Egypt 2003

Egypt 2003

 

Egypt 2003

 


 

27.6. Praha – Majkl i já zdrháme z práce už v 15.00 abychom ještě stihli nakoupit posledních pár věcí na cestu, sraz máme na Kačáku v 19.00, beru s sebou hruškovici, Frohik ještě přikupuje na Kačáku ruma a pak už všichni 3 vyrážíme na Dejvickou, kulichy nám pomůžou při cestě na letiště nenastydnout J Majkl hned na letišti problémy s kódem na letence a já si samozřejmě nechal v příručním batůžku kudličku, takže mě hned sejmuli, ale dali ho do obálky a v Káhiře jsem si ho vyzvednul, původní odlet ve 21.00 se protahuje o půl hodiny, ale jinak s ČSA pohodička, neuvěřitelná family s klukem, kterej měl šílenej tik ve voku a pořád k nám chodil



28.6. Káhira – 02.30 přistáváme, chvíli zmatky s kolkama na víza, ale po chvíli si všímáme, že je prodávaj u stejného okýnka, kde jsme si měnili i prachy, potom už pohoda, tabáček, jdeme na místní bus č. 400 a za v přepočtu asi 2 Kč frčíme do centra, jsme zmatený jak lesní včely, takže radši taxíkem kousek na busák, kde zjišťujeme spoj do Alexandrie, busák jsme si představovali trošku jinak – fakt prťavý, místní tu i v tuhle hodinu (mezi 4 a 5 ranní) posedávají a sledují arabský béčkový filmy, v 5 otvírá první kasa – potkávám tam Korejce, který tu už pár týdnů cestují – pohodáři, 05.30 – odjezd směr Alexandria, poprvý vidíme v dálce pyramidy v Gíze, Nil a chaos Káhirský dopravy, 08.30 – Alexandria – tramvají s odděleným prostorem pro chlapy a ženský (samozřejmě jsme nejdřív vlezli špatně a museli nás vyprovodit) frčíme k pobřeží, kde v blízkosti náměstí Middan Ramla objevujeme hotel Normandie – vysekanej hotel, ale balkón s výhledem na záliv, přístav a pevnost vše vynahrazuje, dáváme pozdní snídani, krátkej relax a před polednem vyrážíme k hrobkám ???, člověk jakmile zahne z hlavní kolonády, tak už jsou hned hustější uličky, bloudíme a hrobky ne a ne najít, takže taxíkem, kterej nás zaveze až na místo, hrobky z 2 století n.l. jsou vykutány ve zdech v podzemních chodbách, dole se dá dejchat líp než venku v ulicích, lezeme ven a po zkušenostech radši berem taxíka a necháváme se hodit až k přístavní pevnosti, řidič taxíku to všemožně objíždí, protože všude zácpy, na konci trošku hádka o cenu, ale má smůlu a dostává, kolik si myslíme, že je adekvátní J lezeme nejdřív do oceánografického muzea s akváriem – týrají tu obrovskou želvu ve vaně a i další akvária jsou fakt výborně vybavený a vytváří pro své obyvatele výborný podmínky – fakt šílený, jsou to idioti, pak lezeme konečně do pevnosti, na jejímž místě dřív stával jeden ze sedmi divů světa – maják Pharos, po cestě na hotel lezeme do 2 mešit – v jedný si sedáme na zem a makla hned sejmul nějakej chlápek, že nemá zakrytý kolena, takže mizíme, ale mešity tu mají nádherný, na hotelu jsme úplně vytuhli, takže až na večeru vyrážíme korzovat, objevujeme podnik s egyptským pivkem a šíšou, takže pohodovej večer, pak už jen na pokoj a chrupkat, zejtra nás čeká dlouhej přesun do Siwy


 

 


29.6. Alexandria – tramvajkou se dostáváme do východní části Alexandrie, bus nám jede asi za hoďku, 11.00 – odjezd, cesta by měla trvat 8-9 hodin, jedeme podél pobřeží přes Al-Alamein, zastávka v „motorestu“, podél moře roste jedno rekreační středisko vedle druhýho – spíše pro lokály, 16.00 Marsa Matruh – bus se trošku v tom vedru uvařil – končíme v nějaký „opravně“, neskutečný vedro, protože nejede klimoška, asi 45 minut zdržení, naštěstí se jim to podaří dát do kupy, frčíme dál, poušť zatím kamenitá, kde nic tu nic, chvilkama usínáme, stop v nějakým bufetu uprostřed pouště – fakt hardcore, děláme fotozy, aby bylo vidět, jak to tu okolo vypadá, pokračujeme dál, začíná pomalu zapadat slunce, už máme dost, projíždíme kolem vojenského prostoru – docela litujeme jednoho vojáka, který právě vystupuje a razí do kasáren, najednou klesáme, po pravé straně je vidět velké solné jezero a hory, v dálce světla, palmy, olivovníky – jsme na místě, 20.45 Siwa – okamžitě se na nás valí hordy dětí s oslíkama a vozíkama – fakt lze říct že Siwa je takový oslí město, jsou úplně všude a všichni stejně zbídačený – moc se tu s nima nesekaj, ubytování v nejvyšší budově v městě v hotelu Youseff – čistej hotel, na pokoji aspoň větrák-vrtule, venku mají i mátovej čaj, dávám si kebab, i když maso bylo dost žvejkačka, do půlnoci sedíme na střeše hotelu, házíme melouna a zabiják Majkl si koupil celou sklenici oliv, prostě dlouhej kouř a pohoda jazz …

 

 

 


30.6. Siwa – za pár šupů si půjčujeme kola – sice jedeme skoro na ráfku a i jinak jsou kola úplně vysekaný, ale jede to a to je hlavní, bereme to přes palmový háje k Temple of Oracle – věštírna, kterou kolem roku 300 př.n.l. navštívil Alexandr Veliký, pokračujeme podél solného jezera (jak jinak než jezero Siwa) ke Kleopatřině pramenu, vracíme se přes palmérii do centra Siwy a jdeme to spravit količkou a čajem – místo mint tea, ale dostáváme milk tea – takže dobrou chuť – není nad mlíko s čajem v pravý poledne J pokračujeme na kolech (modlíme se, aby mlíko s čajem nenapáchalo nějakou neplechu) na druhou stranu a po delší době dorazíme opět k jiné části solného jezera, a na ostrůvek Fatnas Springs, kde je další studený pramen, jezero je v této části uplně vyschlé s vysublimovanou solí, v pozadí klasické písečné duny, hory na druhém břehu jezera, zpátky perdíme na kole jak o život, protože už to chceme mít za sebou – rekord 18 minut zpět do Siwy, sprcha teplá, ale v tomhle vedru přesto osvěžující, do 16.00 se válíme a relaxujeme na pokoji, čekáme na maníka s jeepem, který nás vezme do pouště, chvíli po 16.00 vyrážíme, řidič je naprostej borec – Mohamed, sympaťák, už trošku starší pán, sice neumí anglicky, ale to je možná plus, protože nás s ničím neotravuje, připravil nám pár infarktovejch záležitostí – sjezd z nejvyšší duny v okolí – fakt jsem měl trošku strach, že se překlopíme a v kotrmelcích s autem skončíme někde dole, klasické písečné duny – úžasný, někde skály s fosíliemi, čeká nás první zastávka u studenýho pramene uprostřed pouště – koupeme se, i Mohamed se přidává, pak frčíme k další studenýmu prameni, kterej je ještě mnohem větší, Mohamed potkává nějakého jiného maníka, kterýmu trošku zkolaboval jeep, takže mu asi 2 hodiny pomáhá s opravou a my máme pohodičku u jezera, u tohoto pramene je dokonce stan, kde je zrovna skupinka amíků, ti za chvíli mizí a máme to tu jen a jen pro sebe, tohle musíte zkusit – ležet na zádech ve vodě uprostřed dun, Mohamed nás vyzvedává a pokračujeme ke skalám, kde je hodně zajímavejch fosílií – skořápky hvězdic a chobotnic, mušle atp., před návratem ještě pozorujeme západ slunce, moc Mohamedovi děkujeme, byl dokonalej, večeře v jedný restauračce – Majkl si dává couscous, já omeletu a Frohik nežere, večer zase na střeše, good night 

 

 

 


1.7. Siwa – vstáváme trošku dřív, protože letíme ještě mrknout na místní pevnost Shali – super uličky, i když by mě fakt zajímalo, jak dlouho tyhle ruiny ještě vydrží, než spadnou úplně, 10.00 sraz s řidičem pick-up, který nás má hodit na korbě pick-upu přes poušť až do 450 km vzdálené oázy Baharriya, přejíždíme do nějaký vesničky, kde řidič přibírá ještě jednoho maníka, dávají nám mátový listy na osvěžení a jede se, rveme si papírový kapesníčky do uší, protože na korbě to trošku víc luftuje, majkl ještě nasazuje šátek a klobouk, řidiči ještě kupují melouny na cestu, prvních 50 km je ještě OK – jede se podél jezera Siwa a je ještě slušná silnice, pak přichází první checkpoint a sranda začíná, za celou cestu jsme potkali jen 2 auta – 1 jeep hned na začátku cesty a pak skupinku hippiků, který se snažili zvládnout cestu zapůjčeným transitem, checkpointy jsou tak po každých cca 100 kilometrech a asi se navzájem informují, kdo má dorazit, a kdyby nedorazil, tak ho pojedou hledat do pouště, kamenitá poušť je přerušovaná dunama a občas se musí trošku objíždět, aby se dalo vůbec pokračovat dál, druhý checkpoint – zase pauza, pauzy jsou skoro povinné, protože ty lidi, co tu jsou, tu jsou absolutně izolovaný od okolního světa, tenhle checkpoint neuvěřitelnej – nikde nic, jedna betonová budka rozměrů 2 x 3 metry, uvnitř jen kovová palanda, šílená vysílačka a konvice na čaj – ten dostáváme, 14.00 další checkpoint – už je nesnesitelné vedro a i kvůli pick-upu delší pauza, je to tady taky hrozná díra, ale je tu už víc lidí (většinou mladý kluci v armádě) a kousek od checkpointu je vidět pár palmiček, už se tu i snaží něco s tou nudou udělat – posilovna ze dřeva, činky z betonu, barelů od benzínu, atp. dostáváme výbornej oběd – placky, slaný sýr, meloun, rajčata, papriky, okurky, čajík, kecáme s vojákama o hudbě, řidič už se trošku prospal, takže chvíli po 16.00 pokračujeme dál, černá poušť střídaná dunama – občas zapadneme a musíme pick-up vytláčet, máme štěstí, místo plánovaných 7 hodin dorážíme do cíle po 12,5 hodinách, 22.30 Baharriya – hledáme hotel, nakonec hotel Paradise alias repelentovej hotel, hodně jednoduchej ale taky nejlevnější, komáři, bordel, angláni s bubínkama, kolem půlnoci vyrážíme na večeři a je to neuvěřitelný, ještě jsme sehnali poslední zbytky kofty – něco jako čevapčiči, ale o dost mastnější, s pikantním zeleninovým salátem, a hlavně protože už končili, tak nám tam to naložili všechno co měli, čajík a voda návdavkem k tomu, to všechno dohromady snad jen za 80 Kč a to jsme byli všichni 3 na prasknutí a ani to nedojedli všechno, s těžkým žaludkem usínáme 
  

 

 


2.7. Baharriya – probouzí nás vůně čerstvě upečených placek – ležely přímo za dveřmi, jako obvykle pospícháme, kupujeme nějaké vody na cestu do pouště, a hned zpátky k hotelu, zkoušíme poslat pohledy, který si nám nepodařilo poslat v Siwě, odtud, ale pošta přestože má fungovat, jaksi nefunguje – prej ten maník, co to vede, včera přetahoval, takže dneska si to trošku zkracuje J 10.30 naskakujeme do jeepu (Toyota) a vyrážíme, ještě krátká zastávka u nějakejch známejch řidičů (sápe se k nám do jeepu jedna čečetka, ale v obličeji i na rukou má nějaký hustý fleky, takže radši děláme, že tam nejsme), pak už hurá do černý pouště – nespočet kuželovitých pahorků – asi sopečnýho původu, lezeme na jeden z nich – docela makačka, ale výhledy stojí za to, dál stavíme za beduínskou vesnicí u nějakýho pramene – jdeme omrknout okolní palmérii a pak se vracíme a sledujeme místní oslíky, klucí žebrají propisky, pak frčíme schovat se přes nejhorší vedro do stínu jednoho hájku – pasou se tu buvoli, kromě datlí tu rostou fíky, víno, banány, naši panáčci připravují oběd – placky, meloun, pomazánka z rybiček, sýra a zeleniny – výborný, k tomu mátovej čaj, zastavujeme u krystalové hory – skalní útvary z křemene, vracíme se na hlavní silnici a po pár kilometrech píchneme levou zadní gumu, dojíždíme krokem k nějaký budce uprostřed pouště, kde pneu vyměňujeme, následuje krásný údolí, jehož dominantou jsou vysoké útvary z křídy, pak už konečně bílá poušť – všude křídové útvary, hřiby, tvar koně, atp. čekáme na západ slunce, po západu slunce už jen 30 km do Farafry, 21.00 Farafra - luxusní hotel, jdeme ještě hledat krám, kde by údajně měli mít pivo – ale nic, házíme aspoň čaj, meloun a colu, dobrou 

 

 

 


3.7. Farafra – rádi si přispíme, je šílený vedro, jdeme zjistit bus do Dakhly (El-Qasru) – měl by jet kolem 14.00, jdeme omrknout místní muzeum, které patří panu Badrovi – zdraví se s námi, je tu toho hafo – obrazy, sochy z křídy, atp., barvy míchá z písku, je to kapku nafoukanej „umělec“, prohlídneme si to a pak odejdeme kousek opodál na čajík, Badr za chvíli vybíhá a jako že jsme se měli aspoň rozloučit a poděkovat, když už jsme si nic nekoupili – FOFF man, procházíme dál vesnici – domy z hliněných nepálených cihel, za vesnicí se vnořujeme do datlové palmérie, občas banány, na okraji palmérie teče hnusnej smradlavej teplej pramen a místňáci se v tom koupou, nasazujeme s Majklem kulichy a jdeme zpátky na hotel, už jen sedíme dole v restauraci, dáváme drinky a pak přichází maník a rve nás do svého auta, které bude v cíli prej dřív a za přibližně stejnou cenu jako bus, takže bereme a za chvíli se už s dalšími 7 lidmi mačkáme ve vysekaným starým peugeotu combi, za náma 2 zakuklené babky, 2 děti a hlavně spousta zvířátek – chudáky kachny daly dozadu za okno, takže se tam neuvěřitelně pekly zaživa – občas vydaly nějakej přidušenej zvuk, ale jinak vypadaly úplně tuhý, po útrapné cestě kolem 17.30 dorážíme na místo, El-Qasr – ubytování v hotelu El-Qasr, majitel hotelu je úžasnej – pro změnu Mohamed J, slíbí nám dokonce pivka!, po sprše jdeme omrknout místní staré hliněné město, jde to jen s průvodcem, který různě otevírá zamčené brány, je to fakt nádhera – nesmíte vynechat, medersa, mešity (na jednu dokonce vylezete až na vrchol minaretu), lis na olivový olej, mlýn na mouku, starý baráky, kde jsou uhnízděný netopýři (bacha na ztrouchnivělou podlahu pod váma), atd., k večeři máme od Mohameda zeleninu, placky, melouny, sýr a luxusní fazolovou pikantní omáčku, vůbec nejde sníst, po večeři to nejlepší – každej 2 pivka – paráda, jsme na střeše, hvězdy, stolové hory v okolí, vítr a kecáme s Mohamedem – kecáme o náboženství, o zdravotní péči v Egyptě, doporučuje nám, kde koupit levný šíšy v Káhiře, bavíme se o dešti – prý zaprší tak 1x za rok na 5 minut, pak jdeme spát na pokoj – větrák nefunguje, nedá se fakt spát, stěhuju se s Frohikem na střechu, Majkl statečně vydržel na pokoji, ale ráno byl úplně vodkouřenej,

 

  

 


4.7. El-Qasr – HC day, vstáváme v 6h, Mohamed pro nás udělal vynikající snídani, platíme, loučíme se a přejíždíme pick-upem do sousedního města Mut, které je hlavní v oáze Dakhla, jsme tam v 07.30, bus má jet v 08.00, 08.00 bus nikde, 09.00 zase nic, jdeme teda zjišťovat, kdy to má jet, všichni v okolí buď neví, nebo každej tvrdí jinej čas, nic se tu na plácku neděje – teda kromě neuvěřitelný frekvence návštěv „veřejného“ WC – drsnej hazlík, hejna much, smrad – hned vedle vybaluje nějakej maník svojí prodejnu dobrot, už nevydržíme a vyrážíme do centra města, jestli náhodou odněkud nejede něco jiného, samozřejmě nic, jen šílený vedro, aspoň kupujeme limonádu u krásný slečny v jednom krámku, po cestě zpět na náš plácek nás bere nějakej mikrobus – ten nás samozřejmě hned naverbuje, že se brzo pojede, takže nám vážou batohy na střechu a začíná úmorný čekání, prej ať si v klídku sedneme na čajík a oni vyráží objíždět město a shánět další pasážéry, 11.00 přijíždí bus, prázdný a s klimatizací – Majkl se hned vrhá pro batohy, ale my už se s Frohikem smějeme jak prasata, protože víme, že mikrobus někde i s našima báglama krouží po oáze a nemá šanci někoho sehnat, bus odjíždí a my čekáme dál, mikrobus se vrací – nikoho dalšího nesehnali, jdeme na další čaj a šíšu, najednou nám začnou ze střechy mikrobusu sundávat bágly, takže tam makáme zjistit, co se děje – prej je vedro a že se pojede až tak v 17.00 – fok, jdeme se zhroutit do jedný kaluže, chodíme slepičím krokem, abychom zabili nudu, naštěstí někdy po 13.00 zase začínají nandávat bágly na mikrobus a že udělají další pokus sehnat další pasažéry, dávají kolečko, vrací se a zase nic, pak nás zkoušejí přemluvit, že když zaplatíme nějakou nehoráznou částku, tak nás vezmou přímo do Luxoru, což je cíl našeho dnešního přesunu, nakašlat, takže ve vedru čekáme dál, pak zase začnou sundávat bágly ze střechy a přehodí je na střechu jiného mikrobusu, kde už je jinej řidič a ten má aspoň 1 člověka navíc a ještě 1 sežene po cestě a vyrážíme směr oáza Kharga, po cestě samý checkpointy, nejzajímavější tady v poušti je, že asi po každých 100 km hlavní silnice je něco jako malý zdravotní středisko s doktorem, sanitkou – nechápeme, chvíli po 16.00 Kharga – sotva vyskakujeme, vidíme jak ujíždí plný mikrobus do Asyutu, takže čekáme dál na bus, prej přijede ale až ve 20.00, zkoušíme oťuknout místní taxikáře, za kolik (pokud to je vůbec povolený) by nás vzali přímou cestou do Luxoru, kvůli asi 60 Kč se dohadujeme hodinu a pak to bereme, protože oni vážně necouvnou na nižší částku, ale nakonec pohoda, když člověk uváží, že přes Asyut to je ještě 7 hodin a takhle to bylo jen 3 hodiny a částka ve finále byla fakt pohodová (dejme tomu cca 300 km za 250 Kč na jednoho), skoro žádný zatáčky, takže máme strach, aby řidič při týhle monotónnosti neusnul, 21.00 Luxor – šílenej smog nebo co to je, pořád tak kolem 30 stupňů, náš řidič se tu evidentně vůbec nevyzná (vidláci vyrazili do Luxoru), nakonec se za pomoci místního „nahaněče“ se dostává do oblasti levných hotýlků, celkem rychle se toho otrapy zbavujeme a zkoušíme první hotel – jdu to omrknout – je tu deluxe hotel, takže i dražší, jdou s cenou hodně dolů, ale nebereme to, bereme hned druhý – za cca 80 Kč je to s opravdovou klimatizací, snídaní a celý hotel je úžasně čistý, pohoda, majitel = židák, kterej se ale jinak snaží na všem vytřískat prachy, po 23.00 jdeme temnejma uličkami do nádražní ulice do 1 krámku, kde mají pivka – 3 stelly na dobrou noc je až moc, dobrou noc


 

 

5.7. Luxor – vyrážíme pěšky ke chrámu v Karnaku, jdeme podél Nilu, díky pravidelným stánkům a krámkům s pitím cesta utíká v pohodě i v tom vedru, 5 km jsme zmákli na jedničku, před chrámem se dohadujeme s prodavačema pití o ceny, ale jsou tu dost tvrdý, takže nakonec musíme vysolit trošku víc než obvykle, Karnak – nejlepší část je rozhodně sloupová síň – naprosto monstrózní záležitost a pak sochy faraónů, mám trošku břichoidní potíže, ale naštěstí mají v areálu čisťounký hajzlíky, takže to vydejchávám, vracíme se přes alej sfing (už jen ruiny) na hotel na náš ledový pokoj – klimatizace je neuvěřitelná, navečer jdeme mrknout na další chrám, tentokrát luxorský – pěkný malby na stěnách, ale jinak je to slabší odvar chrámu v Karnaku, atakujou mě místní „šamani“ a jdou se mnou hrát nějakou hru, kterou zkoušej na turisty – táhnou mě do temných zákoutí chrámu dotýkat se nějakejch maleb – za chvíli pochopí, že ode mě nic nedostanou, takže mě propouští, pak jdeme na véču – Majkl poprvé zkouší „kušari“ – směs těstovin, nudlí, čočky, bobů, zbytků rozsekaných rajčat, to celé posypané osmahlou cibulkou – tentokrát navíc s citrónovou zálivkou s česnekem a pálivou paprikovou omáčkou, já dávám kuře s rýží, protože zítra vstáváme hodně brzy, jdeme dát jen 1 pivko a spát 

 

 


6.7. Luxor – vstáváme v 5h, 05.30 – jdeme na snídani J - sladký rohlíky, tavený sýry, fíková marmeláda, pak to nejlepší – vajíčka, kafe a k tomu cigárko, před 6h vyrážíme na hodně old-school až prehistorických kolech, o kterejch nám den předtím básnil náš židák-majitel hotelu, prej to jsou new bicykly, neuvěřitelný, jedeme k Nilu a odtud trajektem na západní břeh, pak sprintujeme, protože už pomalu začínají přijíždět první busy s turistama, jedeme k chrámu královny Hatshepsut – tady se před pár lety udál masakr na turisty, kola necháváme na parkovišti a maník nám radí, že se dá přes kopec dojít do Údolí Králů, takže po prohlídce chrámu začínáme výstup do okolních kopců, šílený vedro, Frohik má fakt dost, potíme se jak vejce a to je teprve asi 9h, trošku si už zoufáme, že tam nedojdeme, ale pak se konečně přehoupneme přes vrchol kopce, v tu chvíli se k nám vrhají místní typové s pohlednicema, alabastrovejma sfingama a pyramidama, Frohik reaguje ve svým dobrým stylu: „když mi dáš 100 USD, tak si možná tenhle krám vezmu, ty č…“, musíme ještě dojít kousek k pokladně a pak už nebrání nic tomu začít si užívat hrobky v údolí, nejdříve jdeme do nejvzdálenější a taky nejhustější – asi jako jediná ze všech je umístěna strašně hluboko a jde se rovnou hodně zostra dolů, sauna no.1, lezeme po chvíli ven a hodně dlouho se to snažíme vydejchat, Frohik to nevydejchal a do dalších hrobek už odmítnul jít, i když jsme na něj řvali, že tam je to už v chládku, lezeme s Majklem do 2 hrobek – pozvolnější sestup až k sarkofágu, nádherný kresby na stěnách, fakt stojí za to, už nemáme skoro vůbec žádnou vodu, jdeme směr pokladny a hlavní vstup do údolí, jsou tu jen krámky s těma jejich shitama, ale nic k jídlu a hlavně pití, taxikáře fuckujeme do hajzlu, jeden z řidičů nám prodává draze 0,5 l vody a s tím pak jdeme pěšky dlouhou cestu do vesnice pod chráme královny Hatshepsut, busy kolem nás nám dávaj respect, ale jsme naprosto dead, na okraji vesnice pořád nic, jen fabričky na ty alabastrový shity, nakonec kousek opodál nás zachrání prodavačka ovoce a zeleniny, která má chlazený drinky, já a Frohik dáváma každý 1 litr ledovýho spritu, pokračujeme pro kola, Frohikovi se dělá blbě a hází šavli, v tu chvíli ho zase atakujou alabastrový blbečci a v tuhle chvíli už na něj hází vostrej pohled a ukazuje pěst, takže rychle mizej pryč, vzpamatuje se ale docela rychle, nasedáme na kola a frčíme zpátky na trajekt, dávám relax na hotelu a pak bereme zase kola a vyrážíme druhým směrem od hotelu projet si neturistickou část Luxoru, večer jdeme na pivko, ale prodejna je zavřená, takže jdeme jen na jídlo – tentokrát „mosaka“ – brambory se zeleninou v rajčatový omáčce, cibulka, rýže, těstoviny, chleba, byl to náročnej den, jdeme chrupkat
 


7.7. Luxor – balíme, čeká nás přesun do Asuánu, přesun se protahuje na 5 hodin, dorážíme po poledni, Asuán - autobusák je ještě pěkně daleko od centra, takže bereme taxíka k vyhlídnutýmu hotelu Nubian Oasis – výbornej, sprcha, jakžtakž šlapající klimoška, ale to hlavní – chlazený pivka hned na recepci za slušnou cenu, já a Frohik spíme až do 17.00, Majkl mezitím lítá někde na trhu a v nejbližším okolí hotelu, pak vyrážíme všichni ven a přívozem na Elephantin Island do klasické núbijské vesnice, pěstují tu banány, datle a mango, černochů tu moc vidět není, za to kozích a ovčích bobků je tu jak naseto, na ostrově si z nás dělaj prdel, že už nejede trajekt zpátky, nakonec se ukazuje, že kecaj, hned po přeplutí z ostrova se domlouváme za pakatel asi hodinový výlet na felúce, nádhera, házíme dost hustý morbidní ftípky na bilharzii, ale tady v tý části Nilu snad žádný riziko není, zpět na hotel jdeme přes trh, kupujeme trička s nápisem Stella (pivko), lezeme do nějaký místní restaurace na kebab a přesně když vylejzáme, tak se strhne brutální bitka, takže rychle uskakujeme aspoň trošku do ústraní a přihlížíme jako ostatní, obchodníci si navzájem rozkopali svoje zboží, pak už rychle spát, protože zítra máme budíček ve 3h – čeká nás výlet do 275 km vzdáleného Abu Simbelu, odkud už je to coby kamenem dohodil do Súdánu 
 

 

 


8.7. Asuán – 03.00 hotelová služba nás budí, šílený ráno a celá cesta, jdeme na snídani – kafe a fíkovej džem, chvíli po 03.30 lezeme do plnýho mikrobusu (jak říká Frohik do microshitu J), Majkl vyfasoval místo vedle nějaký starší paní, já sedím vedle japonskýho páru a frohik vedle řidiče a úchylnýho japonce s hučkou a vytaženým límcem až do nosu, není vůbec místo na nohy, a když říkám vůbec, tak vůbec – celá cesta naprostý utrpení, asi 20 minut se všechny busy, auta i microshity řadí do kolony za dozoru vojáků a pak se vyráží, přes hráz Asuánské přehrady dál do pouště, komu se daří aspoň na chvíli usnout, je šťastnej člověk, 07.15 Abu Simbel – kupuju Majklovi na svou ISIC o polovic levnější vstupenku ke chrámům, Majkl ale pak chytá další kontrolor přímo u vstupu, naštěstí si nevšimne, že mu Majkl nacpal už jeho starodávnej neplatnej ISIC, jdeme k chrámům – jeden hlavní velký a druhý trošku menší, uvnitř hieroglyfy na zdech, hroby a sochy faraónů, 09.15 – odjezd zpátky, abysme utekli největšímu vedru (běžně tu je 50 stupňů), cesta ještě delší a šílenější než sem, vedro, pečeme se, příjezd do Asuánu asi v 13.00, relaxujeme na hotelu a nezdolnej Majkl zase běhá někde v ulicích Asuánu, navečer jdeme na čajík a šíšu – nějak se vodpálím a jen taktak sebou nepraštím na ulici, zatočila se mi hlava a nemoh jsem pořádně dejchat, Majkl mě bere na hotel, Majkl s frohikem jdou na další čaj a zkouší falafel – je to na nějakým turističtějším plácku, takže se je snažej obrat, ale kucí se samozřejmě nedají, večer pivko na terase hotelu

 

  

 


9.7. Asuán – čeká nás dlouhý přesun na Sinaj, cestu si chceme rozložit na 2 úseku, dnes nás čeká přesun do Hurghady, 07.00 odjezd přes Luxor do Keny, sedím vedle maníka, který má v Hurghadě krámek a tam obírá turisty – sám to přiznává, že hodně turistů moc nesmlouvá a berou jeho ceny, vypráví o vojně – to je fakt nejzajímavější, pěkně si to tady házej – nejhorší jsou první měsíce, kdy je nechaj hlídkovat někde uprostřed pouště, kde není ani živáčka, ale zase vyprávěl o tom, že když byl nějakej silnej ročník, tak třeba vláda rozhodla, že kdo se narodil až v období září-prosinec nemusel jít na vojnu vůbec, jeho brácha se prej narodil někdy koncem sprna, takže musel jít J kousek za Kenou opouštíme Nil, horskou pouští do Safagy u Rudého moře a dál do Hurghady, v buse je to neskutečný – chlápka, kterej kontroloval lístky zkontroloval jinej a pak uprostřed skal naskočil do busu další, aby to zase pro jistotu prověřil ještě jednou – Majkla to vytáčí, takže záměrně mačká lístek do kuličky a ten dává kontrolorovi – to ho trošku rozlítilo, ale nemoh nic dělat, Hurghada - vyskakujeme z busu ve čtvrti Sigala, kde chvíli bloudíme než objevíme levný hotel – zhulenecké doupě nazvaný Abu Nawas hotel – v hotelu samý mladí lidi – buď sjetý nebo vožralý, psychedelickej pokoj, špína, smrad, roztřískaný skříně, razíme na veřejnou pláž, abychom se trošku svlažili po dlouhým dni, ty vyděrači na pláži chtěj prachy jako za celej den, přitom v 19.00 zavíraj – máme 22 minut J, voda super, jen by mohla bejt trošku míň slaná, ženský tu válí a koupou samozřejmě v hábitech, večer si dáváme koftu, je tu hafo nahaněčů, turistů, šílený krámy – prostě pozlátko, hotelový centra, kasína, atp., jdeme ještě na kafíčko a šíšu a sledujeme místní mumraj, a na hotelu? bordel, smrad, hluk z ulice, ještě že máme budíčka v 6h 

 

 

 


10.7. Hurghada – necháváme se hodit na busák, jeden maník tady buší na veřejný hajzly a probouzí správce, kterej je vytočenej, seřve ho a samozřejmě mu wc neotevře, kupujeme sušenky a ještě rychle s frohikem ukecáváme jednoho maníka v restauraci, aby nám odemknul záchody, 08.15 – vyrážíme směr Suez, cesta podél Rudého moře docela fajn, po poledni jsme v Suezu, čekání na bus do Sharm el-Sheiku vyplňujeme čajíkem, hned po odjezdu projíždíme tunelem, kterým se podjíždí suezský plavební kanál, všude plno vojáků, pokračujeme dál, ropné vrty lemují Rudé moře, oblast před Sharmem je úžasná – krásný hory, hlavně v zapadajícím slunci chytají super nádech, projíždíme Sharmem – dost záležitost pro smetánku – jachty, kasina, restauranty, deluxe hotely, na busáku nám tvrdí, že dnes už do Dahabu žádný bus nejede, taxikáři po nás chtějí 150 EL za 100 km, kašleme na ně a vyrážíme pěšky hledat nějaký levnější spoj, necháme si ukázat hlavní silnici směr Dahab a tady zkoušíme stopovat, zastavuje nám úchylák-palestinec (pořád vychvaluje Jásira Arafata) a bere nás jen pár km na kraj Sharmu, kde jsme zase v hajzlu, stojíme uprostřed šílenejch hotelovejch komplexů, čekáme – taxíky se o nás docela rvou, ale s cenou už to tak dobrý není, takže asi po hodině bereme jednoho za 95 EL, 23.00 Dahab – ubytováváme se za pár šupů v Auski Campu v prasečí díře – komáři, mravenci a další havěť, ale jinak celkem fajn camp


11.7. Dahab – ráno, už pěkně natěšený, vyrážíme k moři do Eel Garden (zahrada úhořů) asi jen 1km vzdálené od centra Dahabu, já a Majkl jsme si půjčili ploutve, brejle a šnorchl, útesy jsou krásně zelené, je to tu hodně mělký, ale na začátek paráda, korály, rybky, úhoři, mušle, mořský ježci (radši berte sandály i do vody), frohik do vody vůbec nejde – „já na to zpí… moře fuckuju, je strašně slaný“, zato rozjíždí spalovací kůru na alumatce – vůbec se nenamazal (jen lehce ramena), my s majklem se mažeme pokaždý, když vylezeme z vody, po cestě zpět na hotel dáváme nějaký to pivko, frohik si najednou uvědomuje, že je spálenej úplně na sračky, nemůže vůbec nic, má spálený všechno – nejhorší jsou ohbí zezadu kolen, je to neuvěřitelný, nechávám frohika svíjet se v křečích na pokoji a vyrážíme na jih od centra Dahabu k jedný laguně, kde si vychutnáváme větší hloubku a i jinak nádhera, večer ještě jdeme na pár pivek, po kterejch se nám aspoň trošku líp usíná a nevnímáme tolik komáry, frohik nespí vůbec, nemůže ani chodit, vždycky udělá jen 3 kroky z pokoje k nejbližšímu keři, kde se konečně může vychcat, nejhorší je, že nemůže ležet, takže celou noc sedí a opírá se kouskem ramena o zeď, je to tvrďák, protože kdyby se tohle stalo nám, tak bysme řvali bolestí 

 

 

 


12.7. Dahab – frohik je hotovej, zůstává na pokoji, my s majklem vyrážíme k Blue Hole – asi 6 km za Dahabem, jsou tu slaměný chatrče s kobercem, kde si necháváme věci a vyrážíme šnorchlovat, Blue Hole je 80m hluboká díra ohraničená korálovým útesem, temně modrá barva vody vzbuzuje respect, je to to nejlepší, co jsme kdy viděli – různé druhy korálů, sasanek, jiných rostlinek, hafo barevných rybek, dáváme čajík a šíšu a pak vyrážíme na další akci, jdeme kousek podél skal (jsou tu i hroby potápěčů, který to tu trošku nezvládli – i ty hodně velký profíci asi trošku přecenili svoje síly), obeplouváme útes na volné moře, pod náma potápěči, naprosto dokonalá záležitost, už máme úplně rozmáčený ruce, takže lezeme ven, škoda, že už se musíme vrátit, frohik dál trpí, má šílený popáleniny, mokvající puchejřky po celým těle občas prasknou, ale vyhecuje se a dojde s náma 1km na pivko


13.7. Dahab – 09.00 odjíždíme busem (už jsme mysleli, že nic nepojede) směr vesnice Sv. Kateřina ve středu sinajského poloostrova, 2 hoďky veget a jdeme na to, frohik nemůže nést bágl, takže se střídáme s Majklem a neseme i jeho, ke kláštěru Sv. Kateřiny je to 1,5 km po hlavní silnici a pak asi 2 km doprava po cestě, poslední odpočinek u kláštera a pak už výstup „velbloudí“ stezkou na horu Mt. Sinai, velbloudáři nám nabízí dopravu (alespoň našich věcí) až do sedla pod vrcholem, ale odmítáme, cesta se klikatí za klášterem a pak se stáčí doprava, je na ní pár míst, kde se dá koupit něco pití nebo zakousnutí, jeden stánek je opuštěnej – bereme nějaký čokoládový tyčinky a dáváme cenu, jak známe z měst, začíná foukat vítr a pomalu se ochlazuje, dostáváme se do sedla, čeká nás odtud už jen asi 15 minut ostrého stoupání po schodech na vrchol, na vrcholu (2 285 m.n.m.) stojí kaple, jsou odsud úžasné výhledy a hlavně žádný turisti (jen pár prodavačů, kteří mají stánky těsně pod vrcholem), v dálce je vidět nejvyšší hora – hora Sv. Kateřiny, dáváme véču při západu slunce, u jednoho stánkaře si dáváme čajík, pronajímáme si matrace, který si házíme na takovej plácek pod skálou, lezeme do spacáků a sledujeme hvězda, nádhera – good night
  

 

 


14.7. Mt. Sinai – už ve 4 ráno se sem na vrchol ženou hordy náboženskejch fanatiků (většina z Polska a Itálie), aby viděli východ slunce na místě, kde bylo údajně Mojžíšovi vyjeveno desatero, kolem 6h zahajujeme sestup, tentokrát druhou přístupovou cestou na vrchol – po 3 700 schodech, občas stojíme fronty, protože fanatici se mírně plazí, s dvouma báglama je to docela záhul na lýtka, ale po 1,5 hodince jsme dole u kláštera Sv. Kateřiny, kde čekáme s ostatníma na jeho otevření, prohlídka je rychlá – kaple, nádvoří a radši rychle pryč, pokračujeme do vesnice, kde máme v 11h slíben odvoz do Káhiry, trapas byl neuvěřitelnej, protože jsme seděli v restauraci a čekali, že se náš řidič přihlásí, on přitom seděl jen ob stůl a čekal, až se rozhoupeme my, v 11.45 už jsme byli dost nervózní a začali jsme se tam ochomejtat, takže se ozval i on a vše se vysvětlilo, ještě nás chvíli prudí oficíři na turistický policii, jsme dost vytočený, ale po půl hodině už přejíždíme na kraj vesnice, kde řidič bere ještě pár členů svý velký familie a jede se směr Suez, v Suezu přeskakujeme na jinej mikrobus a na předměstí Káhiry pak ještě do dalšího, tím už dojíždíme k vlakovém nádraží na Midan Ramses, Káhira - po horách je to naprostej hardcore přijet do toho hluku, smogu, chaosu, … Midan Ramses je dost slušná spojka všech cest, takže přejít silnici stojí za to, po cestě na hotel dáváme něco ve stylu pizzy, ubytováváme se nakonec v hotelu Richmond, pohodový pokoj, snídaně v ceně, balkón (tzn. mouchy a komáři) 
 

 

 


15.7. Káhira – dopoledne vyrážíme přes Midan Ataba k mešitám Al-Azhar a Al-Husein, v jejich okolí je spousta malejch dílniček, obchody s mangovým juicem, maníci prodávající nechlazený rybičky, který ještě navíc pečou na sluníčku, nápojema z cukrové třtiny, pekaři placek přímo na ulici, super mumraj, trošku se rozjíždí střevní potíže, prochází se po turistické tržišti Khan Al-Khalili, převládají hadry a šperky, objevujeme i dílny dýmkařů, po vydatném lození se metrem vydáváme do koptské čtvrti – kostely, kaple, celá oblast ohraničena a hlídaná vojáky, zpátky k hotelu jedeme lodí po Nilu s lokálama, vynořujeme se na náměstí u Egyptského muzea, odtud taxíkem na Midan Orabi, večer trávíme na gyrosu a šíše s čajíkem, dobrou noc

 

 


16.7. Káhira – dopoledne jdeme mrknout do Egyptského muzea – je tady toho šíleně moc, takže zdaleka všechno neprohlídneme, ale jinak vcelku pěkná záležitost, nejzajímavější je určitě část věnovaná Tutanchamónovi, zbraním, nástrojům a některé z velkých soch v přízemí, lezeme před muzeem a podle návodu z průvodce naskakujeme za jízdy do jednoho local busu, který jede k pyramidám, tam už na nás čekaj taxikáři, velbloudáři a podobný zoufalci a po celou dobu v areálu pyramid taky drožkaři s koňma, mezi pyramidy zajíždí i luxusní busy, jdeme postupně Cheopsova, Chefrenova i Menkurova pyramida, jsou fakt pěkný, dovnitř ani nelezeme, mám brutal střevní problémy, takže rychle za jednu strážní budku, Frohik mě tam omylem přepadá a znechuceně mizí pryč, jdeme ke hřbitovu, kde si s Frohikem vychutnáváme jak Majklovi u hlavy lítá roj sršňů, pak jdeme k sfinze – dost velký zklamání, jak velikostí, tak stavem zachovalosti, Majkl nás ještě tahá k pyramidám v Sakaře, ale jeden z místních nám tvrdí, že tam nějak kolem 16.00 zavírají, takže se vracíme na hotel, Majkl lítá ještě někde venku a my s frohikem užíváme relax na pokoji

 

  

 


17.7. Káhira – ráno jsme už bez frohika, kterej řek, že „na ty náboženský shity už píčuje“, vyrážíme s Majklem taxíkem k citadele, kontrola nás zmákne pořádně, vycheckujou nám oboum kapesní nožíky a Majka hlavně s tím, že si koupil studentskej lístek a má propadlej ISIC, je to tu ale moc pěkný – mešita Mohammeda Aliho, krásný výhled na celou Káhiru a hlavně úžasný mešity Sultan Hassan a Ar-Rifai, který nás čekaj později, Majkl se tu zamiloval do jedný učitelky, která si tu vede svoje svěřence, pak jdeme k mešitám Sultan Hassan a Ar-Rifai, Majkla zase vychytali s propadlým ISICem, takže leze jen do jedný z nich, v obou mešitách se předvádí muezzini se svým zpěvem, jdeme ještě omrknout mešitu Ibn Tulún, která je právě v rekonstrukci, ale přesto se dá dostat po točitém venkovním schodišti až na minaret, vracíme se metrem přes Orabi na hotel, začíná mě škrábat v krku, Frohik si krásně loupe kůžičku, poslední co s frohikem zvládneme je dojít odpoledne koupit šíšu, je to sakumprásk za 75 EL i s tabákama, neskutečně pohodová cena, večer zase majkl korzuje uličkama Káhiry a my s frohikem se válíme na pokoji, večer místo toho, že chlapi zajdou do hospody, chodí celý rodiny na zmrzlinu a další sladkosti, pak už chrupkat

 

 


18.7. Káhira – jsme s frohikem hotoví, takže majkl vyráží sám někam do neznáma metrem na konečnou a zpět, ke konci trasy už jsou prej jen továrny, universita a sídliště, odpoledne ještě vybíhá na chvíli k mešitě Al-Azhar a utrácí poslední piastry, frohik běhá každou chvilku na záchod, frohik už spotřeboval poslední hajzlpapír a jede s papírovejma kapesníčkama, hotel opouštíme krátce po 23.00 a taxíkem se necháváme hodit na bus č.400, bus nejede, ale nakonec skočíme do jiného a ten nás na letiště taky doveze, v busu jede šílená páteční modlitba
 

 

 


19.7. Káhira – několik kontrol a jsem odbaveni, máme letět za 2 hodinky, utrácíme poslední libry za kafčo, drinky, dortík a zbylé bankovky zarolujeme do umělých kytek na stole, letadlo skoro s hodinovým zpožděním kolem 04.00 odlétá, letíme přes Kypr, Istanbul, Varnu, Bukurešť, Nitru a Brno, 06.45 Praha – odbavení a už hurá domů a zpátky se psychicky připravit na práci

 

 

Hodnocení (5 bodů nejvíce, 0 bodů nejméně):
Káhira (4), Alexandria (2), Siwa (5), Baharriya (2), Black and White Desert (5), Farafra (3), El-Qasr (5), Luxor (3), Karnak (4), Údolí Králů (4), Asuán (4), Abu Simbel (3), Hurghada (0), Dahab (5), Mt. Sinai - Sv. Kateřina (5)

Vladimír Janouš

Více fotografií si můžete prohlédnout na Facebooku. Podpořte tam náš projekt!