Triglav 2001

Triglav 2001

 

 

  (30.8. - 2.9.)

 

 

 

 


30.8. Praha-Žižkov - přijíždí Michal s krásným červeným golfem, ještě musíme dojet vyzvednout posledního borce - Pavla na Pražského povstání, jedeme opět po roce v osvědčené sestavě - Michal Schauhuber, Pavel Novotný, Petr Slapnička a já, tentokrát však s horolezeckým vybavením - přilby, sedáky, karabiny, den před odjezdem jsem byl na chirurgii, kde mi odstranili pár pih na obličeji a na krku, takže mám celej ksicht polepený náplastma, autíčko je slušně nacpaný, vyrážíme po dálnici a pak přes Tábor, Budějky až na rakouskou hranici v Dolním Dvořišti, čeští pohraničníci si zase hrajou na důležitý a nelíbí se jim můj pas, Rakušani nás pouští vcelku bez zdržování, v řízení se střídají Petr a Michal, takže se já s Pavlem můžeme věnovat gambáčům a jiným značkám, za hranicí jsou nepříjemné serpentýny, pak už luxusní dálnice směr Linz, Salzburg a Villach, valíme okolo 150 km/h, před půlnocí přichází brutální bouřka, kontrola na rakousko-slovinské hranici probíhá úplně bez problémů a zdržování, Pavel najednou dostává brutální močák, takže Petr rozjíždí rallye k prvnímu odpočívadlu - uff, Pavel to stihnul, venku už je slušná kosa, takže zase rychle skáčeme do auta a frčíme přes Jesenici, Mojstranu do údolí Vrata

 

 

 

 


31.8. Aljažev dom (údolí Vrata) - okolo 03.00 přijíždíme po rozmlácené cestě na parkoviště, je hnusně, pořád poprchává, takže rychle stavíme stan pro Petra s Pavlem, stan házíme hned vedle auta, já a Michal sklápíme sedačky v golfu a spokojeně usínáme, plánujeme vstávat okolo 06.00, ale pořád prší, takže chrápeme dál, je asi 07.30, když zaslechnu zvenku hlasy a vidím přes zamlžené okno golfu nějakýho maníka jak debatuje s Petrem, vylejzáme z auta a za chvíli se objevuje druhý týpek - správa národního parku Triglav, hned se důležitě představuje: "I am ranger !!!", aspoň umí anglicky, vysvětluje, že je zakázáno spát v národním parku mimo vyhrazená místa, hájíme se tím, že jsme spali na parkovišti a ne v přírodě, samozřejmě to toho pičuse vůbec nezajímá a vyndavá brožurku, kde je zmíněná pokuta za takovýto přestupek - "10.000 slovinských tolarů za osobu, takže vy zaplatíte 40.000 tolarů (asi 400 DEM) nebo pojedete s náma na policii", to už mě fakt rozesmálo (takové menší faux pas), ještě chvíli se dohadujeme, nakonec platíme celkem 100 DEM, kokoti si namastili kapsy a odjeli pryč, Pavel vypráví, jak se zrovna okolo 07.30 bavil s Petrem o tom, že už by radši měli zbalit stan, kdyby náhodou přijela hlídka a v tu chvíli zahvízdaly pneumatiky auta jednoho z "rangerů" a všechno bylo v ..., to nám to pěkně začíná, pořád chčije a obloha nevypadá nijak přívětivě, přemyšlíme, jestli vůbec vyrazit, ale nakonec všechno zbalíme a razíme směr chata Triglavsky Dom, nejdříve musíme šplhat po kluzkých kamenech úplnou džunglí (neuvěřitelná vlhkost vzduchu), střídá se slabší a silnější déšť, asi po dvou hodinách se dostává k prvním ostřejším ferratám, nasazujeme sedáky, úvazky, přilby a šplháme nahoru, už naštěstí neprší tolik jako ráno, výhledy jsou v podstatě nulové, prostě vodsírka, trochu vystraším ostatní borce při jednom nejištěném sestupu ze skály (Pavel mě už regulerně viděl dole v údolí), okolo 14.00 jsme na místě zvaném Prag - napojujeme se na "snadnější" trasu z údolí Vrata, na chvíli z mlhy vystupují okolní vrcholy, odtud nás čeká ještě asi 1,5 hodiny na Triglavsky dom, cesta vede nejdříve po ledovcových polích a pak následuje poslední stoupák zajištěný ocelovými lany a kolíky, 15.30 Triglavsky Dom - dorážíme v pravou chvíli, začíná ještě více pršet a hlavně brutálně foukat, ubytování máme nakonec každý za 21 DEM v pokoji pro 10 lidí na posteli s dekama a polštářem, všechny věci máme skrz naskrz promočený, jdeme do jídelny na čaj a pivo a hodujeme na vlastních dobrotách, mají tu kamna, která jsou doslova obalená oblečením k usušení, do chaty přichází stále další a další hordy lidí, takže za chvíli se už skoro ani nedá projít na hajzl, všichni suší věci, kde se dá, na chatě může být takových 500 lidí, neuvěřitelný chaos, radši se ukládáme nahoru do pokoje, kde nemusí poslouchat řev slovinských kokotů, já i Petr se marně snažíme chytit signál a poslat uklidňující zprávy domů, Petrovi se to nakonec podaří, takže zprávy se posílají výhradně z jeho mobilu, spát jdeme relativně brzy - asi ve 21.30, venku řádí bouřka, vyhlídky na další den jsou ještě horší než dnešní. GOOD NIGHT!!! 

   


 

1.9. Triglavsky Dom - vstáváme okolo 06.00, venku je hnusně, přes noc sněžilo, pro dnešek máme 3 varianty: 1) podle plánu vylézt na Triglav a druhou stranou sestoupit do údolí Vrata zpět k autu, 2) nechat si na chatě batohy a nalehko vylézt na Triglav a vrátit se stejnou cestou k chatě a pak sestoupit přes Prag k autu do údolí Vrata, 3) okamžitý sestup přes Prag do údolí Vrata, nakonec se rozhodujeme, že zkusíme původní plán, tedy první variantu, 08.00 jsme připraveni vyrazit, sedáky, přilby a všechno ostatní máme na sobě, je mlha, fouká, poprchává, asi během 5-10 minut mlha ustupuje, přestává pršet, jsou vidět okolní hory, v dálce vidíme, jak slunce osvětluje vrcholy hor, nálada se zlepšuje, začíná největší hard core - skoro kolmý stoupák po skobách a lanech vzhůru k Triglavu, vrchol Triglavu je stále v mlze, ale čím více se k němu přibližujeme, tím více mraky mizí a objevuje se sluníčko, jdeme bez přestávek až na vrchol, po cestě je pár "uklidňujících" tabulek se jmény lidí, kteří zde zahynuli (většinou za bouřky, jedna dívka pádem do údolí), dost fouká, nepříjemná pasáž, kdy na obě strany je kolmá stěna do propasti - naštěstí jsou zde ocelová lana (s námrazou), pak poslední kolmé stoupání a jsme na vrcholu,

Triglavsky Dom

 

09.30 Triglav - cesta nám trvala bez přestávky 1,5 hodiny, i když dole u Triglavskeho Domu je cedule, která udává pouze 1 hodinu, takhle to tu chodí všude - všude jsou časy, které by nestihnul ani turbo-kamzík, pokud sem někdy pojedete, přičtěte k udáváným časům radši takových 50% navíc, na vrcholu svítí slunce, výhledy do všech stran nemají chybu, vrcholové foto, opalujeme se, je zde spousta sněhu, kecáme s dalšími Čechy na vrcholu, jeden se prý o výstup na Triglav pokusil letos už potřetí a až na potřetí to vyšlo (vždycky to musel zabalit někde pod vrcholem, protože bylo hnusně), zlepšení počasí bereme jako náplast za včerejší utrpení, už se mi skoro úplně odloupli náplasti, takže už je radši sundavám úplně a nechávám zašité rány dýchat, asi v 10.30 zahajujeme sestup, díky slunci už stačily kameny trochu oschnout, takže je sestup docela snadný, v sedle Triglavska škrbina odbočujeme doprava a následuje nekonečný sestup do sedla Luknja, cesta je nejdříve docela snadná, všude jištění, zajímavé zpestření je obrovské sněhové pole, kde se člověk může slušně sklouznout, pořád jsme ale strašně vysoko a výhledy dolů mě vůbec nepovzbuzují - všude v podstatě kolmé stěny, největší krizi mám u kolmých ferrat, ale nakonec to rozdejchám a všichni pokračujeme dál, na místech, kde by asi ani lana nebo kolíky nebyli potřeba, lana jsou a jinde, kde bych si je představoval nás Slovinci nechali napospas osudu, okolo 14.00 se opět zatahuje obloha a přichází zase déšť, naštěstí už nám chybí do sedla jen čtvrt hodiny,

 

14.30 sedlo Luknja - rychle nasazujeme bundy a pláštěnky, déšť zase začíná přidávat, nejdříve musíme absolvovat sjezd kamenitou strání, pak další 2 hodiny k autu, já, Pavel a Petr jdeme na závěrečné pivo, jsme všichni promrzlý, převlíkáme se do suchého a okolo 18.45 odjíždíme domů, na cestě zpět si také dvakrát zařídím, střídáme se asi po hodině a půl, takže je to dost v pohodě, slovinsko-rakouská hranice je opět v pohodě, i když už je znát, že se všichni vrací z prázdnin.
   

 


2.9. Dolní Dvořiště - na hranici přijíždíme asi o půlnoci, na české straně nás čeká asi kilometrová fronta, za hranicí naposledy čerpáme benzín a za deště frčíme směrem k domovu, 04.00 Praha - jsem doma, Michala ještě čeká rozvést Pavla a Petra domů, takže bude doma až tak za hoďku, přes všechny problémy se výlet podařil, protože zrovna na vrcholu Triglav bylo azuro, což se (jak vidno z doslechu) příliš často nestává, ještě se překonám a vykoupu se a vyčistím si zuby a pak už hurá do postýlky. END OF STORY

 

Vláďa Janouš

Více fotografií si můžete prohlédnout na Facebooku. Podpořte tam náš projekt!