Polsko 1999

Polsko 1999

 

 aneb Polsko za 8 dní

 


 

  15.8. 21.05 odjezd vlak Krakow, v kupé Španěl z Madridu, Nor z Oslo, 2 Frantíci z Paříže a Polka, která má českého manžela, kupuju si a Španělovi s Norem gambáče v plechu a frčíme, skoro celou noc nespím, check pasů o.k.

 


 

  16.8. 5.15 Krakow, hned mě atackujou hostelácký jahůdky, beru si u nich aspoň zadáčo mapu Krakowa, na nádraží postává fakt divnej chlápek - Quasimodo č.1 v jeansech, nohy ještě 3x tenčí než moje párátka, pohyby jak robot, Španěl se ke mně přidává a v 6.35 frčíme do Wieliczky, odtud 20 minut pěšky ke vstupu do solných dolů, uschováváme bagáž, musíme asi hodinu čumět u vstupu než se vytvoří grupa asi 35 lidí, vše začíná odsírkou asi 50 pater po dřevěných schodech dolů do základní šachty v hloubce cca 100 m pod povrchem, pohled dolů na to co ještě musí člověk slézt je prostě šílený, prohlídka byla hodně dobrá doprovázená světelnými a zvukovými efekty, nejlepší v celém podzemním komplexu je kaple, podlaha, sochy Ježíška a další náboženské motivy vše ze soli, včetně lustrů atd. fakt nádhera, kupuju sůl v hezkém látkovém pytlíku a pak slejzáme ještě hlouběji do muzea, který je strašně rozsáhlý (nástroje k těžbě, výstavy krystalů, ...) a už nám se Španělem kručí v břiše, takže rychle ven, přes 3 hoďky v dole už fakt stačí, na závěr nás čeká to nejlepší - jízda v černém rozklepaném výtahu na povrch, úplně vymrzlý jsme venku a makáme z5 na nádraží, 13.00 jsme zpět v Krakowě, good-bye Španělosi, jdu si prohlídnout město, okolo Barbakanu Floriánskou ulicí na Rynek Glowny (hlavní náměstí), pak pár kostelů (nejhezčí asi Kostel sv. Trojice), prohlídka asi největší památky hradu Wawel včetně katedrály a královských hrobek, vše zakončím starou židovskou čtvrtí Kazimierz, kde watchnu i dokumentární film o židovských ghetech v synagoze Izaaka, 18.37 - 20.10 vlak Oswiecim (Auschwitz), hledám místo na spaní, nikde žádná budka, jdu na jednu stranu - nic, na druhou - nic, vracím se radši na nádraží, házím colu a za chvíli se vloupám do stavebnin, které jsou umístěny v železničním komplexu, vybalím to pod střechou nějaké dřevěné boudy, někde u kolejí tu pobíhají krysy nebo potkani, párkrát se v noci probudím, ale jinak o.k.

 


 

  17.8. Oswiecim - 5.30 vstávám, lije jak z konve a vytrvale, šílená kosa, klasická ranní deprese, snídám, ťapkám ke koncentráku, jsem tam už v 6.45, otvírají ale až v 8.00, čekám, vnikám na temný ještě nepřístupný hajzl, luxus a ještě zadarmo, 8.00 procházím vstupní bránou “Arbeit macht frei” a skoro 2 hodiny prolejzám komplex - viz. detaily Auschwitz-Birkenau, všude na stěnách baráků jsou fotky vězňů, jejich datum příchodu a datum smrti - chlapi samozřejmě vydrželi déle, někdo i přes 2 roky, zato jedna ženská dead za 15 dní po příjezdu, všude v ubikacích smrdí divná desinfekce, je mi fakt ze všeho zle, každou chvíli to musím jít rozdejchat k oknu, začíná pršet, takže vzduch je mnohem lepčí, turisti dorazili - fuj, rychle pryč, 10.30 busem do Brzezinky (Birkenau), mnohem rozsáhlejší camp, budovy v originálním stavu, brutálně prší, jako pláštěnku používám tenký guide-book, součástí campu jsou i latríny, takže hned využívám, výhledy z guard-toweru na celý camp jsou totální

 


 

 AUSCHWITZ-BIRKENAU-MONOWICE

 1940 - v dubnu plán na výstavbu Auschwitz I, první političtí vězni v červnu 1940
1941 - začala výstavba druhého koncentračního tábora Auschwitz II - Birkenau ve vesnici Brzezinka vzdálené asi 3 km od Oswiecimi
1942 - výstavba třetího campu Auschwitz III - Monowice,
1942-1944 - vybudováno asi 40 menších subcampů spadající většinou pod Auschwitz III

  

KL AUSCHWITZ I (Oswiecim) - založen 1940 původně pro polské politické vězně, první velitel campu Rudolf Höss, původně 20 budov, pak rozšířen o dalších 8 bloků, průměrný stav vězňů v roce 1942 byl 13-16 tisíc, rekord 20 tisíc lidí, většina Židů deportovaných do Oswiecimi byla bez registrace a identifikace poslána hned při příjezdu do plynu, počet obětí se odhaduje na 1,5 milionu, vzdálenost mezi místem zatčení a KL Auschwitz byla někdy až 2400 km, transport byl v utěsněných vagonech, jídlo se neposkytovalo, cesta trvala obvykle 7 až 10 dní, takže po otevření vagonu byly už staří lidé a děti většinou mrtvi, zatímco ostatní ve stavu extrémního vyčerpání,

Blok 4 - Exterminace - urna s lidským popelem sebraným na území Birkenau, výroky SS Reichsführera Heinricha Himmlera o totálním vyhlazení židovské populace a o motivech zřízení koncentráku zrovna v Oswiecimi (“Současná kapacita vyhlazovacích center na východě je nedostačující. Proto jsem vyprojektoval KL Oswiecim i kvůli jeho vhodné poloze co se týče komunikačních cest i proto, že celou oblast lze snadno izolovat and zakamuflovat.”), fotografie poprav Židů z Maďarska, model plynové komory a krematoria, 3 fotky vyfocené tajně za velkého rizika jedním z vězňů v roce 1944 ukazující ženy vlečené do plynové komory a spalování těl na kremačním tálu, dále prázdné plechovky od cyklonu B, 1 plechovka včetně granulí, info o cyklonu B (Zyklon B vyráběla firma Degesch jejíž zisk z prodeje plynu v letech 1941-44 přesáhl 300 tisíc marek, v Oswiecimi v období 1942-43 bylo použito skoro 20 tun cyklonu B, dle velitele tábora Hösse bylo potřeba 5-7 kg jedu k zabití asi 1500 lidí), vitríny plné vlasů, které ještě nestihli pohlaváři campu prodat (vlasy se balily do pytlů a prodávaly se textilním továrnám v Německu 50 Pfenigů za 1 kg), vystaveny i látky vyrobené z vlasů, fotky poprav - střelba do týlu

Blok 5 - Materiální důkazy zločinů - osobní věci vězňů nalezené po osvobození campu, i když SS se snažili vše zničit, zapálili sklady, 30 jich shořelo, zůstaly však tisíce párů bot, brýle, hřebeny, berle, nádobí, kufry se jmény a adresami deportovaných, židovské modlitební šály, kartáčky na zuby, žiletky na holení, ...

Blok 6 - Každodenní život vězně - příchozímu byl zkonfiskováno oblečení a osobní věci, byl ostříhán nakrátko, vysprejován desinfekcí, vykoupán, pak dostal číslo a zaregistroval se, původně byly vězni fotografováni ze 3 pohledů, zatímco od roku 1943 byly tetováni, podle toho z jakého důvodu vězeň přišel, dostal barevný trojúhelník přišitý na oblečení (političtí vězni červený, cikáni černý, svědci Jehovovi fialový, homosexuálové růžový, kriminálníci zelený, Židé hvězdu tvořenou žlutými trojúhelníky a navíc trojúhelník udávající důvod jejich zatčení), příděl na vězně na den byl 1300-1700 kalorií, k snídani dostal půl litru “kafe”, k obědu 1 litr bezmasé polívky, k večeři 300-350 gramů černého chleba, 30 g másla, 20 g salámu a trochu čaje nebo kafe, fotky po osvobození ukazují některé ženy vážící jen 23-30 kg, dále sekce fotek s dětmi (většina šla hned do plynu, zbytek do campu, kde měly stejné podmínky jako dospělí, některé děti, např. dvojčata někdy sloužila jako předmět lékařských experimentů

Blok 7 - Životní a sanitární podmínky - nejdříve spali na slámě, pak na tenkých matracích, v místnostech sotva tak pro 40-50 lidí bylo vtěsnáno v průměru 200 vězňů, později byly postaveny trojpalandy, na každém stupni 2 lidé, vězni se zvláštními funkcemi dostávali separátní ubytování s lepšími podmínkami, v Oswiecimi byli vězni ubytování v cihlových domech s vybetonovanou podlahou narozdíl od Birkenau, kde jsou baráky bez základů, lidé, kteří se nakazili a byla malá pravděpodobnost rychlého uzdravení byli posláni přímo do plynu nebo zabiti phenolem píchnutým přímo do srdce

Blok 10 - Sterilizační experimenty - zde prováděli experimenty doktoři SS (např. SS Dr. C. Clauberg tu prováděl testy na židovských ženách, aby vyvinul efektivní metodu biologické likvidace národů, hlavně Slovanů, Dr. Josef Mengele experimentoval na dvojčatech a handicapovaných lidech), testovaly se různé chemické preparáty, např. toxické substance byly aplikovány na pokožku vězňů

Zeď smrti - umístěna mezi bloky 10 a 11, které na stranách neměly okna, aby vězni neviděli popravy

Blok 11 - Blok smrti - zde čekali vězni na smrt, pokoj oficíra SS, který měl službu, místnost, kde zasedal Gestapo soud a vynášel rozsudky smrti, než byl vězeň vyveden a zastřelen, byl donucen se svléknout v umývárně (pokud jich bylo k popravě málo byli vězni často zastřeleni už v umývárnách), dále tu jsou mučící nástroje (např. k věšení za ruce), malé přenosné šibeničky, atd., cely vězňů, cela, kde byl vězněn polský kněz Otec Maximilian Kolbe, který obětoval vlastní život za život jiného vězně, přes veškerý teror se vězňům podařilo vytvořit spiknutí proti SS - podařilo se dostávat do campu tajně balíčky s léky a jídlem a dále propašovat seznamy vězňů a důstojníků SS včetně důkazů o spáchaných zločinech do vnějšího světa, jedním z hlavních cílů hnutí odporu bylo podkopat pozice kriminálních živlů, kteří byli často pověřováni speciálními úkoly od SS důstojníků, a nahradit je politickými vězni, dále zde je mapa okolí Oswiecimi a cesty, kudy se podařilo několika vězňům uprchnout (je zde ale jen asi 10-15 jmen úspěšných),

Shromažďovací náměstí - místo, kde SS počítala počet vězňů a kde vykonávala veřejné popravy na šibenicích, v červenci 1943 zde bylo pověšeno najednou 12 Poláků, kteří měli kontakty s civilisty mimo camp a pomohli utéci třem spoluvězňům

Krematorium a plynová komora - před vchodem do budovy je vidět šibenice, kde byl v dubnu 1947 popraven první velitel campu Rudolf Höss, největší místnost v krematoriu byla márnice, která byla přetransformována na plynovou komoru, dále zde jsou spalovací pece (které mohly spálit až 350 těl denně, pece vyrobila firma Topf und Söhne z Erfurtu, stejná firma, která dodala pece do krematorií v Birkenau), krematorium fungovalo v letech 1940-43

Národní expozice - židovské, sovětské, polské, jugoslávské, rakouské, československé, maďarské, francouzské, belgické, italské a holandské

Další stavby - nemocnice, kuchyně, sklady, dílny, garáže, kino, ubikace pro SS a Gestapo, strážní budovy, recepce pro nově příchozí vězně

  

KL AUSCHWITZ II - BIRKENAU (Brzezinka) - čítal přes 300 budov, z toho 45 cihlových a 22 dřevěných zůstalo dodnes skoro neporušeno, po zničených budovách tu zůstaly jen komíny, v roce 1944 dosáhl počet vězňů cca 100 tisíc, vězni campu byli sužováni nedostatkem vody, příšernými sanitárními podmínkami a obrovským množstvím krys, Birkenau bylo to místo, kde nacisté postavili většinu zařízení masového vyvražďování, konkrétně 4 krematoria s plynovými komorami a 2 plynové komory ve speciálně předělaných farmhousech

Hlavní strážní věž SS - Brána smrti - příjezdová brána, výhledy na celý tábor

Příjezdová rampa - zbudována železnice přímo do campu, úředníci a doktoři SS ihned po příjezdu vyšetřili vězně, vybrali ty schopné práce a ty ostatní poslali přímo do plynu (70-75 % příchozích), většinu příchozích do Birkenau tvořili Židé převážně z Maďarska

Cihlové baráky - v původním stavu, postaveny bez základů přímo na bahnitém terénu, cihlové baráky byly většinou určeny pro ženy, byly zde třípatrové postele, na každém stupni leželo až 8 žen, mezi baráky i tzv. blok smrti (blok 25), všude okolo umývárny a latríny, když bylo žen příliš a nemohly se vejít do baráku, zbytek spal na dvoře před budovou, další speciální byla tzv. penal company, zvláštní jednotka s vězni, kteří museli vykonávat ty nejhorší práce (např. s odpadem), dostávali snížený příděl jídla a zemřeli většinou do pár měsíců

Dřevěné baráky - původně stáje maximálně pro 52 koní, po minimálních úpravách zde bylo “ubytováno” až 1000 vězňů, byli zde většinou muži, baráky byly seskupeny do oddílů, kde rozhodovala rasa vězně, místo, odkud vězeň přijel apod. (např. cikánská část, část pro Židy z Maďarska, část pro Židy z Terezína, atd.), zbytek tvořily nemocniční budovy, karanténa

Krematoria a plynové komory - na konci kolejí jsou zbytky 2 krematorií a plynových komor, které zapálili členové SS, aby zahladili stopy svých zločinů, krematorium IV bylo částečně zničeno během vzpoury židovských vězňů v říjnu 1944, mezi ruinami krematoria II a III stojí Mezinárodní pomník obětí Auschwitzu

Další stavby a místa - lázně (“sauna”), kde byli vězni desinfikováni, sklady, rybníček, kam se sypal popel mrtvých, lesík, kde museli vězni čekat na popravu, pokud byly plynové komory plné

 


 

  13.00 odjezd z5 do Auschwitzu, v busu Poláci nadávaj na drahý traktory, Frantíci zdržujou, takže celej bus musí čekat, vybírám bágl z úschovy, local busem na nádraží, 14.11 odjezd vlakem do Krakowa, další seznamka, zase Španěl-ekonom z Madridu (dokonce jsem zjistil i jeho jméno - Marcos Val Gonzales), v Krakowě bouřka jak kráva, baví mě sledovat zoufalce, jak neví, kam se schovat, 18.20 frčím i se Španělosem expresem do Zakopane, příjezd 21.20, nádraží je nevhodné ke spaní, jdu tedy se Španělem k jeho hostelu, kousek od hostelu je dřevěná budka s prodejem pohřebních kytek a věnců a hlavně se stříškou, Španěl checkuje hostel a nakonec trochu vytvrdne a zkouší hc spánek v plein airu, celou noc kosa jak v márnici

 


 

  18.8. 2.00 budí mě nějakej ožrala a votravuje s cigárama - fuck U man, já chci spát, 5.00 jsem vzhůru úplně frozen, šlapeme na bus station, 6.10 busem do Polana Palenica, je tu jenom parkoviště pro turisty, nikdo nám nechce uschovat batohy, nakonec se slituje lady, která prodává lístky do N.P. a my si je můžeme nechat u ní v autě, je tu jen pár turistů, šlapeme asi 2 hodiny k Morskiemu Oku, největšímu jezeru ve Vysokých Tatrách, nádhera, jediný co mi kazí zážitek je to, že až k jezeru vede silnice, naštěstí odtud už vede klasická horská cestička k Czarnymu Stawu, plesu, odkud jsou skvělé výhledy dolů na Morskie Oko a hlavně na vrcholky Tater včetně Rys, nejvyšší hory polských Tater, vracíme se z5, po cestě od Morskieho Oka se ze silnice stává turistická dálnice, skoro se nedá projít, prostě fakt disgusting, v životě jsem si nic takového nedokázal představit, bylo tam víc lidí než na Pražském Hradě v létě, 13.00 jsme na parkovišti, checkujeme odjezd busu, sám řidič nám říká, že jede za 3 minuty, jdu to říct Španělovi, za 2 minuty jsme zpátky a už jen vidíme, jak se ten fuckerskej řidič směje za volantem a ujíždí i s prázdným busem, Španěl je rozzuřen na nejvyšší míru, já taky nešetřím hustejma nadávkama, pak mu vysvětlím, že čeští řidiči jsou tohohle taky schopni, takže až bude v Čechách, ať se na to připraví, kecáme se starým Polákem, který umí úplně totálně anglicky, fakt nechápu, musím tedy jet z5 do Zakopane microbusem, v supermarketu kupuju 2 hnusný piva EB, hnusný tak, že po pár locích musím obě plechovky vyhodit, zajídám to radši zmrzkou, pak frčíme busem do Kuznice, je tu nehorázná fronta na lanovku, takže si dáváme jen krátkou procházku k dřevěnému kostelíku a vracíme se do Zakopane, pořádám žranici včetně 1 l mléka, dostávám křeče do břicha, úplná agonie, rychle vlezu do stojícího vlaku a nehorázně to tam poseru, pak rychle nenápadně ven, Španěl nějak po 1 noci venku vyměknul a frčí do Warszavy (stejně mě už sralo jak huhlal tu angličtinu, neuměl říct dž, vždycky místo toho říkal j), jdu spát zase do své oblíbené budky

 


 

  19.8. 5.30 vstávám, lije úplně brutálně, ani náznak zlepšení na obloze, bágl uschovávám na nádraží a frčím busem do města Nowy Targ a odtud busem do Sczawnice, vyskakuju blbě ve vesnici Kroscienko, pár kilometrů před Sczawnicí, ale nakonec se to ukázalo jako výborný tah, celá zdejší oblast se nachází v blízkosti řeky Dunajec, vcházím do N.P. Pieniny, šlapu HC climb na Sokolicu, po cestě mě atakujou ovce, pořád prší, jdu lesem, vlhký vzduch, jsem zpocenej jak v jungle, výhled ze Sokolicy je extasiodní až na to, že převažuje mlha, konečně přestává pršet, zase jedu z kopce až k řece, kde je přívoz a borec v kroji mě hodí na druhou stranu, překračuju slovenské hranice, šlapu kolem Dunajce proti proudu slavným kaňonem, všude jezdí vory s turistama, po 8 km dorazím do vesnice Červený Kláštor, je tu restauračka IV. cenová skupina, takže házím 2x pivko a 2x maďarský gulášek, cesta na voru stojí 150 Sk - Fuck off, pěšky zpátky, úplně uhamtanej padám na sedačku expresního busu do Zakopane, po cestě jsou nádherné vesničky včetně vesničky Debno se slavným dřevěným kostelem, totální výhledy na Tatry v dálce, pak už jen cesta přes supermarket k budce a good night.


 

  20.8. 6.00 vstávám, házím juice, sýr, busem jedu do Kuznice, opět hrubě lije, stojím asi přes 1 hod ve frontě na lanovku, všude píšou, že studenti mají slevu, jenže pak zjistím, že jenom ty polský, kupuju jednosměrnou jízdenku (mám přece jen slevu, protože odjíždím před 8.30) na Kasprowy Wierch, asi za 20 minut jsem na vrcholu, je oblačno, střídavě prší, šlapu na horu Swinica (2301 m) převážně po mokrejch šutrech, fakt dost nepříjemný, časté řetězy, i v dešti je tu navíc dost horolezců, na vrcholu je úplně hnusně ale po pár minutách se to zlepšuje a je vidět aspoň blízké okolí včetně Roháčů, pak přichází sestup po druhé straně hory, všude skoro samý řetězy, kovové pomocné stupínky zadělané do skály, fakt nejtvrdší, co jsem kdy zažil, já to mastím v prestižkách, jedna pasáž fakt hustá, 1 holka přede mnou kolaps - úplně paralyzovaná, nedokáže dát nohu o tak velký kus dolu, nakonec jí přece jenom její kámoši dostanou dolů, dostávám se až do slavného průsmyku Zawrat a odtud dalším šíleným řetězoidním padákem až k Czarnymu Stawu (snad všechny jezera v Tatrách mají stejný název) a dál do Kuznice, v podstatě jsem se nezastavoval a šlapal asi od 9.00 do 14.30, přejezd busem do Zakopane a ihned odjezd vlakem 15.15 do Krakowa, po cestě jsem zahlídnul dobrej název vesnice “Toporzysko”, všude samý krávy (to u nás nevidím), převlíkám se, fusky už jsou dost dobrej nátěr, rychle je balím do igelitky a pryč s nima, jedu asi 4 hodiny, v Krakowě si kupuju pivko Lech a rohlíky tvaru O, 21.05 odjezd vlakem do Malborku, vlak je plnej, sedím v kupé s otcem a synem + 3 holky, který mizí skoro hned jak sundavám boty, vypadá to, že se budu moc rozvalit na 3 sedadla, ale bohužel okolo 0.00 přistupuje family s jezevčíkem, takže z noci se stává opět noční můra


  21.8. 5.50 příjezd Malbork, jdu k zámku, nikde ani noha, obejdu celý zámek, vstup i se slevou je šílený a uvnitř stejně nic není, jak mi řekl Španěl, takže si radši prohlídnu “Staré město”, které zahrnuje asi 2 cihlové skoro spadlé věže a vracím se na nádraží, 8.38 odjezd a 9.21 příjezd Gdaňsk, úplně totální město, staré domy německého cihlového typu, ostatní novější s různobarevnými fasádami, přístav, resp. kanál, pár hezkých lodí, kostely, jeden obzvlášť výborný - kostel Sv. Marie, totální varhany a oltář, lezu i na zvonici (Jan Tleskač), odkud jsou špičkový výhledy na celý Gdaňsk, zkouším jít podél kanálu až do industriální části k otevřenému moři, ale bohužel cesta je uzavřena u nějaké fabriky, opět lije, vracím se na nádraží, kupuju 2 litrový tonic, 12.31 plný vlak do Olsztyna, v Olsztyně na nádraží se pohybujou hodně zabijácký gangstové ruskýho typu, 16.11 jedu v kupé s nějakou family do oblasti Mazurských jezer do města Gizycko, vůbec nic tu není, prostě jen fucking jezero, yachting, mládež, diskotéky, kolotoče, centrifuga, u břehu jezera mě tvrdě atakujou labutě, čtu až do setmění Remarquea a pak si jdu schrupnout pod stříšku u nádraží.


 

  22.8. 4.30 vstávám, těsně mi ujíždí ranní vlak do Bialystoku, neva, jedu tím v 5.56, z Bialystoku busem do vesnice Hajnowka, mají zde kostel ufounského tvaru, házím točený pivko a ve 12.30 odjíždím do vesnice Bialowieza, v tourist infu je fakt kočka první kategorie Anita, zkoušíme se domlouvat česko-polsky, přidává se turistický průvodce - starý šedivý dědek, který umí slušně česky, protože za války bydlel s Čechy a Slováky na ubikacích, navíc mi zazpívá v češtině nějakou protiválečnou songu o Hitlerovi a Chamberlainovi, finguju, že mu to žeru, do hovoru se přidává druhá průvodkyně, čekám, až se vytvoří grupa, se kterou bych šel za přijatelnou cenu do zakázané části N.P. Bialowieza, kde rostou chráněné rostliny, stromy, žijou chráněná zvířata apod., nikdo se neobjevuje, takže radši házím bágl na záda a šlapu k rezervaci, kde jsou vězněni slavní zubři (=bizoni), dále divočáci, vlci, jeleni, koloušci, koně a další divný animals, z5 do vesnice, pivko, pak skočím do restaurace Zubrowka, nejrychleji vyhozená 100 Kč v mém životě za 2 malinký knedlíky s masem uvnitř a posypaný škvarkama, spaní nacházím v dřevěné budce naproti info-centru, u budky si pořád někdo sedá, takže trvá ještě dost dlouho než usínám

 


 

  23.8. 6.03 odjezd busem do Bialystoku, odtud 9.38 vlakem do Warszawy, mírné zpoždění, dále expresem do Krakowa, v kupé kecám s Polákama, kteří se zrovna vracejí z Venezuely, ženská mi ukazuje kýčoidní sošku, kterou si tam koupila, prej taky vezou domu nějakou omráčenou piraňu, v Krakowě jsem těsně před 16.00, nekonečné čekání na nádraží, ještě, že už to balím, fakt už toho mám dost, dávám 2x pivo Lech, dočítám knihu Čas žít, čas umírat od Remarquea, otevírám Hellerovu Hlavu XXII, ale brzy odpadám, 22.42 odjíždím vlakem do Prahy, dávám pár rad Polákům, který jedou do Prahy, hlavně jim popisuju cestu k Houdkům

 


 

  24.8. Celní kontrola o.k., v kupé s náma jedou i 2 deutschlanďáci, docela mě pobavili, když se snažili pochopit, co říkal jeden prodavač na nádraží, který řval “Pivo, limo”, němčouři samozřejmě hnedka “Pivo, ligo nebo pivo, liho), hurrrá naše slavná Praha, příjezd 7.12

 


 

 Hodnocení (5 bodů nejvíce, 0 bodů nejméně):

Krakow (3), Wieliczka (3), Auschwitz-Birkenau (5), Zakopane (4), Malbork (3), Gdaňsk (4), Mazury-Gizycko (0), Bialowieza (4)

 

 Vladimír Janouš

Více fotografií si můžete prohlédnout na Facebooku. Podpořte tam náš projekt!