Jizerské hory - výstup na Jizeru (1122 m) a osada Jizerka

Jizerské hory - výstup na Jizeru (1122 m) a osada Jizerka

Pátek 17.7.2015

V rámci našeho dlouho odkládaného vandru se konečně domlouváme na termínu a vyrážíme do Jizerek v sestavě – Čezy, Pajda a já. Vandr to tak úplně není, protože v pátek okolo 16hod. vyrážíme z Prahy autem do Horních Lučan u Smržovky, kde bydlí Čezyho táta na chalupě skoro na samotě. Na večeři a pár pivek skočíme do místní hospůdky Za větrem, která by se ale klidně mohla jmenovat „U slintajícího bernardýna“ podle dotěrného velkého psa, který Čezymu odporně oslizl triko… Okolo 21hod vyrážíme zpět, bereme hamaky (závěsné sítě) a upevňujeme je na kraji lesa pod Bukovou, kousek za loukou u chalupy. No a pak už nezbývá než ochutnávka našich zásob – medový a skořicový Jack, tmavý rum (Božkov to nebyl) a domácí uzené. Okolo 23hod. zmoženě uléháme a začínám mít obavu z nevyspání v této ne úplně tradiční poloze…

 

Sobota 18.7.2015

Noc proběhla celkem překvapivě v klidu až na pár rušivých momentů jako bylo např. békání nějakého srnce v našem okolí. Vzbouzíme se poměrně dost brzy (před 7hod) a mě osobně nebylo příliš dobře po včerejší degustaci. Balíme věci, něco málo posnídáme a vyrážíme autem do Josefova Dolu. Parkujeme u Lesní brány a v 8:15 vyrážíme po modré vzhůru Jedlovým dolem. Příjemná cesta v chládku, čistá voda a krásné vodopády. Po cca 30min vycházíme z Jedlového dolu na rovnou a dlouhou cestu z betonových desek, kterou stoupáme až k rozcestníku Pod Čihadlem (9:15). Sluníčko začíná docela dost pálit, takže se mažeme krémem. Pajda pyšně odmítá. Cesta dále pokračuje po červený přes Pařízkův kříž a U Knejpy. Zde odbočíme doprava po červený přes rozcestník Na Knejpě (10:15) a Pod Jizerou, kde odbočíme vpravo po žlutý k vrcholu Jizery (1122 m). Čeká nás asi půlhodinové stoupání lesním porostem až na skalnatý vrchol. Z něho je nádherný výhled na okolní hory. Vzhledem k profukujícímu větru sestupujeme z vrcholu a svačíme kousek pod ním. Cestou zpět pak potkáváme více turistů, tak si opakujeme, jak je dobře, že jsme vyrazili dřív. Jsme zpět u rozcestníku a pokračujeme po červený až k Pavlíně louce, kde se asi půlhodiny rochníme ve studeném potoce. Je pekelný vedro, tak si to fakt užíváme i přes ledovou vodu. Alespoň mě to pomohlo zahnat ten malátný stav po včerejšku. Po další půlhoďce klesání stejnou cestou dojdeme až na Smědavu (okolo 12hod), kde si na chatě s velkou zahrádkou dáváme oběd. Ten teda nebyl za lidovku – např. halušky za 115 Kč. Ale nedalo se jinak…

Jizera (1122 m)

Po zhruba hodince odpočinku po zdlábnutí cibulové polévky s houskou a řádně zapitou točenou kofolou (v mém případě), pokračujeme ze Smědavy po silnici až k rozcestníku U Studánky, kde cesta pokračuje opět po asfaltce, takže zde bylo všude spousta cyklistů. Po pár stech metrech přicházíme k nějakému kontrolnímu stanovišti - probíhal tady zrovna Jizerský Ultratrail (běžecký závod na 68 km). V tomto bodě běžci dostávali informace, že mají za sebou polovinu trasy a zbývá jim 3 km do občerstvovačky. Tak to bych v tomhle vedru běžet fakt nechtěl… Zde scházíme z cesty a lehce klesáme po neoznačené cestě podle mapy, abychom si trasu zkrátili směrem k protržené přehradě. Zpočátku trochu bloudíme, ale nakonec okolo 14:30 jsme na místě – vidíme pozůstatky valu a kamenné věže přehrady. Podle zveřejněných informací se přehrada vybudovala v letech 1912 – 1915 kvůli častým povodním. Během výstavby však oblast postihly intenzivní deště, které dílo poškodily, a do toho ještě začala první světová válka. V září 1916 se přehrada protrhla (kvůli nerovnoměrnému sedání tělesa hráze), voda zaplavila domy pod přehradou a údajně si vyžádala přes 60 obětí. Toliko z historie… Od protržené přehrady lesní cestou po žluté dojdeme k Mariánskohorským Boudám. Bohužel občerstvovačka zde na nás žádná nečeká, takže sestupujeme po asfaltce zpět k autu k Lesní bráně.

Po nezbytném odpočinku a svačině se rozhodujeme navštívit rozhlednu Královku u Bedřichova, kam přijíždíme asi v 16,30hod. Moc hezká rozhledna, vstup za 25 Kč a krásný výhled do kraje. Od rozhledny přemýšlíme, kam se vydat na večeři. Nakonec vítězí volba Pajdovy oblíbené Rybářské bašty u liberecké zoo. Je to na hezkém místě u rybníka s pelikány. Smetanový rybí krém je vynikající a např. filety z candáta s bylinkovým máslem nebo filátka z lososa v jemné hříbkové omáčce jsou fakt delikatesa. Čezyho rybí palačinka také nebyla špatná... :-) U tramvajové zastávky u restaurace mají ve stánku točenou zmrzlinu, při jejíž konzumaci pozoruji běžecký závod RunTour s délkou 5 a 10 km. Chudáci, v tomhle vedru se takhle vysilovat… taky blízko stánku se zmrzlinou musela sanitka zanedlouho odvážet mladou běžkyni, která zkolabovala…

Cestou přes Jablonec se ještě projdeme po hrázi Mšena a pozorujeme na střídačku hejno kapitálních kaprů proplouvající pod hrází a děvčata vracející se z koupání do města. V okolí hráze se zrovna pohybuje několik skupinek Romů, tak auto Čezy raději přeparkuje na druhý konec hráze. Nakonec se ještě vydáme na rozhlednu Bramberk, otvíračku však prošvihneme asi o dvě hodiny (mají otevřeno jen do 17hod). V hospodě U Toníčka v Horním Maxově si každý objednáváme polívku - česnečku, boršč a vývar s játrovými knedlíčky a zapíjíme to Kozlíkem. Okolo 20hod. se konečně vracíme zpět do Horních Lučan a přemýšlíme, zda přespat v lese nebo na chalupě. Vzhledem k černým mrakům na obloze, začínajícímu poprchávání a nepříznivé předpovědi volíme to druhé.

 

Neděle 19.7.2015

Tentokrát si trochu přispíme a snídáme až okolo 8hod - tentokrát již ale kulturně u stolu s horkou kávou. Pochopitelně, že v noci nakonec nepršelo, ani se nekonala žádná lokální vichřice, takže jsme klidně mohli spát venku. Ale co, nechtělo se nám riskovat no…

Po snídani máme namířeno do osady Jizerka. V 9hod zastavujeme na parkingu pod Bukovcem (1005 m) a vyrážíme po asfaltové cestě do údolí. Je tu nádherný výhled na celé údolí s chatami i na tzv. Střední Jizerský hřbet po pravé straně. Asi po 1,5km klesání odbočujeme ze silnice vlevo po žluté (naučná stezka Tři Iseriny) a vydáme se krásnou krajinou podél říčky Jizerky a Safírového potoka. Čezy neustále zastavuje a hledá nějaké šutry na zkoumání. Asi po 1 km se cesta opět napojuje na asfaltku a míříme směrem na Smědavu s malou odbočkou na rašeliniště. Asi po 1 km odbočujeme vpravo a neoznačenou cestu vedoucí korytem stoupáme k Pytláckým kamenům. Za půl hoďky jsme nahoře a z informací na tabuli se dovídáme jen minimum o nezranitelném pytlákovi Hennrichovi, který tady řádil v r. 1813. Nicméně na mapě vidíme, že kousek od kamenů má postavený křížek, takže zas tak nezranitelný asi nebyl… Pytlácké kameny (975 m) jsou úžasné – ze samotného vrcholku seskládaný z obrovských balvanů, kam se dá vyšplhat i pomocí železných kramlí, je naprosto luxusní výhled. Krásně vidíme i např. vrchol Jizeru, kam jsme včera vylezli nebo Sněžku. 

Pytlácké kameny (975 m)

Po chvilce pokračujeme po hřbetu po červený na Jelení stráň, od které cesta klesá k další asfaltce pro cyklisty. Po cca 1 km pak dojdeme k rozcestníku Lasičí cesta a opět nás čeká štreka zpět údolím nahoru. Cestou nás naláká nabídka chaty Jizery se zvěřinou a kyselem (cca v 11:30). Zvěřina, resp. kančí guláš, je škrtnutý, tak dáváme jen kyselo. Dobré. Ostatní jídlo se nám nezdá být příliš cenově atraktivní, není tam ani moc příjemná ženská obsluha, tak po vypití Svijanského mázu pokračujeme už jen malou chvilku od chaty vzhůru po asfaltce, než odbočíme doleva, abychom obešli čedičový vrch Bukovec. Po chvíli vycházíme na druhé straně vrchu u tzv. pralouky před parkingem. Zhruba po 30 minutách se rozhodujeme ještě pro jednu zastávku – míříme do Příchovic do areálu U Čápa se stejnojmennou hospodou. V zimě to funguje jako ski areál. U restaurace je rozhledna Maják Járy Cimrmana i jeho muzeum, tak se neustále kocháme (jak jinak). Chvíli trvá, než se v narvané hospůdce uvolní místa u stolu (cca v 13:15) a dáváme si výbornou domácí mátovou a grepovou limonádu a krůtí maso se švestkovou omáčkou s bramborovými plackami. Obsluha je také velmi sympatická. Počasí se trochu kazí, krátce sprchne, ale po chvíli se zase rychle vyjasní. Zde už definitivně další výlety vzdáváme a míříme přes Tanvald zpět do Prahy.

 

Michal Schauhuber