odtéká voda neznámo kam.

Padají návrhy,zda se nesbalit a nejít jinam.Ale nakonec zůstáváme s tím,že ne každému se poštěstí v Albánii přespat v hotelu U supa :-) Kdo neviděl a nezažil...,neuvěří.Děda přináší klíče od pokoje.Po chvilce zápolení se zámkem se nám podaří pokoj zamknout a vyrážíme po vzoru místních obyvatel korzovat do ulic.Sotva vyjdem ven na hlavní ulici,ujdeme 20m a v pravé boční uličce vidíme zastrčený hotel.Vypadá velmi solidně.Tak tohle bude ten náš,kam nás směroval hostinský z baru u autobusáku.A my to netrefili :-)

Venku přestalo pršet.Jdem hlavní třídou na velké náměstí s kostelem sv.Jiří,dělám několik záběrů kamerou.Po dešti je nádherná duha.Marcel s Petrem mezitím odskakují do obchůdku a kupují svačinku.Bagety,sýry a … flašku místní rakije.Nekolkované.V regále žádnou neměli,ale na dotaz majitel obchodu sáhl pod pult a domácí rakije byla světě :-) V pozdějším srovnání s dalšími kupovanými rakijemi byla tato nejlepší.Asi jako domácí meruňková samohonka na Ukrajině,ta byla taky lepší než ty origo kupovaný ve kšeftě.Obsazujeme  lavičku poblíž pravoslavného kostela sv.Jiří a  dáváme si do nosu.Při jídle hodnotíme zdejší albánské slečny.Mimochodem jsou moc pěkné,umí se oblíkat  a kroutit zadkama je tu snad učí už v mateřské školce :-)

Po vydatné svačince procházíme hlavní ulice města.Korzují zde večer všichni.Mladí,staří,velcí,malí .Ti bohatší auty projíždí hlavní ulice sem a tam a troubí na známé a kamarády.Zajímavý to zvyk.Benzín tu stojí stejně jako u nás.Zapadáme do baru na pivko,ale mají jen lahvové.Dáváme jedno a přesunujem se dál.Sluníčko pomalu zapadá a dostáváme nápad navštívit zdejší fungl novou vyhlídkovou věž.Je postavena v moderním stylu před hotelem Grand.Vstup je pouhých 50LEK.Výtahem jsme nahoře během několika vteřin.Výhledy na město a okolí při západu slunce jsou nádherný.Děláme pár fotek.Sjíždíme dolů a jdem si dát něco na zub.

Zapadáme do jednoho zdejšího fast foodu.Nabízí zde jeden typ jídla snad na padesát způsobů.Krepa,placka podobná našemu lívanci,ale velikosti velké pizzy.Jedna strana jídelního lístku nabízí krepu na sladký způsob a druhá na slaný.Náplně rozmanité.Cena podle náplně mezi 130-230LEKY.Dáváme si všichni tu na slaný způsob a každý máme jinou náplň.Chutná to skvěle.A po naplnění bříšek jdem do další hospůdky na pivko a kafíčko.Po 23h odcházíme na hotel.Budíček bude v 5h.Před spaním ještě dáváme po kalíšku rakije.

 

2.7.Čtvrtek

Už před půl šestou vyrážíme na bus.Máme to kousek,ale raději dřív než později.Naháněč na parkovišti nás bleskově zmerkl a hned se nám věnuje.Vede nás k maršrutce do Përmetu.Zjišťujeme cenu(800LEK/os) a hned si zabíráme místa uvnitř.Dobře děláme.Nikdy bych nevěřil,kolik lidí si může sednout v mikrobusu o deseti sedadlech.Poslední přisedá blondýna s velkým růžovým kufrem a psem.Podobnost s filmem Pravá blondýnka je čistě náhodná :-) Nakonec nás jede 16 a všichni sedíme.Albánci na to mají zlepšovák,takové sedáky,které v uličce rozměrově zapadnou přesně mezi dvě pevně zabudované sedadla.Přichytnou je za okraje sedadel a sedí na nich.A na jednom předním sedadle(není to dvousedadlo) sedí ženská,na klíně dítě a s ní se tam ještě vešla i blondýna se psem.Pes sedí na klíně paničky.Nikdo se nehádá,i když se musí mačkat.Všichni jsou rádi,že sedí a jedou.Další spoj jede až zase zítra ráno.

Cesta přes hory je atraktivní,ale dlouhá.Cca 130km,téměř 5h jízdy se dvěma krátkýma zastávkama.V budoucnu to bude určitě rychlejší,protože se okolo staré úzké cesty staví nová silnice.Cesta ubíhá v poklidu.Občas se zastaví,že někdo vystoupí a  zase nastoupí.Zastavuje se také, když se pejskovi od blondýny chce čůrat :-)

Malá perlička:Před námi sedí na sedačkách mamina se dvěma dětmi.Kluk a holka.Obě děti mají hezkých pár kileček nadváhu,ale už chvíli po vyjetí z Korcë je krmí chipsy,tyčinkami a dává jim to zapíjet nějakou místní colou.Následky na sebe nedaly dlouho čekat.Holčina ve dvou třetinách cesty začne blinkat,naštěstí do pytlíku.Matka si s tím nedělá těžkou hlavu.Plný pitlík vyhazuje z okna za jízdy uprostřed jedné vesnice.Za ním vyhazuje postupně cca 20 kapesníků,které použila na utírání.No comment.Jiný kraj ,jiný mrav...

Před obědem přijíždíme do Përmetu.Vysedáme a ještě nevytáhnem bágly z busu a už se na nás vrhají taxikáři jak vosy.Všechny odmítáme a jdeme do města.Chceme si doplnit zásoby,něco sníst a až potom se přesunout taxíkem ke zdejším termálům.Jsou vzdálené asi 15km od města.

Do centra je to asi 300m.Navštívíme TIC a zjišťujeme zítřejší odjezd busu do Fieru.Odjíždí v 7h ráno.Ještě nám ochotné informátorky sdělí běžnou cenu taxíku k termálům(1000LEK nebo 7E).Nakoupíme zásoby v marketu,zajdeme na gyros a vracíme se zpět k taxíkům.Už z dálky nás vidí taxíkář,který se nám po příjezdu nabízel jako první.Hned se žene k nám.Ptáme se ho na cenu a říká,že 1000LEK.Než si sednem do auta,tak domlouváme,jestli by pro nás zítra ráno v 6h zase přijel a odvezl do Përmetu na bus.Říká,že to není problém a že přijede.Bezva.Házíme bágly do kufru a sedáme do staršího mercedesu a frčíme ve 40°C vedru vstříc koupání.Za 15 min jsme na místě.Ještě jednou se taxikář ujištuje,jestli má zítra opravdu přijet.Říkáme,že ano a že mu zaplatíme stejnou taxu jako dnes.Je nadšený,že má kšeft i na zítra.Tak doufáme,že dodrží slovo a ráno pro nás přijede.

Jdem se koupat.Přecházíme starý most a pod stromy do stínu odkládáme batohy.Termální prameny Benjë,které zde divoce vyvěrají na několika místech podél řeky nejsou nějak extrémě horké.Ale teplé tak akorát,že i v létě osvěží.Něco jako vyhřívaná voda v aquaparku. Samotná řeka Lengaricë,která pramení v horách,je studená.

Naproti přes řeku je otevřená malá hospůdka.Majitelé jsou starší manželé a protože tu jezdí hodně čechů,tak rozumí trošku česky a umí i pár slovíček.Po osvěžující koupeli Marcel s Petrem zůstávají v hospůdce u vína hlídat batohy,a já s Pepou vyrážíme na prohlídku kaňonu.Současně s námi jde i místní omladina.Mají tu podél řeky několik místeček,kam chodí grilovat a popíjet.Kaňon je nádherný.Brodíme se místy až po kolena ve vodě.Ta je chvílemi studená a chvílemi teplá,podle toho jak se zrovna míchá s teplými vyvěrajícími prameny.Okolo se tyčí kolmé stěny skal.Fantastický!Jdem tak asi kilometr ve vodě,dělám kamerou spoustu záběrů.Užíváme si to.Potom se vracíme zpátky.Jednak už máme hlad a žízeň a pak taky ,aby prohlídku stihli Petr s Marcelem,než zapadne sluníčko.V hospůdce se střídáme.Já s Pepou budem hlídat batohy a popíjet skvělého Merlota od majitelů restaurace a Petr s Marcelem jdou na prohlídku kaňonu,který jsme vychválili až do nebe :-)

Po jejich návratu dopíjíme víno a Marcel si najednou vzpomene,že má v báglu špekáčky zakoupené v Përmetu,vytahuje je z báglu  a ukazuje je majitelce hospody a naznačuje,že by je chtěl schovat do ledničky.Majitelka špekáčky bere a odchází s nimi.Myslíme si jak je fajn,je mít uschované v chladnu,než je budeme večer opékat nad ohněm.Jenže to jsme se přepočítali :-) Pepa po chvíli říká,že paní v kuchyňce vytahuje pánev a za chvíli cítíme našimi nosy,že špekáčky nejsou v ledničce,ale na pánvičce.Ale už je pozdě bycha honit :-) Majitelka to pochopila tak,že je chceme udělat k jídlu.A už nám je servíruje na talířcích i s příbory.Dáváme se do jídla.Chutnají dobře.Po jídle se ukáže,že všechny buřty na pánvičce neskončili,takže na oheň přece jen něco zbylo.K tomu máme zásoby pivka a rakije.Jsme napapaní a je nám blaze.Na světě….,pardon,v Albánii,je krásně.Úžasně!

Okolo osmé večer se přebrodíme přes řeku na druhou stranu.Vybíráme místo ke spaní a sbíráme dřevo na oheň.Pak se jdem ještě vykoupat.Už tu z místních skoro nikdo není.Vychutnáváme si  tohle nádherné místo.Po koupačce rozděláváme oheň,opékáme zbytek uzenin,popíjíme pivo a prokládáme to rakijí.Užíváme si pohodu.Okolo 23h zaléháme pod širákem.Je teplo,občas lehce foukne větřík.

 

3.7.Pátek

V 5:15 vstáváme.Balíme věci a nezapomínáme ani na ranní kalíšek rakije.Přebrodíme řeku a čekáme na taxi.Chvíli před šestou vyjíždí autem majitel hospody a nabízí odvoz.Odmítáme ho.Chceme dodržet slovo a čekáme na našeho taxikáře.Doufáme,že dojede.Je 2 minutky po šesté a náš taxík přijíždí.Taxikář už z dálky troubí.Máváme na něj slamáky.Za chvilku sedíme v méďovi a jedem do Përmetu.Bus do Fieru už tam stojí.Cena 600LEK/os.Využíváme chvilky před odjezdem a dáváme si v blízkém baru big espresso za 100LEK.V busu zatím sedíme sami.Až postupně  se zaplňuje místními.Cesta ubíhá rychle.Silnice je mnohem lepší než ta přes hory.Jsme ve Fieru.Vysedáme a jdeme do baru spláchnout prach z cesty :-) Objednáváme si pivo Kaon,vychlazené je dost dobré.

 Přejdem přes  křižovatku k maršrutce,která jede do Vlorë.Je to starší Ford Tranzit.Cena 200LEK/os.Asi za půl hodiny jsme ve Vlorë.Je poledne,čas oběda.Zapadáme do první hospody.Pivo a lazaně.Pivko je Stella za 300LEK(nejdražší co jsme pili) a lazaně,aby se to nepletlo taky za 300LEK.Po obědě jdem k 1km vzdálenému vlakovému nádraží.Chceme vyzkoušet zdejší železnici na vlastní kůži a svézt se do Dürresu.Na nádraží nás čeká nemilé překvapení.Budova je zamčená a na kolejích jsou odstavený tři rozbitý a pomalovaný vagony.

Ačkoliv platný jízdní řád uvádí,že vlak má jezdit,opak je pravdou.Nejezdí.A dosvědčují to i místní,kterých jsme se ptali.Takže jdem zpět ke stání maršrutek  a musíme chytnou něco co jede směrem na Dürres nebo Tiranu.Jsme otráveni,že jsme ztratili  čas zbytečnou zajížďkou do Vlorë.Vlastně je skoro půlden v trapu :-)

V tomto otráveném rozpoložení vlezeme do maršrutky,která jede do Fieru.A zapomínáme se předem přeptat na cenu.Tak nějak automaticky očekáváme stejnou cenu jako při jízdě do Vlorë.Chyba lávky.Albánie už nežije v socialismu a i zde platí smluvní ceny.Po příjezdu do Fieru Marcel podává šoférovi  1000LEK a čeká 200LEK zpátky.Ale šofér začne šermovat rukama a žvatlat albánsky,že je to málo a ukazuje,že chce 300LEK za každýho.No,to je blbá situace.Přibíhají další okolní šoféři a jejich naháněči.Být tu sám,tak doplatím a jdu rychle pryč.Ale my jsme čtyři :-) Situace spěje po výměně názorů,při níž argumentujeme,že jsme už tuto cestu dnes jednou jeli za cenu 200LEK,do patu.Ani jedna strana nechce ustoupit a nás už to přestává bavit.Je horko,máme zase žízeň a štve nás,že ztrácíme další čas.Nakonec  to končí remízou.Šofér si nechá 1000LEK za všechny(250LEK/os) a my nic doplácet nebudeme.Hurá. Jdem to spláchnout dalším Kaonem do stejného baru jako před cestou do Vlorë.Majitel si nás pamatuje a hned k pivu přináší zdarma slané oříšky.Nálada se nám po dalším pivku a dalších oříšcích zase zlepšuje :-)

Z terasy baru pozorujem cvrkot na křižovatce a hlídáme si busy  směr Dürres,Tirana.Dva nebo tři už jely,ale byly narvané k prasknutí.Ale jezdí to tu cca po 20-30 minutách.Nakonec do jednoho nasedáme.Starší mercedes.Jede do Tirany.Cesta pěkně ubíhá.Silnice jsou v této části Albánie nové a široké.Sedím na sedačce vedle řidiče.Na jednu stranu rukama ,nohama a lámaně anglicky kecám se šoférem a na druhou stranu na každé zastávce musím sklopit sedadlo a vylézt ven,aby jiní mohli vystoupit a nastoupit.Přestává mě to bavit a nadávám si,že jsem si vybral tak blbý místo.Když ale všechna místa byla obsazená a stát se mi nechtělo.Šofér busu má pořád dobrou náladu a po zjištění,že jsem z České republiky si chce pořád vykládat.Češi tu mají dobrou pověst a jezdí jich tu poměrně dost.Říká,že ekonomika Albánie je hodně špatná,nejsou na nic peníze a že policie a úředníci jsou zkorumpovaní.Kdo dá dohromady trochu peněz,tak si pořídí auto nebo mikrobus a vozí turisty.Což mi přijde,že nic jiného Albánci ani nedělají J Neustále vychvaluje značku Mercedes a nadává na vozy francouzské a italské provience.Na dotaz co říká na Škodovky,se zasměje a odpovídá,že octavia je good car.Takže tak :-)

Blížíme se k odbočce na Dürres.Bus přímo do Dürresu nezajíždí,zastavuje a vytahujem bágly.Platíme 500LEK/os.Do Dürresu nám chybí asi 5km.A už je u nás taxikář a nabízí odvoz do města.Chce 5E.Tady už na takzvaně italské straně Albánie chtějí raději eura.Nesmlouváme a sedáme do jedničkového Focusu.Fordy jsou tu hned po mercedesu nejvíc rozšířené.Horko by se dalo krájet,blíží se večer a musíme si ještě najít ubytko.Taxík nám zastavuje u vlakového nádraží.Jdem zjistit,kdy jede zítra vlak do Shkodëru.Na odjezdové tabuli je psáno,že jede ve 13:00.Ještě to pro jistotu ověřujeme u pokladní.Ta to potvrzuje a dává nám aktuální,čili letošní jízdní řád Albánských drah.Je to složená A4,kde na jedné straně jsou všechny spoje,které po Albánii ještě jezdí.Paradoxně je tam uvedený i ten,který má jezdit z Vlorë do Dürresu.Ale nejezdí.Vlaků jezdí rok od roku míň a míň.Za pár let se pravděpodobně už vlakem nesvezeme.Mimochodem Albánie je jednou z mála zemí Evropy,kde hlavní město nemá vlakové nádraží.Bylo pár let zpátky zrušeno(zbouráno) a údajně na jeho místě bude stát obchodní centrum.Tak to by bylo.Teď ještě sehnat ubytování.

Hotelů je v Dürresu dost.Ale chceme raději  nějaký privát poblíž nádraží a ne moc drahý.Hledáme free wifinu.Wifin je po okolí dost,ale všechny zaheslované.Nakonec nacházíme volnou wifi u obchodu s počítači.Pepa se připojuje na booking.com a za chvíli hlásí,že asi 500m od místa,kde zrovna stojíme je apartmán Ilia za 50E.Což děleno čtyřma vychází dobře.Je rozhodnuto.Jdeme tam.

Ale na uvedené adrese není žádná cedule.Na žádném zvonku taky nic.Ptáme se v jednom obchodě prodavačky.Ta krčí rameny,ale jde se zeptat do vedlejšího obchodu.Tušíme komplikace…..Po chvilce se vrací a že máme počkat na paní,která zavolá jiné paní co má klíče od apartmánu.Místní mají s námi trpělivost a ochotně pomůžou.Čekáme a dočkáme se.Vyjíždíme výtahem do třetího patra.Apartmán je vlastně byt,který se pronajímá turistům.Je fakt na úrovni.Velký,kompletně vybaven nábytkem.Je zde vybavená kuchyň,velký obývací pokoj,dvě ložnice,dvě koupelny,dvakrát wc.Nechybí velká lcd televize a wifi.Na balkoně je i skládací sušák.Ve všech oknech žaluzie a v ložnicích i funkčni klimatizace.Paráda.No,parádní je i koncová cena.Těch 50E je bez daně a místního poplatku.Finální cena se zastavila na 61,50E.Ale protože je už 18h večer a nic dalšího se nám nechce hledat,tak kýveme a bereme.Jednou si užijem luxusu.Nakonec něco málo přes 15E na osobu není za takovýto apartmánek moc.Peníze máme nechat zítra před odchodem na stole,klíče na věšáku u dveří a stačí za sebou zabouchnout.Turistům se tady věří,že neodejdou bez zaplacení.Dáváme po kalíšku rakije a vyrážíme na večerní procházku městem.

Ve starém městě zapadnem do jedné z mnoha hospůdek.Dáváme italské pivko Peroni a každý dle chutě buď kebab,gyros,pizzu apod.Pivko za 150LEK,kebab taktéž.Potom se vydáváme okružní procházkou zpět k apartmánu.Cestou zajdem ještě do místní zastrčené taverny.Objednáváme tři piva a jednu coca-colu.Při placení si číšník vezme 400LEK za všechno a mávne rukou,že víc nechce,že je to ok.Začne stohovat židle na sebe a chce zavírat.Čekali jsme cenu okolo 150LEK za jedno pivo i za colu,tak jak je tu v barech běžné…..,ale když víc nechce,tak nechce.Asi noční sleva :-) Tak se zvednem a spokojeni s dobrou cenou za útratu,odcházíme.Na apartmánu dáváme každý sprchu a jde nám to rychle,když jsou koupelny dvě.Pak ještě sedíme a kecáme o nadcházejícím dni,tedy už o dnešním dni.Je jedna hodina po půlnoci. Jdem chrnět.

 

4.7.Sobota

Ráno vstáváme okolo 8h.Balíme a snídáme.Odcházíme o čtvrt na deset.Jdem omrknout zdejší amfiteátr a projít se po nábřeží.Potkáváme krajany.Starší manželský pár.Chvíli s nimi pokecáme a na ulici ve fast foodu dáváme brzký rychlý oběd.Cestou na vlakové nádraží nakoupíme vychlazený pivka,aby nám cesta do Shkodëru lépe ubíhala. V kase kupujeme lístky(160LEK/os).

Náš vlak už stojí přistaven u peronu.Lokomotiva a dva,řekněme hodně opotřebovaný vozy :-) U nás by byly na zrušení.Vytlučená skla(ale ne všechna),zvenku pomalované grafiti.Ale než nastoupíme,tak fotíme všechny čmeláky co tu stojí.Petr navazuje družbu se strojvedoucím našeho vlaku a říká mu,že jsme češi a že lokomotivy jsou z ČKD.Na vedlejší koleji stojí další vlak a před ním konduktéři a policajti.Usmívají se na nás.Vůbec  jim nevadí,že poskakujem po kolejích,fotíme a kamerou točíme nádraží  a vlaky ze všemožných úhlů.Turisti tady vlakem téměř vůbec nejezdí,takže působíme jako rarita.

Nastupujem do vlaku a jsme docela příjemně překvapeni.Uvnitř jsou vozy poměrně čisté,sedačky potažené modrou látkou.Žádná koženka.U každého,i rozbitého okna jsou závěsy.Konduktér v civilu prochází vozy a všechny závěsy přivazuje k rukojetím na stahování oken.K místnímu folklóru patří házení po vlacích kameny.Zejména děcka a omladina této divné "zábavě"holduje.A později za jízdy jsme to zažili na vlastní kůži.Naštěstí nikoho z nás netrefili.

Vlaky tu jezdí na žezlo.Návěstidla jsou nefunkční.Zůstaly z nich jen torza zralé na odvoz do kovošrotu.Alespoň na trati Dürres – Shkodër tomu tak je.Rychlost vlaku dosahovala místy i závratných  40km/h.Ono se nakonec po zdejším železničním svršku rychleji jet ani nedá... Ale většinou se jelo mnohem pomaleji.Kdykoli to sklonové poměry na trati dovolí,tak strojvedoucí  motor vypíná a šetří naftu.Stejně tak stopne motor při každém zastavení ve stanici.Lidi vystoupí a nastoupí.A strojvedoucí znovu startuje,rozjede vlak a motor se opět vypíná,dokud vlak jede aspoň krokem a má dost vzduchu na brzdění,tak se nestartuje.

Další zajímavost.Vlaky nejezdí s otevřenými dveřmi proti směru jízdy z důvodu lepšího větrání.To jsme si jenom mysleli.Otevřené dveře,vždy alespoň jedny na každé straně soupravy,olamují a ohýbají větvičky keřů a stromů.Takto se na albánské železnici  udržuje na trati průjezdný průřez.A je to zadarmo :-)

Po čtyřech hodinách jízdy ve  40°C vedru zastavuje vlak ve Shkodëru.Vystupujem,odmítáme taxikáře a jdem procházkou do 1,2 km vzdáleného centra.Cestou postupně nakouknem asi do čtyř-pěti marketů,jestli mají albánskou rakiji. Až v tom posledním máme štěstí.Mají,dokonce dva druhy.Takže kupujeme suvenýry domů :-)

 V centru města se zastavujeme před turistickou mapou.Rozmýšlíme co s načatým večerem.Po chvilce k nám přijde místní chlapík a hned se ptá odkud jsme a kam jedeme.Říká,že se jmenuje Andy.Má ve Shkodëru turistickou agenturu a že umí zařídit pro turisty téměř cokoliv.I taxi do Ulcinju nebo Baru.Bus,že ted večer už žádný nejezdí.Až zítra ráno v 9:00 do Ulcinju.Krom toho vykládá o smutné a tragické události,která se stala včera v horách.Došlo k zastřelení dvou turistů z Česka.A teď ve Shkodëru panuje obava,že sem turisté přestanou jezdit.Nakonec nám nabídne nocleh u něho v malém hotýlku za 7,5E/os.Dva pokoje,každý s klimatizací a sociálkou.To zní dobře,bereme to.Zavolá někam mobilem a za chvilku přijíždí mercedes,starší  široká pětistovka a dozadu se vmáčkneme čtyři chlapi vedle sebe.Za dvě minuty jsme před hotelem.Zjišťujeme,že jsme kolem něho šli z nádraží.Pokoje vypadají ok,takže platíme domluvených 30E za všechny a jdem se ubytovat.Dlouho se nezdržujeme,zamykáme a vyrážíme do ulic.Trošku projít město,dát si večeři a pivko. Po návratu na hotel zapínáme  TV a na všech zpravodajských kanálech  informují o zastřelení dvou českých turistů.Pouští to pořád dokola.Raději jdem spát.

 

5.7.Neděle

Vstáváme v sedm,hygiena,snídaně.V osm vycházíme z hotelu na bus.Busy jezdí od hotelu Rozafa.Před busem se setkáváme s naším ubytovatelem.Dostáváme od něj vizitku s tím,že kdyby někdo z nás nebo našich známých jel do Shkodëru,tak se na něj můžou obrátit. V hotelové kavárně Rozafa dáváme  ještě jedno rychlé big presso za 90LEK a pak už konečně v  9:00 vyjíždíme ze Shkodëru směr Ulcinj.Cena jízdenky je 5E/os. Na hranicích s Černou Horou vjíždíme do pruhu pro busy,takže odbavení zabere cca 15 min.Před půl jedenáctou jsme v Ulcinju.Vystupujem,procházíme turnikety do haly.Na odjezdové infotabuli svítí,že bus do Baru jede až ve 14:00.To je za dlouho.Čekali jsme lepší návaznost.Jdem se zeptat do kasy a dovídáme se,že bus jiné společnosti  jede už ve 12:00 a cena je 2,5E/os.Bezva.Kupujem lístky a sedáme do hospody vedle nádraží na pivko.

Před 12h jdem k busu.Šofér nás ještě každýho zkasíruje o jedno éčko za bágl.Bus je klimatizovanej.Je poznat,že se blížíme Západu víc a víc :-) Vysedáme v Baru.Vlak do Subotice  jede až v 17:00,takže jdeme procházkou do přístavu.Je opět horko,že by se dalo krájet.V jedné restauraci dáváme pizzu a pivo.Ceny opravdu západní….. ,pizza 5,5E a pivo 2,5E.V půl páté jsme zpátky  na nádraží a zabíráme si kupé pro sebe.NZ 1136 Panonija odjíždí načas.Z vlaku ještě naposledy fotíme Shkodërské jezero.Kolem trati se střídají hory,rokle,mosty a pořád dokola.Zastavujeme ve stanici Bijele Pole.Mění se lokomotiva.Vlak se vyprazdňuje.Já s Pepou hlídáme batožinu a Petr s Marcelem berou útokem nádražní bufet.Vykupují všechna chlazená Nikšička.Po jejich nákupu prodavačka bufet zavírá :-) Vyjíždíme zpoždění o 15 min.Ale máme pivečka a je nám moc fajn.Povečeříme.Otvíráme novou láhev rakije.Po půlnoci zaleháme ke spánku.

 

6.6.Pondělí

Ráno se budíme zbytečně brzo.Je chvíli po sedmé a do Subotice zbývají dobře dvě hodiny cesty.Okolo tratě je to rovina,rovina  a zase rovina.Vlak se plouží rychlostí kolem 50km/h.Konečně před půl desátou vystupujem v Subotici.Vlak do Vídně nám jede až v 11:52,tak jdeme omrknout centrum města a dát si něco na zub.Potom nakupujeme čerstvý chleba a hlavně vychlazená pivka do vlaku. Kousek od nádraží je  supermarket,kde se dá platit kartou.Nemusíme si lámat hlavu s tím,kolik vyměnit ve směnárně.

INT 344 Avala přijíždí téměř na čas.Zabíráme volné kupé a hned otvíráme pivka.Jednak aby zbytečně nezteplala a jednak i v klimatizovaném voze je horko,že by se dalo krájet.Klima prostě nestíhá.Petr na hodinkách naměřil 35,4°C.Zpocení jsme jak dveře od chlíva :-)

Na hranicích s Maďarskem je už vidět,že zpřísnili kontroly kvůli migrantům.Celníků i policajtů je tu víc než dřív.Zkontrolují nám doklady a Marcel s Petrem musí  vyskládat batohy.Když vidí,že nic nepašují,tak na mě a Pepu se už vykašlou.Naštěstí žádné větší zpoždění nenabíráme a do Vídně přijíždíme téměř načas.Máme 20 min do dalšího vlaku.Sjíždíme do útrob nádraží a ve Sparu rychle kupujeme další pivka.Žízeň je věčná :-)

RJ 372 Mozart jede na čas.Zabíráme čtyřku se stolečkem ve velkoprostoráku a likvidujeme poslední zásoby jídla a pití.Před 21:00 jsme v Brně.

A tím naše expedice po Balkáně končí.Víc jsme toho za 8 dní nestihli,i když jsme původně chtěli.Ale i tak si to všichni náramně užili.

 

Účastníci zájezdu:Petr,Vlasta,Marcel a Pepa.

 

 

Praktické info:

Odjezdy autobusů:

Skopje - Ohrid  5:20,6:00,7:00,8:00,10:00,11:00,13:00,14:00,14:45,16:00,16:30,18:30,19:30,20:00(Zjištěno v kase ve Skopje u kasírky,podle času odjezdu a dopravce se cena pohybuje mezi 450-520MKD).

Korcë - Përmet (maršrutka)  6:00

Përmet - Fier - Tirana (maršrutka)  7:00,13:00

Info o vlacích neuvádím.Všichni účastníci zájezdu jeli na fipky,takže s cenami,popř.místenkami a různými příplatky nemůžu sloužit.

Souřadnice:

Korcë,hotel U supa             N 40°37.042  E 020°46.716

Benjë,termály                      N 40°14.596  E 020°25.832

Durrës,apartmán Ilia          N 41°19.203  E 019°26.840

Durrës,Carrefour                 N 41°18.923  E 019°27.032

Shkodër,hotel Vila Gimaj   N 42°03.682  E 019°31.536

 

                                                                                                                                              Sepsal:Vlasta (vl.tr@centrum.cz)

 

Více fotek naleznete na našem Facebooku