Malá Fatra 1998

Malá Fatra 1998

 

 

(17.-21.září)

 

  17.9. 22.00 Praha Hlavní nádraží - na sraz dorážím jako první, 5 minut po mně už je tu i Michal, chvíli sledujeme cikánskýho gangstera s bekovkou na hlavě, přichází i zbytek teamu Petr (miss mokré tričko) a Pavel (jede, přestože má chřipku), nákup plechovek piva a hups do vlaku, vagony, kde nejsou lehátka = ukrajinský ghetto, potkávám známé, se kterýma sem byl kdysi ve Vysokých Tatrách, zařvu na ně, ale jsou hluchý jak starý babky, v kupé jsme s 1 ukrajincem, vše O.K., pasová kontrola bez problémů, v kupé vedro jak v prdeli.


 18.9. 05.30 - jsme v Žilině, kupuju protivládní deník PRAVDA a Michal SME, vyřizujeme rezervaci lehátek na zpáteční cestu, v nádražní hale vládne ranní deprese, fotím somráka s kufříkem a “překrásné” zdobení haly (ať žijí komunističtí architekti), ťapkáme na autobus, přemýšlíme, kam přesně jet, nějakej šedivej dědek zase dělá chytrýho, nakonec skáčeme do nového moderního autobusu a frčíme do vesnice Terchová, odkud začíná celá naše túra, začínáme u hotelu, kde parkujou asi 3 auta ČT, jdeme nejzajímavější částí za celou dobu - kaňonem, všude malé vodopády, lezeme po kovovejch žebříkách, musím zalepit nohu, protože moje neprošláplý boty dřou, vidíme mloka, ostatní ženou jak splašený, já odpadám, pochutnávám si na Siestě a jinejch dobrotách, s jistým zpožděním docházím na místo, kde borci čekají a odkud je krásný výhled na Malý a Velký Rozsutec, Petr začíná házet řízkový pukavce (manželka mu jich nabalila asi 9), přichází ostré stoupání na Velký Rozsutec (1610 m), jdu svým tempem, sbírám maliny (pěkně hnusný) a asi s 20minutovým zpožděním doháním team, pořádáme asi půlhodinovou žranici, Petr rozkousne česnekovej prášek - hmm, sehr gut, škoda, že na vrcholu není vidět ale lautr nic - mlha jak na blatech, na vrcholu hodují nějaký skopčáci, sestupujeme dolů - plno řetězů, začíná lejt, stezky jsou najednou úplně rozbahněný, skopčák se samozřejmě v bahně vyválel, Pavel má pro změnu roztrhlý gatě na prdeli, vidíme totálního huskyho, kterýmu tohle počasí vyhovuje, šlapeme nejhorší část za celou túru = total swamp, všude bahno, kalhoty máme zadělaný jak prasata, potkávám několik skupinek lidí, jedna ženská mě konečně potěšila - dosedla do bahýnka - úplně hnědá bunda, jdu šíleně pomalu, borci na mě čekají na rozcestí, odtud už jenom sejdeme do Stohového sedla, kde rozhodneme postavit stany, kosa jak v márnici, Pavel se pokouší uvařit vodu s propan-butanovým vařičem, jeden ešus = půl hodiny - cpeme se polívkou s instantními nudlemi, nahodíme stany a já s Michalem pořádáme největší žranici na světě - chleba, plátkové sýry, tyčinky, luxusní konzerva s tuňákem a kukuřicí, Petr s Pavlem zatím "upekli" grog, chvíli u nich ve stanu kecáme, vracíme se do našeho ledového stanu (v Petrově stanu bylo o dost tepleji - řízkový pukavce hold dělají svý), usínáme.

 

 


 19.9. 07.00 - vstáváme, Michal si užívá škrábání v krku, rychlá snídaně, balíme stany, všude mlha - ta zůstala celý den i v nižších výškách, nohy dřou, ale jde se mi líp než minulý den, doplazíme se na náš první cíl - Chleb (1630 m), dochází voda, takže makáme k horní stanici lanovky - kamenná budova - zima větší než venku, bufet nepremává, hajzl opravdu luxusní (rozsekaný fošny všude okolo), lanovkář nám radí nabrat vodu v nějakým bufetu, ťapkáme tam - horská chaloupka, sortiment opravdu jako v bufetu, vlčák, dáváme párky, čaj a pivo, vodu nabíráme na hajzlu a sprintujeme na nejvyšší vrchol Malé Fatry Velký Kriváň (1709 m), opět kulový vidíme, pak přichází klesání jak blázen s následným stoupákem na Malý Kriváň, zde asi úplně nejkrizovější počasí za celou dobu - mlha, nepříjemný studený vítr, zapisujeme se do turistické knihy a pokračujeme přes Kozy a Suchý vrch, přichází HC padák dolů až k chatě, kde nás čeká ubytování, silou vůle sejdu sjezdovku a padám ke stolu v chatě, cpeme se klobásou, zelnou polívkou, pivem, čajem, ubytování za pouhých 70 Sk, vytápěný pokoj s 2 palandami, osvětlení funguje na generátor, takže asi po čtvrt hodině pobytu v pokoji máme černou hodinku, Petr chrápe jak dobytek, usínáme (jednou jsem se v noci probudil - smrad jak marocký hubě)

 

 


 20.9. 08.00 - budíček, čaj, vajíčka, vyžíráme jim asi 2 celý bábovky, před chatou nás chvíli doprovází otravný kotě, doslova padáme šíleným krpálem až k překrásné (dříve tvrz - výběr prachů za překročení Váhu) zřícenině, zkouším autospoušť u foťáku - no uvidíme výsledek, předvádíme zatím asi největší horolezecké umění, potkáváme nějaký maniaky jak šlapou krpál lesem na kolech, maniaci odpadaj, konečně vycházíme z lesa a jsme zpět v civilizaci, makáme na nádraží ve Strečně, kupujeme lístky a frrrrrrrr přes most do "restaurace" pod hradem, velké menu teplých jídel - klobásy a guláš, hlavně že měli asi 20 druhů limonád, já + Michael šlapeme do kopce k hradu a doslova nás oslní okna zrcadlovky zabudované přímo v starobylém hradu, platíme nehorázných 20 SK za prohlídku s průvodkyní Martinou (u vstupu byla cedulka 20 SK pokud budete fotit - hmm, nech sa páčí) - uvnitř hradu vůbec nic, nějaký starý keramique harampádí, jediný co stálo za to byla vyhlídka z věže, nakonec jsme neodolali a podepsali se do knihy hostů, Michaelovi se chce stát, ale vydrží to až zpět do "restaurace", pak teprve vyrážejí Pavel s Peterem,
16.00 - lezeme do vlaku - "řízkovej vagon" - a ani ne za 1 hodinu jsme v Žilině, bágly házíme do úschovny a Pavel si jde vyměnit prachy do trafiky, vytáhne 500 Kč a řekne: "Nem...." a už má v uších 500 SK, chvíli hledáme polovnickú reštauráciu, ale nakonec skončíme v nějaký rádoby vznešené restauraci s příšernou hudbou a ještě horší obsluhou, v téže budově byl ale skvělý sklípek, kde popíjíme a děláme blbosti až do 21.00, pak běžíme na nádraží a asi 5 minut před odjezdem vlaku jsme na peroně a HOME!!! Praha hl. nádraží - příjezd okolo 06.00
 

Vláďa Janouš

Více fotografií si můžete prohlédnout na Facebooku. Podpořte tam náš projekt!