Karavanem po národních parcích (NP) na západě USA

Karavanem po národních parcích (NP) na západě USA

Cestovat po NP na západním pobřeží USA lze různými způsoby. Lidé, kteří chtějí mít připravenou trasu, zkušeného průvodce, zajištěné stravování a ubytování a stihnout co nejvíce zajímavostí, volí zpravidla cestovní kancelář. Nevýhodou je, že po celou dobu je pohromadě velká skupina lidí, stále se čeká, než se všichni podívají, nasvačí, odskočí si nebo si něco nakoupí. Program je pevný, naslibovaný v propagačních materiálech, ubytování je dlouho dopředu zajištěno a musí se stihnout. Jede se autobusem od místa k místu, kde na parkovišti si cestovatelé prohlédnou vodopád, vyhlídku nebo si projdou krátkou trasu a už zase do autobusu, aby se jelo dál. Není příliš času na delší výlety, na pozorování ptáků a zvířat, vše se přizpůsobí programu a skupině. Každý den se balí kufr, který se uloží v podpalubí autobusu a přes den se k zavazadlu člověk nedostane, má pouze to, co si ráno nachystal.  

Jiní turisté volí pronájem osobního automobilu, jízdu po vlastní naplánované trase a opět se musí dojet z místa A do místa B, kde je rezervovaný nocleh. Zpravidla využívají ubytování v kempu ve vlastních stanech. Nevýhodou je, že pod stanem bývá velké vedro (i v noci bylo místy přes 30 stupňů) nebo naopak k ránu velká zima (v Yellowstonu bylo kolem jednoho stupně!), u jezer vládnou večer komáři a vaření na zakoupených bombách je také časově náročné a omezené. Navíc vše je nutné každý den sbalit, nacpat do kufru a pak je obtížné cokoliv během dne ze zavazadel vytahovat. Jídlo nelze dlouho v autě skladovat, tak se denně řeší nákup nebo jiná forma stravování. Ale je to dobrodružné cestování malé skupinky a určitě má svoje kouzlo. To jsme si vyzkoušeli na Islandu.

Pro cestu po národních parcích na západě USA jsme se rozhodli pronajmout si karavan, tedy jak říkáme „dům na kolečkách“. Není to přívěs za autem, ale obytný vůz. V USA je cestování karavanem velmi rozšířené a nazývají je zkratkou „RV“ (čti „ár-ví“), což znamená „recreation vehicle“ a pro RV je vše připraveno v RV parcích, RV shopech, parkuje se na RV lotech, prostě Amerika vítá uživatele RV na každém kroku. Takové cestování karavanem má řadu výhod:

-       Všechny osobní věci má každý vyrovnané ve své skříňce a kdykoliv jsou přístupné. Během dne se můžete převlékat, jak je libo;

-       Nakoupí se naráz potraviny na 4 dny a pak se jede a pozoruje a chodí na výlety a můžete se najíst, kdykoliv zastavíte a vyčleníte si čas na svačinku nebo teplé jídlo, které si uvaříte, třeba uprostřed národního parku při pozorování bernešek;

-       Nádrž na vodu a odpady je tak velká, že při úsporném používání vody na nádobí a sprchování vydrží 3 - 4 dny, aniž je nutné cokoliv doplňovat nebo vyprazdňovat;

-       Vodu na pití jsme měli vždy zvlášť v barelech nakoupených v marketu (běžně jsou k dostání o objemu 1 galon = 3,78 l). Při cestě byly nádoby s vodou bezpečně uloženy v prostoru pod sedací soupravou;

-       Není nutné utrácet peníze za drahé jídlo v bufetech a restauracích, kde stejně kralují hamburgery na všechny způsoby. My jsme si vařili sami, podle předem připraveného jídelníčku, který byl doplněný seznamem potravin potřebných pro vaření, abychom neztráceli čas pobíháním po supermarketu a něco nám pak při vaření v divočině nechybělo. Nekupovali jsme jejich pečivo, protože není dobré (každé pečivo je slazené medem, sirupem nebo cukrem a chutná jako vánočka). Ke snídani jsme měli nejčastěji ovesné vločky, ovoce (melouny všeho druhu, papáju, banány, jablka, ořechy) a jogurt. Ke svačině tvrdý sýr a zeleninu a k teplé večeři například šunkofleky, steak, těstoviny s omáčkou, francouzské brambory, nudle s mákem apod. Koření, polévky a čaj jsme si přivezli z ČR.

-       Při cestování karavanem jste dosti nezávislí na pevném programu a podle počasí, nálady a krásy navštíveného místa, můžete pobyt buď prodloužit, nebo naopak zkrátit a přesunout se jinam. Není nutné řešit každý nocleh pobytem v kempu, spali jsme na parkovištích u marketů nebo na odstavných parkovištích na kraji města nebo před národním parkem. Také při silnici bývají místa označená jako Rekreation area, kde za mírný poplatek formou samoobsluhy můžete přespat. Není dovoleno kempovat v NP, tam opravdu musíte spát v kempu nebo na noc vyjet z parku a zase se tam ráno vrátit. Kempy v NP nebývají drahé, ale jsou často předem obsazené, tak se včas rezervujte přes internet. Doplnění vody a vylití odpadní vody lze provést na místech k tomu určených (DUMP STATION) nebo za poplatek 5 dolarů v RV parcích. Stačí si naplánovat pobyt v kempu tak 1x za 3 dny – ceny za karavan se pohybují od 45 – 85 USD za vozidlo, počet osob se neřeší. V kempu máte zpravidla připojení na elektřinu, vodu a odpady v ceně, v těch levnějších alespoň vyprázdníte odpady na DUMP STATION a doplníte vodu. Nejlépe vybavené kempy jsou KOA, kde je v budově sociální zařízení, prádelna a zpravidla je k dispozici i malý venkovní bazén.

Na závěr cestopisu popíšu podrobněji, na co si dát pozor při pronájmu karavanu, s čím je nutné počítat a čeho se vyvarovat. Nyní již k vlastní cestě za krásami národních parků na západním pobřeží USA.

Čtyřčlenná skupina, skládající se ze dvou manželských párů (Pavel a Lucka z Jeseníku a Ota s Janou od Šumperka) přiletěla s několika hodinovým zpožděním do Kalifornie, do Los Angeles v sobotu 17. 6. 2017. Letěli jsme z Prahy do Berlína a odtud do Los Angeles a to nad Hamburkem, Dánskem, přes jih Norska (Stavanger) výše nad Islandem, dále přes polární kruh, nad Grónskem, Bafinovým ostrovem přes Hudsonův záliv nad Labradorem, přes Saskačevan v Kanadě, Montanu, Wyoming, Utah a Nevadu do Kalifornie. Po přistání nastalo martyrium s úředníky – byli jsme tolikrát kontrolováni, jako nikdy předtím v životě. Měli jsme ESTU pro povolení ke vstupu a nejprve nás posílali uličkami ke speciálnímu počítači, kde začalo opětovné vyplňování účelu a cíle cesty, snímání otisků prstů a dokladů. Naštěstí to šlo rychle a v případě bezradnosti pomáhala místní úřednice. Pak další fronta uličkami na pohovor s imigračním úředníkem. Toho hlavně zajímalo, kde budeme dnes spát. Protože se karavan půjčoval až od pondělí, měli jsme na dva dny zajištěný nocleh v motelu a objednané půjčení osobního auta od sobotního večera do pondělí, kdy už si pronajmeme karavan. Tak jsme nadiktovali adresu motelu, úředník provedl snímek našich očí a byli jsme vpuštěni do USA.

Pokud máte domluvené auto z půjčovny, tak před vstupem do budovy letiště nastoupíte do autobusu označeného názvem půjčovny, který pendluje zdarma mezi letištěm a půjčovnou. V půjčovně pak ověří řidičské průkazy a zaplacení, případné pojištění a pošlou vás na parkoviště, kde si můžete vybrat auto z určené velikosti. My jsme si vybrali Hundai s velkým kufrem a jeli do 60 km vzdáleného motelu „6“ v městečku Orange. Pokoj pro 4 osoby byl se dvěma velkými dvoulůžky, klimatizací, ledničkou a TV a koupelnou. Bylo 22,30 hodin místního času, v ČR o 9 hodin méně, když jsme šli spát.

NE 18. 6. 2017 – NP JOSHUA TREE

Vstávali jsme brzy ráno, už v 6 hodin jsme odjeli z motelu do 200 km vzdáleného parku JOSHUA TREE. Zatímco v Evropě turista zaparkuje před vstupem do národního parku a v parku se pohybuje po svých, tak v USA se do parku vjíždí přes vstupní bránu autem a v parku se také jezdí autem od vyhlídky k vyhlídce. Je možné jít i na okruhy nebo pěší trasy, které jsou označené jako TRAIL. Při prvním VISIT CENTRU si zakupte roční vstupenku do federálních parků USA, zvanou ANNUAL PASS za 80 USD, která platí na vozidlo a podpis jedné osoby a je nepřenosná. Tato podepsaná osoba pak kromě této kartičky v ostatních parcích předkládá ještě doklad totožnosti. Jenom některé parky, patřící Indiánům, se platí zvlášť.

 

Park JOSHUA TREE se nachází v Kalifornii v Mohavské poušti a tvoří ho bizardní stromy juky palmové a skalních útvarů. Stromy mají velice drsnou kůru a listy připomínají kaktusy. Osídlencům Ameriky připomínaly tyto stromy ruce kněze vzepjaté k nebesům a tak jim dali honosný název podle Ježíše. Skalní útvary mají různé názvy – např. SKULL ROCK, SPLIT ROCK, Baker DAM (přehrada s vodou pro dobytek), HIDDEN VALLEY (údolí, kde ukrývali kradené koně), vyhlídka KEY VIEW s pohledem na celý kaňon a ST. BERNARDINE MOUNTAINS. Bylo obrovské horko, jak už to v poušti bývá a tak jsme doslova lapali po dechu a hledali stín. Lavičky k posezení byly rozžhavené a na místech určených pro kempování a grilování bylo sem tam pár turistů sedících v křesílkách pod plachtou a čtoucích knihu nebo svačících. Obdivovali jsme, jak to horko můžou vydržet a nepadnout. Asi jsou na teplíčko zvyklí. Park stojí určitě za návštěvu, u nás něco takového neuvidíte. Kombinace neobvyklých stromů a skal je velice působivá a malebná. Vrátili jsme se do motelu kolem 17. hodiny, snědli zakoupené kalifornské grilované kuře s chlebem a k tomu meloun. Pak jsme začali hrát karty a pít bílé víno, které Lucka obratně vylila na karty a ty se promáčely. Raději jsme šli spát.

 

PO 19. 6. 2017 – půjčení karavanu

Po snídani jsme se narovnali s kufry do auta a protože se karavan půjčuje až od 13. hodin, jeli jsme se podívat na pobřeží Pacifiku, zejména nás zajímala loď QUINE MARY, na které v historii připlouvali první Američané za svým štěstím na novém kontinentě. Dnes pevně kotví v přístavu a je z ní muzeum a hotel. Vedle je zaparkována válečná dieselová ponorka ze sovětské éry, nevíme, kde se tam vzala, asi ji koupili, aby viděli, co na ně bylo připravené. Obešli jsme loď po nábřeží a přejeli jsme na pláž LONG BEACH. Sbírali jsme mušle, nechali si nohy omývat slaným příbojem a užívali si chladnějšího větrného počasí. Před odjezdem z pláže jsme si zašli do malé hospůdky na kávu (pro 4 osoby za 12 USD). Kolem 13. hodiny jsme byli v městě Anaheim, kde nám byl předaný zamluvený a zaplacený karavan. Manažer se nám důkladně věnoval a spolu s kolegou nám předvedli vše kolem provozu vozidla, způsob jeho naplňování a vyprazdňování, klimatizaci, zapnutí plynové trouby a ovládání řadicí páky (automatická převodovka) na polohu parkování, couvání, brždění při jízdě z kopce. Karavan zn. FORD byl zcela nový, byli jsme jeho první nájemci. Byl dobře vybavený – dvě dvoulůžka, spoustu skříněk na oblečení a potraviny, lednička s mrazákem (absorpční chladicí mechanismus s hořákem na plyn stíhal i neskutečná vedra a udržel zmrzlou i zmrzlinu v docela velkém balení), plynový sporák s troubou, stůl a sedací rohová lavice. Mezi další vybavení patřila televize, DVD přehrávač a MV trouba, ale ty jsme odmítli používat. V karavanu byla velká koupelna se splachovacím WC a sprchovým koutem a skříňkami. V kuchyni bylo základní nádobí, odkapávač na umyté nádobí, hrnce, skleničky, příbory. Dostali jsme lůžkoviny a 3 ručníky na osobu. Prostě paráda. Trochu nás zarazilo, co všechno jsme museli ještě podepsat a zaplatit při přebírání vozidla, ale o tom až na konci cestopisu.

    

ÚT 20. 6. 2017 – SEQUOIA park v Kalifornii

Také SEQUOIA park se nachází v Kalifornii. Kalifornie, při cestě středem hlavního zemědělského údolí (jako nejbohatší ekonomika USA), byla zcela vyprahlá, žlutošedá, prašná, po žních, zelené jen pomerančové sady nebo pole pod závlahou (ta je nutná všude na jiho-západě USA) a viděli jsme řadu ropných vrtných a čerpacích polí. Někde byla čerpací ramena (kyvadlové pumpy u vrtů) i uprostřed pomerančových hájů včetně skladovacích tanků ropy, nevidět, neuvěřím. Projeli jsme kolem velké modré přehrady ve žluté skalnaté polopoušti na západním úbočí Sierra Nevada. Při vstupu do parku nás paní ranger varuje, že pro vozidla delší než 22 stop není možné vyjet na serpentinách nahoru do parku. Náš karavan má 24 stop. Zamyšleně jedeme do visit centra, kde se poptáme. Venku je strašné horko, aspoň 38 – 40 stupňů, i když je teprve ráno. V klimatizovaném centru pro návštěvníky nám milá starší rangerka nad mapou vysvětluje, že když pojedeme opatrně, tak zatáčky vozidlo zvládne. Navíc nás uklidní, že nahoře na kopci, kde rostou obrovské sequoiové stromy (Sekvoj obrovská, Sequoiadendron giganteum (až 90 m), dále Sekvoj vždyzelená, červené dřevo, nejvyšší strom světa, je tam také, ty jsou vyšší, až 110 m, ale méně mohutné). Je příjemných 30 stupňů a chodí se ve stínu. Doporučuje jet na hlavní horní parkoviště a pak používat SHUTTLE busy, které vozí turisty po parku zdarma. Tak vyrážíme na cestu, která hodně stoupá, až do výše 2000 m nad mořem. Na parkovišti jsme naštěstí našli místo k zaparkování a už sedáme do shuttle busu. První zastávka je skála MORO ROCK, kolem které vede ve skále vytesaný chodníček klikatě až nahoru, odkud je krásný výhled na zasněžené vrcholky pohoří SIERRA NEVADA. Přes štít nahoře nám proletěl americký rorýs běloprsý, první ptačí posel Ameriky. Dále pokračujeme dalším busem na zastávku CRESCENT MEADOW, odkud jdeme sami na trail mezi sequoie. Jsou to obrovští velikáni, jejich stáří je až 2 000 let, nejstarší má prý 3 200 let. Stromy se trochu podobají borovici, trochu cypřišům. Sekvoje rostou jen na západním úbočí Sierra Nevada (3 až 4 tis. m), která chytají veškeré pacifické srážky, za horami je dešťový stín a jen velké polopouště a pouště v Nevadě. Mají skořicově hnědou kůru, která zblízka vypadá jako srst, 10 až 15 cm silná, skvělá izolace proti ohni, jak skelná vata, proti hmyzu obsahují tanin. Stromy nádherně voní pryskyřicí. Místy jsou duté nebo vypálené, ale nádherné. V kombinaci se zelenými kvetoucími loukami je to ráj na zemi. S úctou se dotýkáme velikánů a marně se snažíme dohlédnout do jejich koruny. Jsou i přes 80 metrů vysoké, majestátní, úchvatné. Pod stromy leží jejich malinkaté šišky, které musí projít žárem ohně, aby uvolnily semena. Tak to příroda zařídila. Poslední naše vycházka začíná na místě, kudy se jde k nejvyššímu stromu v parku, který se jmenuje Generál Shermann. Než k němu dojdeme, procházíme asi hodinu Kongresovým trailem mezi skupinkami sequoií, kterým říkají „senátoři“. Již po staletí tu spolu svorně šumí korunami a shora shlíží na lidská pokolení kolem jejich kořenů…. Na závěr nesmíme vynechat fotografii u generála Shermana, nejznámější sequoiový strom. Potkáváme tam i dva kluky z Čech, kteří také cestují po západu USA. Nejslavnější strom na světě podle informace na tabuli je 84 m vysoký a přes 2 200 let starý. Jeho obvod u země je 31 metrů, průměrný obvod je 11 metrů. Stáří se počítá podle vzorku kůry matematickou metodou. Národní park SEQUOIA se mi velice líbil a v pořadí ze 14. navštívených zajímavostí bych mu přidělila třetí místo. V noci je nám v autě takové horko, že se Ota chladí lahvemi s vodou z ledničky a dělá si zábaly z mokrých ručníků po celém těle. Stejně usínáme až k ránu, kdy se trochu venku ochladí. Na klimu v klidu musíme mít připojení nebo agregát, který je ovšem hlučný spolu s air condition system.

 

ST 21. 6. 2017 – NP YOSEMITY

YOSEMITY jsou vzdálené od Sequoia parku kolem 320 km, cesta byla samá zatáčka a vedla překrásnou krajinou, která nám silně připomínala Skandinávii – skály, borovice, divoká řeka, zasněžené vrcholky hor. Park YOSEMITY je velice rozhlehlý – jen od vstupní brány jsme jeli 40 km na první vyhlídku GLACIER POINT, ale stála za to! Odtud bývají nejkrásnější fotografie na panorama hor Sierra Nevada s jejími velikány a vodopády. Přímo před námi čněla k nebi obloukovitá skála, které chyběla celá polovina, jakoby ji někdo uříznul. Nazývali ji HALF DOME. Dole v hlubinách pod vyhlídkou se třpytilo městečko, parkoviště a procházela se tam spousta lidí. Ze zasněžených hor se dolů řítily silné vodopády, které s hukotem plnily divokou řeku MERCED. Po 25 letech přišly v květnu extrémní sněhové srážky v horách, tak máme vodopády plné vody až přeplněné, více vody jako obvykle v květnu a jen řvou a burácí.

Obrázek – výhled z Glacier Point v Yosemitech

Pokračovali jsme serpentinami dolů do městečka v kaňonu řeky MERCED, zdrojnici dvou hlavních vodopádů, Nevada a Vernal, které je centrem parku se zázemím pro turisty a také východiskem na traily. Bylo kolem poledne, úmorné vedro a každičké místo na zaparkování bylo obsazené. Několikrát jsme projeli nesčetná parkoviště, ale nakonec jsme to vzdali s tím, že ráno sem přijedeme brzy, abychom zaparkovali a mohli na tůru. Zastavili jsme ještě na prohlídku u nejvyšší horolezecké stěny na světě EL CAPITANO a pak už jsme vyjeli z parku na první ubytování v kempu, který byl 60 km od parku. Kemp KOA byl skvěle připravený pro RV a stihli jsme se příjemně ochladit v místním bazénku. Pak teplá večeře – selská omeleta z brambor a vajíček a česneková polévka a hajdy spát.

 

ČT 22. 6. 2017 – YOSEMITY

Vstávali jsme před šestou, rychle doplnili vodu a vyprázdnili nádrže na DUMP STATION a jeli jsme znovu do village v centru parku. Tentokrát jsme si mohli vybírat, tak jsme zaparkovali blízko stromů s lavičkami a stolečky. Ráno byl vzduch příjemně chladný, tak jsme šli asi 3 km pěšky po turistických chodníčkách do HAPPY ISLES, kde je východisko na traily k vodopádům. Chodníček vedl převážně kolem řeky a před námi poskakovalo několik nádherně tmavě ocelově modrých sojek Stellerových, což byl ornitologický zážitek. Dále tam byl americký robin, čili oranžový pěvec, podobný července, velký jako náš kos. Pokračovali jsme k vodopádům po trailu John Muir a pak po Mist trailu a s námi šly davy turistů. Naším cílem byl nejprve vyšší vodopád NEVADA FALL, pak při sestupu jsme chtěli ještě navštívit spodní vodopád. Převýšení trasy bylo přes 800 metrů na 8 kilometrech, takže v tom horku to byl skutečně sportovní výkon! Šlo se nám krásně, protože stále bylo se na co dívat. Nahoře byla obrovská kamenná římsa, za které se řítila hřmící voda do propasti. Turisté odpočívali a slunili se na římse a ti odvážnější si v přítoku nad vodopádem chladili nohy. Bylo příjemně, teplota akorát, vůbec se nám nechtělo sestupovat do toho horka v údolí. Cesta ke spodnímu vodopádu vedla jinudy a byla zajímavá v tom, že od spodního vodopádu vedl klikatý skalní chodníček porostlý hustě mechem, na který stále stříkala voda a vypadal shora jako stezka Inků. Nechali jsme si tuto trasu až na závěr, protože každý, kdo jí prošel, byl kompletně mokrý od vodní fujavice z vodopádu Vernal nad ní. Nepomohla ani pláštěnka, kterou někteří turisté oblékali. Mokrá trička nás příjemně chladila při sestupu a než jsme došli do údolí na shuttle bus, byli jsme suší a opět uvaření horkem. Autobusem, který pendluje v parku, jsme se v pořádku přemístili ke karavanu, kde bylo k zalknutí. Tak jsme si venku snědli meloun a zmrzlinu ze zásob auta. Před výjezdem z parku jsme u silnice u srocení aut zahlédli okamžik medvěda hnědého, ale rangers nás rychle vyexpedovali. Tuto noc jsme spali v odbočce u silnice za parkem, docela vysoko, tedy přijatelná teplota na spaní. Díky svým překrásným horám a vodopádům a také příjemnému počasí jsem tento park ocenila druhým místem ze všech navštívených zajímavostí.

PÁ 23. 6. 2017 – jezero MONO LAKE a městečko duchů

Před námi byl přejezd pohoří Sierra Nevada. Bohužel se nedalo jet po silnici č. 120, protože na ní byly spousty sněhu a byla uzavřená i teď v létě. Jeli jsme jinou trasou – silnicí 108, která vedla přes sedlo SONORA PASS. Sedlo je ve výšce 3 200 m nad mořem a vede k němu nová silnice překrásnou krajinou. Na sedle byly vysoké závěje sněhu, do kterých jsme s chutí vběhli bosýma nohama. Pokračovali jsme na druhou stranu hor a tam jsme zastavili v rekreační oblasti u jezer TWINS LAKE, kde jsme měli v úmyslu poobědvat hrachovou polévku a špagety s omáčkou z místních marketů. Oběd u jezera byl ve znamení ztrát: nejprve Lucka položila misku s polévkou na kempingový stolek venku, miska sjela a polévka byla na zemi a na klíně. Pak se rozpadla jedna skládací rybářská židlička a nakonec jsme ztratili chuťové buňky, neboť omáčka ke špagetám byla čili a totálně nám spálila hrdla a žaludek. Příště si ji zase určitě koupíme. Na pastvinách v údolí řeky pod Sierra Nevada, v Nevadě a Kalifornii (podél hranice), masný skot (černý, červeně hnědý a rezavě hnědý, pravděpodobně Aberdeen Angus a zřejmě Limousine, žádný Texas shorthorn) a nádherný pták u kanálů. Asi hnízdil v trávě a poletoval po hnízdním okrsku a kůlech a drátech v oplocení pastvin. Jako kos černý, ale když vzletěl, jako zářící černo-červeno-oranžový motýl, Red shouldered blackbird, kos červenoramenný. Nádherný ornitologický zážitek.

Naším dalším cílem bylo městečko duchů BODIE, které leží ve výšce 2 500 m nad mořem a proslavilo se těžbou zlata. Je svědkem poslední kalifornské zlaté horečky. Dnes je to muzeum, ve které je vše ponecháno tak, jak to zlatokopové a jejich rodiny opustili po velkém požáru v roce 1932. Zlato bylo v této oblasti objeveno v r. 1869 a už v roce 1879 – 81 mělo město 10 tisíc obyvatel, školu, několik hospod a nevěstinců, jeden kostel, banku, herny a hotely. Dnes jsou ve skanzenu k vidění staré dřevěné domky zlatokopů, uvnitř zbytky rozbitého nábytku a věcí denní potřeby, vše leží v prachu a chátrání. Všude venku se válí železné zbytky těžařského náčiní, parní stroj na vytahování horníků a zeminy, plechové budovy mlýna na drcení horniny. Krajina kolem je pustá, kopcovitá, plná písku a pelyňku. Tam, v okolních kopcích, se nachází řada starých odpadních hald a šachet. Vstupné do skanzenu je 8 USD na osobu, neplatí tam Annual pass a mají otevřeno od 9 – 18 hodin. Za prohlídku stojí i muzeum, kde jsou v lepším stavu předměty a osobní věci zlatokopů, kroniky a fotografie. Pokud vám vyjde čas, určitě si nenechte ujít BODIE městečko duchů. Kdoví, kolik let ještě vydrží, než se úplně všechno rozpadne.

Slané jezero MONO LAKE je působivé v krajině pod horami. Jeho modrou hladinu lemují bílé plochy soli. Voda obsahuje bikarbonát vápenný (podobné karbidovému vápnu) světle šedé barvy. I když jezero působí dojmem mrtvé vody, nad jeho hladinou je čilý ptačí ruch. Živí se vodním hmyzem, v jezeře nejsou ryby, má 6 až 8 % soli a je navíc alkalické. Hladina poklesla o 14 m kvůli odčerpání řek pro Los Angeles, nyní se pomalu plní, hluboké je průměrně 17, max 48 m. K večeru se na břehu usazují ornitologové se svými velkými dalekohledy a pozorují ptáky, krajinu a scenérii s komíny usazenými pod vodou a po poklesu hladiny čnícími z vody jako sopouchy, nahoře hnízda orlovce. My jsme u jezera viděli šakala, hnízdícího orlovce říčního a další ptáky. Na parkovišti u jezera jsme také přenocovali. Zase přijatelná teplota.

 

SO 24. 6. 2017 – přejezd Nevady

Dnes máme před sebou dlouhý přejezd celou Nevadou ke Grand Canyonu v Arizoně, asi 1000 km. Silnice je téměř rovná a vede vyprahlou polopouští plnou pelyňku, skal a hor. Je šílené vedro a kolem nás venku bezútěšné sucho. Cestu si zpestříme nákupem potravin v marketu a kousek od LAS VEGAS zajedeme do RV parku vypustit odpady a doplnit vodu. Musíme u toho pobíhat venku kolem karavanu a je kolem 45 stupňů, na rozpáleném asfaltu ještě více. Za městem k večeru zajedeme na koupání v HOOWERově přehradě v oblasti LAKE MEAD. Platíme vstupné 20 USD za auto, je to poplatek na 7 dní. Voda je nepříjemně teplá, skoro nás to neosvěží, protože je to koupání jako ve velké vaně. Přehrada Hoover je technický div 20. století. Je na Coloradu a zásobuje energií 1,6 milionu lidí. Hráz vysoká 220 m, betonová, klenbová, v úzkém kaňonu, voda, hory a poušť v kontrastu. Beton v hrázi zraje od 1930 dodnes. Písek a další materiál vozili 400 km přes Arizonu od moře (šílené vedro) 6 let koňskými povozy. Max. hloubka přehrady 180 m, délka asi 130 km. Koupeme se asi 40 minut a jedeme dál. Je takové horko, že studená voda v karavanu pálí. Po cestě pouštíme klimatizaci jen u řidiče, což stačí ochlazovat pouhou první třetinu auta, vzadu je na padnutí. Kolem 21. hodiny jsme kousek od Grand kaňonu, už ve státě Arizona, a jdeme spát.

NE 25. 6. 2017 – GRAND CANYON

Dnes jsme zažili příjemné překvapení. Snídali jsme na parkovišti u airportu, odkud odlétají helikoptéry s turisty na vyhlídky nad kaňonem a pozorovali jsme přípravy personálu letiště na dnešní den. Pavel se záhadně usmál a řekl Janě a Otovi: "vaše děti vám připravily překvapení a jako dárek k tatínkovým  a maminčiným narozeninám vám zaplatily vyhlídkový let nad Grand kaňonem“. Lucka nám předala přání s fotografií dětí. To byl šok! Než jsme se vzpamatovali, už jsme všichni čtyři jeli mikrobusem na druhý terminál, kde nás zvážili a dali nám pořadová čísla na sedadla a kolem 9. hodiny jsme spolu se dvěma turisty z Německa nastupovali do modré helikoptéry k sympatickému pilotovi, který se nám celou cestu věnoval, vtipkoval a pouštěl nám krásnou hudbu a povídání o vzniku a parametrech kaňonu. Se zatajeným dechem jsme sledovali tu krásu obrovské zemské praskliny, která hrála všemi barvami. Teprve tam si člověk uvědomí, jak mocná je příroda a jak malinký je v ní člověk. Let trval asi 30 minut a byl to opravu jedinečný zážitek!

Plni dojmů jsme pokračovali autem až do parku, kde jsme zaparkovali na RV lotu a vydali se na 7 km vycházku kolem kaňonu. Fotili jsme a filmovali, každý kousek stál za snímek, bylo to všechno úchvatné.  Bylo sice zataženo, ale alespoň pro nás příjemně a pofukoval větřík. Pokud vykouklo sluníčko, rozzářilo barvy na stěnách kaňonu. Zpátky jsme se vrátili shuttle busem až v 18. hodin. K večeři byla vařená zelenina s máslem a zmrzlina, Ota chřoupal květák, brokolici a mrkev syrové na protest proti jejímu vaření. Po večeři jsme ještě zajeli na západ slunce nad kaňonem, což dokreslilo dnešní krásný den.

PO 26. 6. 2017 – Antylope Canyon

ANTYLOPÍ KAŇON se nachází v Arizoně v blízkosti města PAGE. Patří Indiánům kmene NAVAJO, takže pro vstup neplatí Annual pass.  Spali jsme přes noc před jeho vstupní branou, abychom byli mezi prvními návštěvníky. Antilopí kaňony jsou dva: horní (UPPER) a dolní. Do horního si musíte rezervovat vstupenku několik měsíců předem, což jsme nestihli, dolní rezervaci na internetu neměli, bylo nám však známými doporučeno, abychom tam byli včas, jinak se nedostaneme vůbec dovnitř. Kolem 6. hodiny ráno přišel otevřít bránu Indián v riflích, který vpouštěl auta zaměstnanců. Náš karavan vpustil až kolem 6,30 hod. Ihned jsme si koupili vstupenku a měli jsme jít na prohlídku v 7 hodin. Nic se však nedělo a Indiáni nás posílali od jednoho konce budovy visit centra na druhý. Začali přijíždět další turisté, rostl také počet domorodých průvodců, kteří měli všichni tmavě modrá trika a cedulku na krku. Nad areálem plály tři vlajky – navajská a arizonská a USA. Konečně se nás ujal mladý a mírně obézní průvodce a vedl nás pískem někam za humna. Šli jsme asi 300 metrů a najednou jsme uviděli díru do červené země, úzkou dlouhou štěrbinu. Na jejím konci byl kovový žebřík a po něm jsme sestoupili dolů. Kolem nás se tyčily stěny červeného pískovce, ve kterém voda za staletí vymlela zákoutí, oblouky a různé skladní útvary. Shora pronikaly sluneční paprsky, které rozsvítily stěny kaňonu do překrásných teplých barev ve všech odstínech od červené přes oranžovou, žlutou až k bílé. Byla to nádhera. Postupovali jsme po stezce a proplétali se úzkými chodbami, občas nás průvodce upozornil na zajímavý útvar nebo na místo, odkud je pěkná fotografie. Nebylo povoleno filmovat, pouze fotit. Za námi i před námi byly další skupinky turistů s průvodcem. Šlo to jako na drátku, asi za 20 minut jsme byli venku. Průvodce se s námi rozloučil a šel si pro další skupinu. Ve visit centru jsme obdivovali výrobky Indiánů Navajo, ale všechno bylo příliš drahé.

 

 Venku bylo opět hrozné horko, posnídali jsme v autě a vyjeli z parku. Měli jsme obrovské štěstí, že jsme si všimli u POWEL DAM rekreační oblasti, kam se dalo zajet vykoupat. Dokonce na vstup platil Annual pass. Zaparkovali jsme a po skalách sešli k vodě. Byla průzračná, příjemně teplá a ze skal byl do ní dobrý přístup. Koupali jsme se aspoň 2 hodiny a slunili se. Bylo to nejlepší koupání za celou dovolenou! Plavání pod vodou s otevřenýma očima. Přehrada je na Coloradu nahoře, nad Grand kaňonem. Kolem nás pádlovali výletníci na kánoích nebo proplouvala motorová vodní vozítka. Vůbec se nám nechtělo pryč, ale máme toho ještě hodně před sebou!  

Pavel navrhl zajet na vyhlídku asi 30 km odtud, která se jmenuje koňská podkova (zadek) a je to poslední pohled na Grand kaňon, ve kterém řeka Colorado vytvořila oblouk kolem skály ve tvaru koňské podkovy. Na velkém parkovišti bylo upozornění, že je extrémní horko, aby si lidé vzali dobré boty a hodně pití a nepřeceňovali své možnosti. Cesta plná písku se vinula do kopce a mizela po 100 metrech na horizontu. Myslela jsem si, že tam je ta vyhlídka. Ale omyl, to byla pouze asi třetina cesty, zátoka a kaňon byly dole před námi. Odmítala jsem jít dále v tom horkém vzduchu, který byl jako z rozpálené trouby, ale ostatní povzbuzovali, že to bude stát za to. V horkém písku se jedné starší paní rozlepila botaska, litovala jsem ji, jak dojde k autu. Vyhlídka opravdu stála za to, byla doslova dech-beroucí. Jenže tam nebyl žádný stín a slunce tak nemilosrdně pálilo, že se mi tam už nelíbilo a šla jsem jako první zpět k autu, přes rozpuštěný asfalt jsem se doplazila za karavan a čekala v malém stínu za autem na ostatní. Teprve v autě jsem si všimla, že nemám podrážku na jedné noze u sandálek, zřejmě zůstala někde přilepená v asfaltu. Bylo rozhodnuto, že zajedeme do městečka Page a koupím si tam nové sandály, protože máme před sebou ještě polovinu dovolené a nemůžu být jenom v botaskách. Tak jsem si koupila nové botky za 93 USD a nákup nás tak vyčerpal, že jsme znovu zajeli na báječné koupání do Powelovy přehrady, na stejné místo, aby se dalo jet dále.

Osvěženi jsme pokračovali v cestě do MONUMENT VALLEY, což je překrásné údolí na hranicích Utahu a Arizony. Přijeli jsme tam navečer, začínalo nejkrásnější světlo na fotografování. Byla tam ještě spousta turistů, kteří z teras visit centra fotili a filmovali úžasné skalní masívy červené a oranžové barvy. Sluníčko pomalu zapadalo a zalévalo krajinu zlatem. Nakonec se rozloučilo rudým obzorem. Nemohli jsme vstoupit do údolí s naším karavanem, protože to nebylo doporučeno pro tento typ vozidla, neboť by neprojelo v hromadách písku. Museli bychom na projížďku použít vozidla z parku, ale až druhý den. Nicméně pohled na majestátní útvary Monument valley stál za krátkou návštěvu a měli jsme také hodně krásných snímků. Po večeři přímo na parkovišti – fazole se zeleninou, slaninou a chlebem jsme se vydali na další cestu.

 

UT 27. 6. 2017 – NP ARCHES

Jsme stále na hranici Arizony a Utahu, venku je pořádné horko a dnes máme v plánu navštívit NP ARCHES, který má svůj název od oblouků, které voda z řeky GREEN RIVER a vítr vytvořily ve skalních stěnách. V parku je několik východisek na oblouky, my jsme zajeli až na to nejvzdálenější parkoviště DEVILS GARDEN a vypravili se na trail. Opět jsme míjeli cedulku s varováním, že je extrémní horko, nutné mít 2 litry vody na osobu a nepřeceňovat své síly. Jinak hrozí smrt!  Traily pro turisty, které vedly mezi skalami, nás postupně přiblížily k obloukům s názvy PINE TREE, PARTITION, LANDSCAPE, NAVAJO a PRIVATE ARCHES. Pak jsme se vypravili na trail, který se sice jmenoval primitive trail, ale byl označený jako obtížná cesta. To jsme poznali asi za hodinu, kdy jsme mezi rozpálenými skalami hledali po obrovských balvanech cestu značenou kamennými mužiky a marně jsme se těšili v horkém písku na nějaký stín. Voda docházela a na Janu šly mrákoty. Trasa měřila jen asi 15 km, ale v tom vedru to stačilo. Naštěstí jsme všichni v pořádku došli na parkoviště, kde jsme okamžitě doplnili tekutiny z místní vody v pítku. Už jsme měli dost všech oblouků. V karavanu bylo také horko, ale menší než venku a tak jsme si tam uvařili kávu s oplatky a zmrzlinou jako odměnu za zvládnutou cestu pouští.

 

Rozhodli jsme se přejet 800 km do dalšího NP – YELLOWSTONE. Po cestě jsme museli nakoupit potraviny na 5 dní a doplnit vodu a vypustit odpady. Zmíním se ještě o cenách potravin v USA:

1 galon mléka = 2 USD, kyblík jogurtu (800 – 900 g) = 4 USD, krájená šunka (40 dkg) = 3,5 – 4 USD, Melouny (zelené a žluté) = 2,5 USD, pečivo – 1 kg chleba = 2- 4 USD, 8 jablek = 3 USD, 1 kg rajčat = 2 USD, Kyblík zmrzliny (1,36 l) = 2,60 USD, balená voda 1 galon = 1 USD.

 

Silnice vedla ve směru na SALT LAKE CITY. K večeři byla toho dne gulášová polévka a nudle s mákem a podařilo se nám zase přespat na parkovišti supermarketu.

ST 28. 6. 2017 – NP GRAND TETON

Národní park GRAND TETON, což znamená velká prsa, leží na území státu Wyoming a na něj navazuje YELOWSTONE ve Wyomingu, Idaho a Montaně. Než jsme vstoupili do parku, zastavili jsme se v kovbojském městečku JACKSON HOLE, které je hojně navštěvované turisty. Všichni se fotografují u některé ze čtyř bran vytvořených pouze z paroží jelenů a losů. Brány jsou celkem 4 a každá z nich je v jednom rohu centrálního parku ve městě. Kolem jsou hospůdky, obchody se suvenýry, umělecké galerie a hotely. Prohlédli jsme si pravý kovbojský bar. Město leží na řece SNAKE RIVER, která protéká i parkem GRAND TETON. Do parku jsme vstupovali až v 17,30 hodin. Vypravili jsme se na krátký večerní pěší výlet kolem JENNY LAKE na vodopád HIDDEN FALL. Počasí bylo zamračené, občas poprchalo, což jsme vítali jako skvělou změnu. Procházka nás osvěžila po dlouhém přejezdu a těšili jsme se na další den.

ČT 29. 6. 2017 – YELLOWSTONE

Tento národní park dostal ode mě jedničku a považuji ho za nejkrásnější a nejpříjemnější místo z našeho putování. Strávili jsme v YELLOWSTONE čtyři dny. Park je slavný díky stále probíhající tektonické činnosti, kdy můžete pozorovat stříkající nebo bublající gejzíry, jezírka s barvami duhy, žluté řeky, oranžové okraje azurově modrých tůní, doplněné zelenou a bílou barvou. Leží částí v kaldeře sopky, vybuchla naposledy před 600 000 lety. Všude kvetou pouštní kytky a kouří se z hlubin země. Zkrátka chodíte po činné sopce a nestačíte nad tou krásou mačkat spoušť fotoaparátů. Na zelených a šťavnatých loukách se volně pasou bizoni, kteří si turistů nevšímají a občas i křižují silnici. Ti šťastnější mohou zahlédnout i medvěda, kterých je tu prý dost, ale vylézají až navečer. Kvůli medvědům musí turisté odkládat všechny potraviny do kovových, pancéřových nepřístupných (speciální závěr) skříněk, nic nesmí zůstat v autě, protože medvědi cítí potraviny i na 3 km a rozbít auto je pro něho hračka.

Z informačních tabulí jsme se dozvěděli, že pouze čtyři další místa na světě (Kamčatka patřící Rusku, Chile, Nový Zéland a Island) mají podobně gejzírů jako Yellowstone. Naše putování po YELLOWSTONE začínáme u OLD FAITHFUL, což je nejznámější gejzír, kolem něhož jsou budovy visit centra a knihovny a spousta laviček pro diváky. Tryská každých 90 minut a až do výše 30 metrů a vychrlí za 5 minut tryskání až 32 tisíc litrů vody. Toto představení si nechce nikdo nechat ujít a tak se brzy lavičky zaplní. My jsme byli u tohoto staříka k večeru a po jeho gejzíru jsme museli odjet z parku do 60 km vzdáleného kempu BUFFALO RIVER, kde jsme měli rezervované místo pro karavan. Byl to jeden z levnějších kempů, sloužil hlavně rybářům, protože byl u jezera. Však také večer nás zahnali do auta stovky komárů.

 

PÁ 30. 6. 2017 – Yellowstone

Ráno jsme se opět 60 km vrátili do parku, další kempy jsme již měli rezervované přímo v parku. Zaparkovali jsme u nejkrásnějších barevných jezírek, jaké jsem kdy viděla. Oblast se nazývá MIDWAY GEISYR BASIN a po dřevěných chodnících se turisté pohybují v krajině a každou chvíli narazí na jiné překrásné jezírko v barvách duhy. Hladina je zpravidla tyrkysově modrá, okraje zelené a kolem oranžové až žluté (voda, minerály, řasy a baktérie). Jezírka kouří tichou připomínkou, že pod nimi vře někde v hlubinách žhavá láva a celá krajina je cítit sírou. Je to úchvatná podívaná a člověku se nechce věřit, že takovou barevnou škálu způsobila voda, minerály, sluneční paprsky a mikroorganismy, které žijí v bahně. Postupně jsme se přemísťovali i na jiná místa v okolí a procházeli jsme desítky kilometrů kolem gejzírů a jezírek. V samotném centru parku kolem Old Faithfull gejzíru jsou traily na celé hodiny procházek. Některé gejzíry mají stopy svého tryskání zřetelné na okolních skalách a stromech, které jsou celé bílé, jakoby obalené travertinem a zkaměnělé. Tyto gejzíry tryskají nepravidelně, například jednou nebo dvakrát za den, některý i za desítky let. Například GIGANT GRAD GEYSIR tryská jednou za 5 let až do výše 75 metrů. To musí být podívaná! Večer jsme se ubytovali s karavanem v kempu uvnitř parku, jmenoval se Bridge Bay a nacházel se v nadmořské výšce 2 300 m. Opět večer plno komárů, uvařili jsme pozdní večeři a šli kolem 21,30 spát. Libovali jsme si, jak se v noci příjemně ochladilo a jak dobře se nám spí. Kolem nás v kempu byli nejen karavanisté, ale i lidé pod stanem a všude bylo upozornění na medvědy….

 

SO 1. 7. 2017 – YELOWSTONE

Dnes máme v úmyslu navštívit místo mamutích pramenů s kaskádami travertinových jezírek, cestovat kolem řeky Yellowstone a jejích vodopádů a prohlédnout si GRAND CANYON YELOWSTONE, jehož žluté ryolithové (vyvřelinové) stěny daly jméno celé oblasti. MAMMOTH HOT SPRING leží až na samém cípu parku na severozápadní straně a připomíná trochu slavné turecké Pamukale. Turisté z celého světa obdivují bílá až růžová jezírka, ze kterých v kaskádách nad sebou postupně stéká voda nebo jsou již vyschlá, v závislosti na množství srážek. V hodně vyhřívaných lagunkách bílých a žlutých travertinových hrázek, v tom horku, pobíhal čile kulík a sháněl něco k snědku.

 

Silnice vedla kolem řeky Yelowstone, na travnatých stráních se pásla stáda bizonů a občas se nějaký samec – samotář přiblížil ke krajnici a byl okamžitě terčem fotoaparátů kolemjedoucích. Pozorovali jsme také bernešky, poláky, morčáky, na vodě lovící pelikány americké, potáplice a potápky, leskoptev, lovícího orlovce říčního, majestátního orla bělohlavého v letu, pilné vlaštovky stromové, vlaštovky útesové a vlaštovku zelenou, Clarkova ořešníka, velkou losí samici, jeleny Wapiti, volavku modrou, americké labutě trubače, labutě, překrásného modráčka a jestřába červeného, kterému zde říkají Red Hawk. Kousek od Canyon village byl chodníček k vyhlídce na vodopády na řece Yellowstone, kam jsme se vypravili. Ten horní UPPER FALL spadal z výšky 33 metrů a spodní LOWER FALL z výšky 94 metrů! Sestoupili jsme až k místu přepadu vodopádu do údolí a obdivovali jsme valící se masu vody. Na místě zvaném OVERWIEW POINT, odkud se dělají nejčastěji fotografie vodopádu na suvenýry, jsme viděli podrobně a zblízka ptáka ořešníka kousek před námi na borovici. Byl to den opět plný krásy a přírodních úkazů. Večer jsme strávili v kempu Fishing Bridge, k večeři byla kuřecí prsa na kari s rýží, okurkovým salátem a poprvé jsme ochutnali místní pivo! Prodávají ho v třetinkách, v balení po 6 kusech a to naše mělo na vinetě medvěda a chutnalo hořce po bylinkách.

 

NE 2. 7. 2017 – odjezd z Yellowstonu k solnému jezeru

Dnes jsme měli v plánu jít na půldenní trail na dno kaňonu a zpět, ale bohužel trail byl uzavřený z důvodu rekonstrukce stezky. Asi se místy zřítila a byla nebezpečná. Tak jsme se rozhodli odjet směrem na SALT LAKE CITY a antilopí ostrov. Po cestě jsme si dali hodinovou zastávku na břehu řeky, kde jsme jedli zmrzlinu, pozorovali lovící morčáky, pelikány americké, labutě americké a pasoucí se zubry a rozloučili jsme se s překrásným parkem Yellowstone, kterému jsem přidělila naprostou jedničku! Odjeli jsme přes Montanu z Idaho do Utahu a čím více jsme se vzdalovali od parku, tím více se oteplovalo. Noc jsme strávili na parkovišti u marketu, opět bylo strašné horko, že jsme nemohli spát.

PO 3. 7. 2017 – Antilopí ostrov, skanzen a koupání v solném jezeru

Kousek od města SALT LAKE CITY se nachází park ANTELOPE ISLAND, který je u slavného solného jezera. Do parku jsme opět vstoupili na Annual pass, tentokrát opět úmorné horko. Jezero je dlouhé 120 km a místy široké 60 km. Některé jeho pláže jsou tvořeny tak silnou vrstvou ztvrdlé soli, že se po nich jezdí rychlostní závody aut. Antilopí ostrov je oázou pro četné ptactvo – žije na něm a v jeho okolí 250 druhů ptáků, miliony hnízdících a migrujících ptáků. Dobře se tam daří stádu antilop a zubrů, dále se tam vyskytují ovce tlustorohé, kojoti, jezevci a rys červený. My jsme pozorovali amerického robina, tenkozobce, potápky, kojota, rybáka černohlavého, jespáka, břehouše a křepela. Kolem jezera jsou zřetelné solné plochy, které kreslí bílé stopy a lemují jezero Do jezera se vlévají čtyři řeky, ale je bezodtokové a proto se v něm vypařováním hromadí sůl a minerály. Slanost vody je velmi vysoká, proto je ve vodě málo ryb a vodních druhů – vyskytují se tam krevety – garnáty a řasy, které jsou potravou pro ptactvo. Salinita alkalické vody 17 až 30 % podle kolísání vodní hladiny podle srážek v horách. Za jezerem na západ je velká solná poušť až do Nevady.

Na ostrově stojí za návštěvu historický ranč FIELDING GARR RANCH, kde jsou k vidění zařízení a zemědělské nástroje ke stříhání ovcí, chovu dobytka a hospodaření. Ranč fungoval od roku 1840 – 1980 a dnes je skanzen. Jsou tam vybavené dílny, domek majitelů i ubytovna střihačů ovcí, sklady potravin a vše, co obyvatelé potřebovali k životu na ostrově.

 

Pokračovali jsme na pláž DAY USE, kde je přístup do jezera a je to přímo místo určené na koupání v solném jezeru SALT LAKE, na břehu byly i sprchy se sladkou vodou. Jezero je mělké a člověk musí jít daleko od břehu, než začne plavat. Voda neuvěřitelné nadnáší a tak nejde plavat prsa, protože se vám prostě nepotopí tělo a zadek stále vykukuje nad hladinu. Je lepší lehnout si na záda a mírně hýbat rukama a plout tak pozpátku kamkoliv. Voda byla příjemně teplá a koupání se nám moc líbilo. Na břehu jsme využili ledových sprch a umyli si i hlavu šamponem. Protože jsme ráno jenom lehce snídali a bylo už kole 14. hodiny, vypravili jsme se do města na slíbený gastronomický zážitek, tzv. furt žer. Jedná se o zařízení zvané GOLDEN CORRAL, kde člověk zaplatí vstupné 12,5 USD na osobu a může tam být, jak dlouho chce a jít, co zmůže. Začali jsme zeleninovými saláty, pak různá masa a ryby, různé přílohy, pak zákusky, ovoce, zmrzlinu a kávu. K tomu diet colu a cpali jsme se k prasknutí. Nenechali jsme si ujít ani čokoládovou fontánu, kam jsme si namáčeli na špejli napíchnuté ovoce. Oči by stále jedly, ale žaludek už nezvládal další potraviny, takže jsme asi za hodinu odcházeli. Někteří štamgasti by potřebovali dvě židle, aby se vešli ke stolu a pohybovali se pomocí chodítek a vozíčků. Hrůza, takhle dopadnout!

Pomalu směřujeme k dalšímu národnímu parku. Při přejezdu vidíme požár lesa, kdy rudá záře a kouř úplně ukryl slunce. Přespíme v kempu KOA.

 

 

UT 4. 7. – Bryce  canyon

Spali jsme v KOA kempu asi 25 km od NP, byl skvělý, dobře vybavený kemp, každý karavan měl svoji přípojku na vodu a elektřinu, v kempu byly společné sprchy, WC, kuchyňka a malý bazén. Cena kempu byla 66 USD. Při vjezdu do NP nám dali informaci, že vozidlo delší než 20 stop (6,10 m) nesmí od 8 – 18 hodin parkovat v parku, ale na odstavných parkovištích, které byly naštěstí blízko a vedly kolem něj trasy shuttle busů. Národní park BRYCE CANYON je překrásný svými skalními útvary, které jsou v barvách od červené přes růžovou k bílé a úžasně kontrastují v hlubině kaňonu proti modré obloze a zeleným borovicím. Jméno dostal po jednom z prvních osídlenců, který zde vybudoval cestu. Vypravili jsme se na trail z bodu SUNRISE údolím dolů mezi skálami a spodem kaňonu jsme chtěli dojít k bodu SUNSET. Už samotný sestup dolů po stěnách kaňonu byl zážitek – šlo se v serpentinách, kdy člověk viděl o několik pater pod sebou další a další zákruty stezky, plné drobounkých postaviček, kolem nádherné skalní stěny a horko k zalknutí.

 

Když jsme vystoupali opět na římsu kaňonu na konci trailu, tak jsme popojeli busem na  nejvzdálenější konec parku a šli zpět po okraji kaňonu do visit centra. Bylo to krásné, až neskutečné.

Hledali jsme nocleh blízko dalšího kaňonu ZION, který byl asi 120 km odtud. U silnice jsme si všimli upoutávky na rekreační areál ZION PONDEROSA, tak jsme tam zamířili. Silnice stoupala a stoupala, až jsme přestávali věřit, že tam nějaký kemp bude. A byl, a jaký! Sice se teprve stavěl, protože některé cesty ještě byly písečné, ale vypadal náramně. Kromě chatek a ubytoven tam byl stanový prostor a místo pro karavany. Sociálky byly perfektní a v areálu navíc byly tři bazény se skluzavkou a džakůzou a hřiště na volejbal, čtyřkolky k půjčení, lanová dráha a další atrakce. Když jsme na recepci zaplatili za nás čtyři na jednu noc včetně vstupu do bazénu pouze 45 USD, byli jsme spokojeni. Po náročném horkém dni jsme se do 20 hodin zchladili v bazénu, pak vykoupali v místních teplých sprchách a uvařili jsme teplou večeři. V noci jsme slyšeli několikrát zařvat medvěda. Vedro v noci neskutečné.

ST 5. 7. 2017 – NP ZION

Tento park je opět tvořen stěnami hrajícími všemi barvami, zejména sytou červenou, bílou a zelenou. Při vstupu do NP nám ranger vysvětlil, že budeme projíždět jedním z tunelů, který je pro vyšší vozidla k projetí pouze uprostřed a tak se musí zastavit doprava ve druhém směru. Proto se za průjezd platí 15 USD a jízdenka platí pro jednu cestu tam a jednu zpět. My jsme neměli v úmyslu jet stejným tunelem zpět, ale pokračovat po silnici dále, ale jízdenku do tunelu jsme si museli koupit. Po jejím předložení pak ranger u tunelu zastavil dopravu a tak jsme bezpečně projeli uprostřed  1,1 míli dlouhého tunelu a několik dalších větších aut s námi.

Nejprve jsme v parku zajeli do kempu, kde nás kupodivu ubytovali ráno, nemuseli jsme najíždět až odpoledne. Náš karavan měl svoji kóji s připojením na vodu a elektřinu a kousek od něj byla budova se sociálním zařízením. Každá kóje má posezení venku a místo na grilování s venkovním grilem a ohništěm. Dřevo lze zakoupit na recepci.

V parku ZION se dá jít na několik vyhlídkových trailů, ale v úmorném vedru je to spíš hazard. Nejvíce návštěvníků ZIONU chce projít dno kaňonu, kterým protéká řeka North Fork Virgin river. Jde se vlastně vodou, která místy sahá po kotníky, místy po kolena nebo po pas a místy je hluboká na plavání, ale tato místa lze obejít po břehu po cestičce. Kolem vás se tyčí stěny kaňonu (kolmé, 100 až 300 m) a proudící voda příjemně studí. Všude nabízejí prodejci k půjčení neoprénové boty do vody včetně ponožek a k tomu pořádnou hůl do ruky, která má být oporou při cestě vodou přes kameny. Je to ovšem zbytečné, my jsme šli v sandálech a bez hole a šlo to. Oblékli jsme si plavky a na ně rychleschnoucí kraťasy a trička a do ruksaku jsme přibalili svačinu, vodu, ovoce a suché spodní prádlo. Nasedli jsme na shuttle bus před kempem a po červené trase jsme dojeli do centra, kde je přestup na zelenou trasu. Po ní jsme busem jeli až na konečnou, 9 zastávek. Konečně cíl, ven z dusného autobusu a hurá k řece. Šlo se ještě asi 2 km po cestě a už jsme vstupovali do chladné vody, s námi davy turistů. Našlapovali jsme opatrně, aby nám po kameni neujela noha a neplácli s sebou do vody i s ruksakem s mobilem a foťákem. Postupovali jsme kaňonem několik hodin, řeka různě zahýbala a mizela v chodbách před námi. Někdy se řeka rozlila do široka a otevřela slunci přístup na malou pláž. V zúžení u skalních stěn vznikaly tůňky. Čím jsme šli dále, tím řídly skupinky turistů, až jsme občas byli i u řeky sami. Asi třikrát jsme se vykoupali a zaplavali si v čistých chladivých tůňkách. Odpoledne jsme se obrátili a vrátili se stejnou cestou zpět.

 

ČT – 6. 7. 2017 – přejezd do Los Angeles

Po odjezdu z parku jsme mířili do Los Angeles a města Anaheim, kde jsme měli ráno odevzdat vyčištěný a doplněný karavan a dopravit se na letiště. Cesta byla dlouhá, přes 600 km. Zastavili jsme se krátce u Idaho Falls, kde jsme z jednoho občana USA vytáhli informaci, že vodopády TWINS, které jsme určitě chtěli vidět jako známé Šošonské vopodády, jsou od nás tak 200 km a byla by to zajížďka. Tak jsme to vzdali, snad někdy příště. Navečer, po dlouhém přejezdu, jsme zaparkovali na pláži Catarine, která lemovala břehy Pacifiku. Vykoupali jsme se v moři, na kterém honil vítr vlny k pobřeží. Chvíli jsme proskakovali vlny (cca 1,5 m), ale už bylo kolem 20. hodiny a ochlazovalo se, voda nebyla úplně nejteplejší, ale koupání osvěžilo. V dohledu, v Pacifiku, dvě mořské vrtné ropné těžební plošiny, trošku rušily. Byl pozorován, vedle racků, rybáků a jespáků, také pelikán hnědý, menší, asi 12 kg, ale jako jediný útočící na ryby střemhlav do vody, jako terejové nebo rybáci. Zážitek, jen letěl, útok se nekonal, ale to stačí ke spokojenosti. V karavanu sprcha a teplá večeře a po ní ještě procházka na západ slunce nad mořem. Byl to náš poslední večer v USA.

Abychom ušetřili čas na ráno, chtěli jsme ještě natankovat plnou nádrž, což se ukázalo jako velký problém postupně jsme večerním městem projeli 6 čerpacích stanic, nikde karta nefungovala nebo ji prostě nechtěli. Až jsme konečně uspěli, byli jsme unavení a ospalí jako koťata.

PÁ – 7. 7. 2017

Dnes ráno jsme úspěšně našli stanici, kde jsme měli za úkol provést sanaci odpadních nádrží v karavanu a doplnit spotřebovaný plyn. Vše se povedlo a holky mezitím vzorně uklidily všechny šuplíky, umyly koupelnu a podlahy, vysvlékly povlečení. Předávání karavanu proběhlo kupodivu hladce a manažer nám dal podepsat prohlášení, že si vzájemně nic nedlužíme. Ještě nám nabídl zdarma odvoz na 60 km vzdálené letiště, což jsme s povděkem přijali. Přijelo pro nás osobní auto s velkým kufrem na naše zavazadla a řidič celou cestu jedl bonbony nebo popíjel colu. Však měl aspoň 130 kilo! Na letišti jsme měli hodně času, letadlo společnosti AirBerlin startovalo až po 17. hodině a jeho cílem bylo Německo, Duesseldorf. Na hranici Kalifornie a Nevady jsme opět viděli tři velké solární fokusační elektrárny, jak září, které jsme den předtím míjeli v autě. Jsou v USA, Španělsku a Francii. V ohnisku prý vytvoří až 3 000 stupňů a některé akumulují teplo v soli teplé až 500 stupňů. Fotka z letadla, stejně jako na zemi a pokračujeme. Byl vidět Grand kaňon, Hoover dam a Powel dam, stejně jako řeka Colorado. Zpět jižní trasa, Utah, Wyoming, Michigan, Ontario, Labrador, Grónsko, pod Islandem, sever Skotska, Holandsko a Německo. Z Duesseldorfu dalším letadlem do Berlína a konečně třetím zase vrtulovým letadlem do Prahy, kam jsme přiletěli asi v 19 hodin v sobotu. Byli jsme unavení z dlouhého letu, popletení časovým posunem, ale plní dojmů a zážitků z přírodních krás Ameriky.

 

Informace k vypůjčení karavanu

Při přebírání karavanu nás manažer upozornil na některé předepsané kolonky ve formuláři a doporučil nám si připlatit za následující služby a případy:

a)    Pojištění předního skla za 45 USD, jinak poškozené sklo nás bude stát 500 USD

b)    Předplacení mýtných bran, kterými můžeme projet, aniž si jich všimneme a budeme nasnímáni a policie vyúčtuje poplatek půjčovně, která nám to navýšené přeúčtuje. Doporučil zaplatit 35 USD za všechny mýtné brány (TOLLS)

c)    Pojištění elektricky vysouvané markýzy, kterou může poškodit vítr a její oprava je velice drahá (ARWING)

d)    Upozornil nás, že při zapnutí klimatizace bez připojení k elektrice v kempu se zapne generátor, který jednak spaluje PHM a za 1 hodinu provozu generátoru se účtuje 3,5 USD. Vzhledem k tomu, že generátor je dosti hlučný a studený vzduch klimatizace škodí zdraví, tak jsme generátor nepoužívali a při jízdě jsme chladili jen klimatizací od řidiče, což někdy stačilo.

e)    Za pozdní vrácení RV účtují za každou započatou hodinu 30 USD.

f)     V RV je zakázáno kouřit. Pokud bude zjištěno, že se tam kouřilo, zaplatíte pokutu 75 USD.

g)    Za neprovedení sanitace zaplatíte 75 USD, na nepořádek uvnitř 100 USD.

Nevěřte uváděné spotřebě PHM. RV jezdí na benzín, v technickém popisu byla uváděná spotřeba 15 litrů na 100 km, ale to bylo snad pouze na prázdný podvozek. Náš karavan hltal 30 litrů na 100 km. I když je v USA benzín levnější (polovina), tak to byla pořádná spotřeba a to naši řidiči mají lehkou nohu na pedálu. Stejně tak spotřeba plynu na provoz ledničky a mrazáku je velká, když musí zvládat ta venkovní vedra. Náš karavan MINIE WINNIE měl nádrž na benzín asi 220 litrů a ujel na plnou nádrž 450 – 500 mil. Ceny benzínu se pohybují kolem 2,5 – 2,7 za galon (3,78 l). Nezapomeňte se zeptat, jaký druh benzínu máte tankovat (jednotlivé druhy benzínu jsou označeny číslem). Náš RV jezdil na „89“ nebo vyšší.

Někdy je problém při tankování. V USA se musí napřed zaplatit předpokládané množství PHM, a pak teprve lze tankovat. Na čerpacím stojanu jsou často návody na použití klubových karet nebo kreditních karet. Většina Čechů má pouze debetní platební karty, což pro Američany není dostatečně spolehlivé. Proto si raději zařiďte k účtu kreditní kartu. Pokud máte debetní kartu, musíte jít k obsluze na ČS a pravděpodobně vám po protažení karty snímačem řekne, že nefunguje a musíte platit cash. V obchodech většinou debetní karty fungují bez problémů.

Při vrácení karavanu musí být všechny nádrže prázdné, propláchnuté sanitací, doplněný spotřebovaný plyn (na určené stanici), natankovaná plná nádrž. Půjčovna chce předložit potvrzení o provedené sanaci odpadu a o doplnění plynu. Karavan musí být uklizený, aby byl předaný ve stavu, v jakém byl při převzetí. To vše zabere čas, počítejte s tím, aby vám neuletělo letadlo.

V USA si musíte zvyknout na jiné jednotky, než v Evropě:

Místo litrů – galony (1 galon = 3,78 l). Na galony se kupuje mléko a PHM.

Místo kilometrů – míle (1 míle = 1,6 km). Pozor na tachometr!

Místo metrů – feet (stopy é asi 30 cm). Ve stopách je uváděn rozměr auta pro tunely a zatáčky a nadmořská výška u silnice

Místo cm – palce, místo stupně Celsia, tak Fahrenheita

Prostory pro parkování karavanů jsou označeny RV lot, kempy RV Park, potřeby RV shop.

Místo označení WC hledejte REST ROOM.

Zvláštnosti silničního provozu:

Pokud je křižovatka řízena světelnou signalizací, jsou světla až za křižovatkou, nikoliv před ní, jako v Evropě. Většina křižovatek je bez světelné signalizace – v USA nepoužívají značku hlavní a vedlejší silnice, neplatí tam ani pravidlo pravé ruky. Všechny silnice vedoucí ke křižovatce jsou označeny stopkou a křižovatkou se projíždí v pořadí, ve kterém kdo přijel. To někdy může vést ke kolizi!

Lámající se krajnice je označena jako SOFT SHOULDERS

Zákaz předjíždění je NO PASS

Přechod pro chodce je označen jako PED-XING.

Parkoviště je LOT nebo P.

P.S. Cesta do USA nás přišla přibližně na 55 tis. Kč na osobu. Ujeli jsme téměř 7 tis. kilometrů.

Jana Hanušová