Roháče 1999

Roháče 1999


 

(10. - 13.9.1999)

10.9. Praha - čekáme na asertivní grupu z hotelu Quality Prague, Slávka nevěřícně přihlíží nakládání, nakonec nás jede 5 lidí - sestava z Malé Fatry + Gonzič, 17.05 odjezd do Brna, arabique music frčí naplno, pak Tři sestry, za Brnem stavíme v nějaký díře na hnusný utopence a radegastíky, atmosféru dokresluje Eda Hrubeš se svými “ftipy”, v úseku mezi Přerovem a Prostějovem proti nám lítaj jak šílený Colinové McRayové - asi Valašská rallye, hranice - o.k., každou chvíli zastavujeme u benzínek, aby si Pavel mohl koupit zásobárnu piv.

 


11.9. Těsně před Liptovským Mikulášem riskujeme jízdu po placené dálnici, 2.00 jsme na místě, šukáme po busovém nádraží, zastavujeme vožralu, který se chce nakulíkovat k nám do auta - fuck U, za chvíli jsme na nádraží, nápisy typu “výstupiště”, checkujeme odjezdy busů do vesnice Huty, Michal se jde zeptat jednoho maníka: “Nevíte náhodou telefon do Hut ???”, jedeme spát do hoven u hovního kontejneru a železniční trati, Michal spí v autě, my ostatní vybalujeme karimatky a spacáky, 3.30 usínáme, 6.30 vstáváme - kosa jak v márnici, balíme zprasený spacáky, nejvíc si to vychutnal Petr, hledáme parking pro auto, nakonec hned vedle nádraží v komplexu nízkých paneláčků, v samošce kupuju rohlíky a tresku v aspiku, Pavel s Petrem chlastají demänovku a borovičku a donutí to vypít i Michala, u nádražního bufetu se pohybujou dobrý typy - chlápek, kterej už do sebe vyklopil takovejch boroviček, že nevnímá nebo týpek s úplně rozmáčknutym rudým nosem, dokonce je tu i jedna ženská a chlap v obleku s plátěnýma keckama, odjíždíme busem (30 Sk,- včetně bagáže), batohy pořád padaj, chlandíme Michalovu hruškovici, stoupák - panoramata, výstup Huty - kecáme s borcem, co tu zná okolí, Pavel už je dobře vykalenej - válí se na silnici jak kráva, pak nasazuje sprint a la MAURICE GREEN.

 

, climbujeme na Bielou Skalu, cesta vede lesem, potkáváme Polky, který nám nabízí cukeriky, Petr je zdraví orgininálně: “Czesc Oswiecim”, Pavel si trošku víc zrasil koleno, pokračujeme dál, John Silver je v prdeli, už nás předehnal i dědek s holí, další skaliska, mouchy tu atakujou ve velkých rojích, Petr rozdává řízky, voda pomalu ale jistě dochází, v jedné průrvě s řetězy chytá Pavla epilepsie a řve na Polky: “Tak do píči lezete, nebo tu chcete spát ???”, za chvíli jsme na Sivým vrchu (cca 1800 m), pak valíme krpál dolů, nasazuju čapí nohy, všude jsou tu nízké borovičky a taky fialové kytky - fakt nádhera, přicházíme na rozcestí v sedle Pálenica pod Sivým vrchem, hned nás atakuje komouš-Zlíňák, prý je odtud pár minut potok, za chvíli je tu i John Silver “Game over”, dál už nemůže, rozhodneme se to pro dnešek zabalit, rozbalíme to na louce u potoku, žereme, vybaluju tresku - hnus fialovej v nějakém rosolu, radši vyhazuju, zase máme ksichty obalený mouchama, proto nasazuju igeliťák na hlavu, abych měl chvíli klidu, Petr usíná i s mouchama v nose, sluníčko praží hodně zle, spálili jsme si nosy, navečeru začíná přituhovat, bereme proto tepláky - Petr manželčiny - model no.1, jdeme na procházku k plesu, zmaříme nějakýmu páru sexy hrátky, Petr hází řízkový pukavce, kecáme o IC, vracíme se, na louce už kromě nás stojí další 2 stany, pijeme grog, pak doutníky v očích - hašiš doupě, brečíme jak malí haranti, jenom Pavel je v pohodě, protože má brýle, ufo debata, jdeme radši chrápat.

 

 


12.9. Pořád se budíme zimou, stan, kde spí Petr, Gonzič a Pavel se otřásá v základech - nějaký prase chrápe jak dobytek, 6.30 vstáváme, šílená klemra, Pavel to balí a razí údolím dolů, za chvíli odpadá i Gonzič - výčitky svědomí - a valí to za Pavlem dolů, šlapeme na Brestovou, luxusní výhledy na celé Roháče, fučí vítr, paštičkuju, Slovák mě ale bere - má klobásku, pokračujeme dál, dostáváme se do laufu, všechny předháníme až na maníka se psem, slunce=spálený maso, v průvodci je napsána informace o traverzoidní zkratce, odbočujeme samozřejmě úplně blbě, HC padák, Michal a Petr mají otlačené prsty u nohou, mě zase pálí spodek nohy, Michal poctivec leze až dolů, já a Petr si zkoušíme ušetřit cestu, plaveme v šotolině, rezignuju, válím se v šotolině, překonávám psychický útlum, valíme do Baníkovského sedla, všechny ženský a babky mě předbíhaj, vidím, že dalších 10 zoufalců jde stejnou cestou jako my, sedlo - úplně vyflusanej, chci to zabalit, žranice, opalovačka, máme úplně dřevěný zadky, sledujeme kočku v bikinách a botách s podpatky, mám úplně tuhý nohy, sápeme se na horu Baníkov, na vrcholu sedí Slovák - termoska s kafem, talířek, navíc si hraje na chytrýho a prudí Petra s výhledem na Kriváň, kulíme dál, řetězy, Petr shazuje 3 kg šutrů nějaký chlápkovi do ksichtu a teprve když šutry těsně minou jeho oko, zařve “Bacha, šutry!!!”, jdeme přes Tri Kopy, stíhá nás Urban + Hanák-trenér volleybalové reprezentace, ale odbočují na jinou hospodu, házím luxusního tvrďáka za šutry, kolem Ostrého Roháče je mlha zrovna když chceme fotit, ve Smutném sedle končíme a sestupujeme údolím k Žiarské chatě, je tu zrovna nějaká škola, kosti jak svině, házíme pivo a párky, ubytování máme v kůlně před chatou, vybalujeme spacáky na matrace, Petr a Michal se převlékají do společenského, chlastáme dál pivo, píšeme pohledy, kupuju skvělý komoušský karamelový lízátka, Slováci hrajou na kytaru hlavně český hity, jdeme ven, grog + hruškovice, přidávají se Slováci s vínem, kecáme dlouho do noci, je tu i blondýna-aerobička, Michal odpadá

 

 


 

13.9. 01.00 jdeme spát, Michal si barví vlasy ve vlastních zblitkách, 08.30 vstáváme, jsem dost v hajzlu, makám rychle blejt na hajzl, házíme snídani - čaj a párky, pak razíme dolů do Žiaru, Michal vyrábí shitoidní nápoj z červenýho grapu, čekáme na zastávce, bus nejede, takže ťapkáme kolem památníku obětí slovenského povstání až do Žiaru, nádherné okolí - pastviny, kupky sena tvaru A, horská panoramata, je nehorázný vedro, 15.00 frčíme busem do Liptovského Mikuláše, rychle naložíme auto, dálnici radši objíždíme, rozhodně objížďky nelitujeme, jízda kolem Liptovské Mary je totální, usínám vzadu na sedadle, hranice - o.k., pomalu se stmívá, hledáme restauraci, nikde nic, takže až v motorestu před Brnem, samoobsluha - svíčková, knedlo-vepřo-zelo, v autě řve na plný pecky Těžkej pokondr - Džíny, 24.00 Petr je doma - před barákem nechutně vyvanuly popelnice, já jsem doma v 00.30 a Michal kolem 00.45 END OF STORY

 


 

Dodatek – z úterý na středu, celou středu a já i čtvrtek si užíváme bolesti břicha, ledvin, hlavy apod. – příčinou asi prasečí voda z potoku pod Žiarskou chatou nebo víno od Slováků!

 

Vladimír Janouš

Více fotografií si můžete prohlédnout na Facebooku. Podpořte tam náš projekt!