Tunis 2004

Tunis 2004

 



29.7. Praha - 0.00 máme sbaleno, mám mírný extraterestriální potíže, takže usínám až kolem 02.00, 05.10 vstáváme, 06.00 „taxikář“ pan Plachý dorazil, přišla se s náma rozloučit i Lucka, 6.40 jsme na Ruzyni, Alčin batoh má 13 kg, můj 15 kg, dáváme rychle kafčo z automatu (k těm vyděračům nejdeme ani náhodou – kafe v kelímku stejný kvality mají za 50 Kč!), pak už rychle do letadla – letíme s ČSA, čteme Právo (šílenej plátek), odlet s 20minutovým zpožděním, snídaně – sýrovej sandwich, luxusní výhledy na Alpy, chvíli po 09.00 Milán, je pod mrakem a jsme dost vochrápaný, takže výlet do města zavrhujeme, válíme se na lavičce a sledujeme okolí – nejlepší je černoch s tričkem basketbalisty Iversona, který má pořád jednu ruku mezi nohama, žádný ženský na sledování, dáváme výborný „capuccino“ (tj. velký kafe) za pouhých 1.25 €, nesmyslný výzkum nějaký italský agentury – slečna Francesca se nás vyptává na věci, který se týkaj milánskýho letiště, ale my jí asi zrovna moc nepomůžeme, nakonec nám ještě dává vizitku, která je nám na 3 věci ... :-), chvilkama spíme, čteme noviny a časáky, odlet opět tak s 20-30 minutovým zpožděním, tentokrát letíme s Al-Italií – let trvá asi jen 1 hodinku, takže dostáváme jen pití a zmrzlinu, dobrá scénka v business třídě, kde nějakej borec zabíral jinýmu místo a dělal, jako že na to místo má letenku, Tunis – vyplňujeme vstupní formulář, rychlá pasová kontrola, pak delší čekání na bágly, hledáme mhd bus do centra, ale místní vůbec netuší nebo tvrdí, že bus jezdí jen jednou za 2 hodiny, akční náskok do auta jednoho „taxikáře“ a frčíme do centra, blinkry se nepoužívaj, pruhy nemají smysl, řidič no.1, a teď nás čeká noční můra – hledání hotelu, nejdříve zkoušíme 2 hotely ve Ville Nouvelle – slušný, ale ceny za pokoj s vlastní sprchou kolem 30 TD se nám zdají vysoký, takže zkoušíme medínu – hotel de la Medina je plnej nebo nabízí jen místo ve 4-lůžkovém pokoji (museli bysme ale platit jako za 4 lidi), něco podobnýho i v hotelu Merhaba (tam 5-lůžkovej), třetí pokus hotel Milano – největší hardcore – strašidelnej hotel – divnej personál, zadělaný hajzly, smrad v baráku, takže Alča dává „ultimátum“, že budeme bydlet už jen ve slušnějších hotelech se sprchou na pokoji, vracíme se z5 do Ville Nouvelle a končíme v hotelu Transatlantique – pohoda, dokonce výtah, evropský hajzly, převlíkají postele, hned házíme spršku a vyrážíme do města, ve Ville Nouvelle jsou normální krámky s oblečením evropskýho stylu, objevujeme výbornou cukrárnu, kde dělají úžasný palačinky se vším možným (čokoláda, oříšky, sýr, …), procházíme hlavní třídou (trhem) v medíně – pozlátko pro turisty, fakt prodávaj příšerný krámy, nejvíc nás dostali zdobený krajkový košíky pro mimina, jdeme na kafe a mátu na hlavní ulici (snad ve všech městech se jmenuje Avenue Habib Bourguiba), pak už jen kupujeme pití na noc a jdeme chrupkat

 

 

 


30.7. Tunis - přestože na pokoji není klimatizace, noc byla docela dobrá, jen po rozednění se člověk už spíš převaluje a nespí pořádně, 08.00 vstáváme, snídaně na pokoji – kafe s mlíkem, fíkovej džem, máslo a bagety, dopoledne nás čeká medína – opět hlavní třídou Rue de Zitouna k mešitě Zitouna (Velká mešita) – je pátek, a proto nemáme šanci podívat se na nádvoří, nějakej maník se s náma chce vyfotit, tak se nebráníme, pak už nás všichni prodavači v okolí navigujou směrem k profláklý prodejně koberců, která má ale nejlepší vyhlídky na medínu a na střeše nádherný kachlíkový mozaiky, vyděrač tvrdí, že pokud nechceme koberce, máme mu dát každý 2,5 TD, dostává 1TD za oba dohromady, vyhlídka ale fakt stojí za to, loučíme se a vracíme se k mešitě Zitouna, odtud je to kousek k medrese Slimania – mrkáme i dovnitř – žádnej zázrak, po cestě pár dobrejch figurek – prodavač opuncií, borec s vajíčkama na vozíku za motorkou a pak přichází ten největší nářez Rue de Teinturieres – mrtvý kočky, polomrtvej kulhající pes, prodejci masa, ryb, slepice se prodávaj s hlavou nebo pařátama, smrad, vedro, prostě jízda, trošku jsme zabloudili – vylejzáme u brány Bab el-Jazzira na okraji medíny, pak tak různě bloudíme až k místním mauzoleu Turbet el-Bey – na nějakou údržbu tu maximálně fuckujou – voprejskaný polorozpadlý zdi, mozaiky občas ujdou, všude hafo hrobek, šílená památka – podle mě nestojí za to vstupný, jsme už slušně vodvařený, kousek od muzea sledujeme na zdi jednoho baráku mapu medíny a v tom na nás z okapu začne lítat „voda“, máme dost, zkoušíme najít podle průvodce jednu kavárnu, ale je zrušená, takže rychle vybloudíme z medíny k bráně Bab Bhar na pivo, kafe a citronádu do restaurace u hotelu de la Medina, pak jdeme koupit trepky k vodě (pouhých 8,5 TD, tj. 170 Kč) a na místní tržnici Marché Central hroznový víno a pak hurá do sprchy na hotel, úleva, k obědu kuřecí řízečky z domova, paprika, hodinovej šlofíček a pak vyrážíme směr Sidi Bou Said, 16.00 odjezd příměstským vlakem TGM (jezdí fakt často), asi 30 minut a jsme v Sidi, kupujeme ledovou colu, kousek od nádraží je nově postavená mešita, jdeme k ní mrknout – zrovna se uvnitř modlí, sedíme na zídce a přichází nějakej magor a cpe nám do hlavy, že se nehodí, že Alča není zahalená – posíláme ho do hajzlu, protože sedíme úplně mimo mešitu a nechápeme na co si to tady hraje, pokračujeme turistickou trasou až ke kavárně Sidi Chabaane – čajík, boga light – lehký sprite!!!, fajn výhledy dolů na přístav, objevuje se otrapa s jasmínovejma květama (votravujou s tím všude po celém Tunisku), oblejzáme všechny možný a nemožný kouty v městečku – nejlepší je hřbitov – dokonalej kočkodrom, posezení v parku a pak už z5 TGM do Tunisu, pěšky do cukrárny na palačinku s čokoládou (oříšky už došly :-(), protože už cukrárna pomalu zavírá, tak nám madam naplácá na palačinku 100 kilo čokolády, šílená porce a taky pořádně horký, takže ještě nakupujeme pití a palačinky zblajzneme až na pokoji, praskáme ve švech, sprška, ještě si chvíli čteme, píšu deníček a pak jdeme spinkat

   


31.7. Tunis – 08.30 budíček, opět snídaně na pokoji, balíme a šlapeme na Place Barcelone na „metro“ – je to tramvaj no.4, maník se nás ptá, co si myslíme o Tunisku – říkám, že Tunis je moderní město (kdybychom věděli, co nás čeká dál, tak asi budeme mluvit jinak), vyskakujeme na zastávce Bouchoucha, asi půl hodiny bloudíme, než objevíme busový nádraží, bus nám jede asi za půl hodinky, takže sedíme, cpeme se vínem, už po pár minutách nás začínaj nahánět do busu, luxus klimatizovanej, za náma family s harantama, který si občas hrajou s našima hlavama, jinak pohodová cesta (dokonce dálnice), takže jsme za hodinu v Bizerte – vyhodí nás ale někde za městem (podle průvodce je busový nádraží skoro v centru), chvíli nám trvá, než zjistíme, že jsme úplně někde mimo centrum, šílená cesta přes most na Avenue d´Environment do centra, nálada na bodu mrazu, naštěstí si Alča všíma cedule směr náš hotel a asi tak po hodinu lození s báglem ve vedru po městě jsme na hotelu – hotel de la Plage, sprcha, relax, musíme trošku přehodnotit plán cesty, aby to nebylo tak hektický, 15.30 vyrážíme do starého přístavu – malinká, ale roztomilá zátoka, chlápek s děravejma zubama nám chce dělat průvodce – ne, díky, obcházíme kasby a pak lezeme dovnitř do uliček – docela zábava koukat do baráku, jak tu žijou, všude sajrajt, na každým rohu hafo koček, smrádek, prostě zážitek, jdeme radši na vodovýho jahodovýho nanuka a pak ke zbytkům španělské pevnosti, vedle který je věznice (? funkční), ještě chvíli zkoušíme náhodně bloudit v uličkách medíny, pak do přístavu mrknout na trh – klasika – ovoce, zelenina, maso (opět kvalita), rybí trh už je v tuhle hodinu mrtvej, jdeme na promenádu k moři – sledujeme windsurfaře, jdeme mrknout do doku na loďky – nic zajímavýho, pak podél kanálu do „shopping centra“ – úplně mrtvý, nikde nikdo, pár krámků, po cestě na hotel kupujeme bagetu, pálivou pizzu a drinky, na pokoji pořádáme paštikový hody, večer už jen na čaj a kafe (nejlevnější ale nejhorší žbrunda, co jsme za celou cestu pili) do přístavu, pak marně sháním alkoholický pivo, balíme a jdeme spinkat
 

 

 


1.8. Bizerte – Hardcore day, okolo 10h opouštíme hotel, taxíkem na stanoviště louage a vzápětí odjíždíme do Sejnane, asi za hodinku a čtvrt jsme tam, trošku vyklepaný, ale aspoň rychlá jízda, přijíždíme do Sejnane – bágl Alčy vypadává ze zadního prostoru louage do prachu na ulici, navíc Alča narazí při vylejzání z louage slunečníma brejlema do stěny auta, takže se nožička u brejlí ohne a při narovnávání se zlomí – „super“ nálada, hned za pár minut už sedíme v dalším louage směr Cap Serrat, z dálky už vidíme nádhernou zátoku, realita je jiná – po příjezdu na místo nám hodně rychle poklesne brada, je to taková trošku místní záležitost – hafo lokálů s autama a stanama, bordel, u pláže se pasou krávy, jdeme zjistit, jestli se tady dá nějak přespat (kromě stanování), hned nás uloví majitel místní restaurace, dáváme si u něj něco k pití a za chvíli nás už táhne mezi pochcanejma keřema k něčemu, kam by u nás člověk ani prasata nedal – černý chlívky (styl jeskyně) v přízemní betonový budce, nejvíc nás dostalo, když zahlásili, že to prej ještě ukliděj a že to bude super bejvák :-), máme dost, dáváme další uklidňující drink – alča má na krajíčku, protože k tomu všemu se vedle ní u stolu místní kluci cpou rukama (rýže s , protože k tomu všemu se vedle ní u stolu místní prasata cpou rukama (rýže s něčím) a všechno jim lítá od držky – fakt nechutný, jdu aspoň mrknout blíž na pláž, po cestě z5 mě zase chytají a nabízí další možnost „ubytování“ – nějaká další betonová budka s betonovou podlahou (otevřená, nelze se zavřít), zase tvrděj, jak to tady squěle připravěj – že sem dají stůl, stan, židle a dokonce, že nás budou v noci hlídat :-), rychle se loučíme a jedeme z5 louagem do Sejnane, řidič je maximální magor – vůbec nebere v úvahu protijedoucí auta a kalí to tak 80 km/hod, přes stromy není nic vidět, jednou nás málem rozsekal – těsně před protijedoucím sedanem to strhnul ke kraji a ještě jsme to ustáli – uff, infarktová záležitost, jsme rozhodnutý dojet dneska až do El Kefu - jak říká Alča „stejně už bude celej den pos…, tak už si to užijeme na max až do konce“, 13.00 Sejnane, zjišťujeme spojení do Tabarky, louage vůbec nejedou, protože nejsou žádní zájemci, jediná možnost je bus, který prý naštěstí jede už ve 14.00, vyptáváme se, odkud bus odjíždí, nějaká docela dobře udržovaná místní madam nám ukazuje na pahýl stromu u hlavní cesty, nevěřícně koukáme a jdeme radši na limču, Alča zkouší místní WC v restaurantu – kvalita jako vždycky :-), v půl jdeme k pahýlu stromu a už tu čekají i 2 frantíci a za chvíli se přidá pár místních, takže jsme klidnější, bus je docela prázdnej, klimatizace nefunguje, takže se potíme jak vejce, ale díky bohu opouštíme tuhle díru, po cestě do Tabarky jsou docela zajímavý oblasti, který jsou úplně zaplavený, docela mě dostávaj místňáci, který v tom šíleným vedru vyrábí asfaltovou silnici, 15.30 Tabarka – trošku zmatky s odjezdem dál do El Kefu, vyptávám se na spoj, ale prej už dnes nic do El Kefu přímo nejede a musíme přes město Jendouba, busy jezdí asi každou hodinu, ale jedinej bus, kterej se objevuje vypadá jak mhd, takže čekáme, že se objeví něco jinýho, když přijíždí už druhý mhd bus, zjišťujeme, že to je ten náš spoj a že tu nic jinýho lepšího nejezdí, dáváme rychle colu v místní restauraci a mám výbornou scénku s jedním poskokem, kterýmu nechci zaplatit, protože mu nevěřím, že patří k personálu, když už ho dostatečně vytočím, tak si říkám, že asi k personálu patří a platím, kupujeme jízdenky a radši už půl hodiny před odjezdem naskakujeme do busu zabrat místa, protože ten se hodně rychle plní, 16.30 odjezd, suneme se přes hory asi 20 km/h do vesnice Ain Draham – tu vypouštíme, protože nás místní kopce moc nezaujaly a hlavně nás moc neláká běhat tu v tom šíleným vedru, čas si krátíme hádáním vymyšlených celebrit, ze serpentýn mi není zrovna nejlíp, dole v Jendoubě dokonce 1 kluk vyskakuje z busu a hází šavli, pak čekáme asi půl hodinky na louage směr El Kef, pokec s řidičema louagí – jeden umí i pár slov anglicky, skoro celej den jsme nic nejedli, takže dáváme aspoň suchou bagetu, 18.40 odjezd, už pohodová cesta, takže za 40 minut jsme na místě, 19.30 El Kef – taxíkem do deluxe hotelu Résidence Venus, luxusní pokojík se sprchou a wc, včetně snídaně, trošku vrzavá postel, ještě běžíme koupit bagetu, pití a hroznový víno, Alča mlsadlo pak ještě dostává chuť na nanuka, takže poslušně vybíhám ho sehnat, pak už do peřin 
 


2.8. El Kef – noc byla fajn, aspoň pro mě :-) - Alču jsem budil neustálým převracením na posteli pak ráno nás oba budilo sluníčko a mouchy, 8.30 zvoní telefon – kdo to votravuje?, za pár minut zase, pak ještě jednou a to už to zvedám – verbujou nás na snídani, výborná snídaně – vajíčko natvrdo, meruňkový džem, máslo, kafe, bageta, s náma hotelu jsou 2 Italové a 2 Francouzi, mám slušný bebí na nose – vypadám jak vožrala Landovský, 9.30 vyrážíme do města, už teď po ránu je slušný vedro, je pondělí dopoledne - čajovny jsou plný – prostě maká se naplno, šlapeme smradlavejma uličkama na kopec ke kasbám, dveře jsou zavřený, takže pokračujeme podél hradeb až k místnímu muzeu – pondělí zavřeno – takže to necháváme na zítřek – ať žije LP průvodce – ani zmínka), pak oblítáváme snad všechny uličky v medíně až se objevíme u místního tržiště – vetešárny stylu vietnamský tržiště, házíme vodovej citrónovej nanuk a protože už lítáme přes 2 hodiny, kupujeme rychle pití a jdeme relaxovat na hotel, sprška, minioběd – sýr, víno, pokojská nás vyháí na chvilinku z pokoje, aby mohla vyměnit prádlo a zamořit pokoj i koupelnu nějakou šílenou voňavkou, zjišťuju, že se dá vylézt na terasu, odkud jsou pěkný výhledy na město, šlofíček a chvilku po 14h vyrážíme na druhou obchůzku – vedro je na maximu, špatně se dejchá, pořád vyschlo v krku, zkoušíme najít kostel a možná jsme ho i objevili, ale kdoví – stejně jako v jiných muslimských státech nejsou z ulice žádné jasné indicie, že to je křesťanská památka, pak hledáme i synagogu – také žádné vnější poznávací znamení – guardian nás bere dovnitř – 1 místnost, na zdech dřevěný desky – náhrobky, pár dobových fotek, kopie tóry, ceremoniální křeslo, A. se zvěčňuje do knih návštěvníků a pak už ven – bohužel jsme už neměli drobný, takže s trošku blbým pocitem mizíme bez přispění – stejně to stálo za prd, úplně vodvařený jdeme ještě mrknout na prezidentský palác, krásná zahrada, ale je nepřístupná a dá se obdivovat jen z venku od brány paláce, vedro už je nesnesitelný, takže se vracíme do hotelu nabrat síly, relax až do 18.30, pak jdeme mrknout na busák ujistit se, kdy jede následující den přímý bus do Gafsy – prej má jet ve 12.00 (na hotelu to tvrdili taky), uklidněný jdeme pryč z toho smraďošskýho nádraží k supermarketu Monoprix – voprejskaná budova, kde nemají vůbec nic, mám šílenou chuť na pivo, takže hledáme podle LP restaurant hotelu des Remparts, zvenku je slyšet nějakej řev jak z český hospody, lezeme opatrně dovnitř a vyplácí se – hospa fakt jen na pivo, mají jen ve flaškách místní pivo Celtia, ale jde to, k pivu dostáváme automaticky úžasně slaný a úžasně mastný hranolky, fakt paráda, každý pivo je v tom vedru znát, jdeme poprvý na net, šlape to samozřejmě neskutečně pomalu a hlavně šílená francouzská klávesnice, takže všechno trvá dvojnásobně dlouho, pak se marně snažíme sehnat bagetu – v tuhle hodinu už ale bez šance nebo jsou tvrdý jak šutrák, kašleme na to a jdeme chrupkat 

  


3.8. El Kef – 07.30 vstáváme, po včerejším večerním půstu jsme natěšený na snídani, dobrůtka stejná jako včera, vyrážíme do muzea – tentokrát podél místní skládky, kde nějaký maníci vybíraj to „nejlepší“ a odvážej na oslících, kolem lomu pokračujeme k muzeu, muzeum je na místní poměry docela pěkně udělaný – keramiky, tradiční oděvy, nástroje, koření, …, plus želva na dvorku :-) - chudinka, nechápeme, proč jí sem dali, vracíme se kolem kaseb jednou z rozsekaných uliček – paní nás zastavuje a prej ať přijedeme za rok – že to tady zrekonstruujou a bude to tu vypadat jak Sidi Bou Said – fotíme ty ruiny a radši už letíme na hotel sbalit věci, 10.45 platíme, loučíme se a vzhůru na další vodsírkovej přesun, na autobusáku tvrdí, že bus přijede ve 12, takže čekáme, sledujeme místní povedený figurky, 12.00 bus samozřejmě nikde, obíháme každej bus, co se objevuje, ptám se znova a znova x lidí, prej ve 12.15, ve 12.30 jdu zase k okýnku – borec jen krčí rameny, že bus zatím nepřijel a ani neví, jestli dneska přijede – prej máme radši jet do nějaký prdele a tam přestoupit a jet dál – nikdy!!! – nehodláme riskovat, že skončíme v nějaký menší díře a nebudeme se moct dostat pryč, čekáme dál, kolem 13.00 kecám s jedním maníkem, který kontroluje lístky v 1 z busů v okolí, tvrdí mi, že bus dorazí v 13.30, pak odjíždí, chvíli potom s náma začne mluvit jeden ze zřízenců nádraží – prej bus odjel ve 12.30 a už nic nepojede a ať tu ještě přespíme a jedeme následující den – fuck off, už vypěním a bereme louage do Kasserine, po pár metrech řidič potká známýho, kterej chce ještě do louage nacpat jednu slečnu – řešení je dost hustý – řidič vyhazuje nejmladšího kluka a slečna naskakuje, frčíme – protože jsme u alžírské hranice, je tu plno fízlů, zatahuje se a začíná lejt – hned je všude bahno – zaplavený ulice, kluk vedle mě se mi snaží nakecat, že musíme přespat v Kasserine, že už doprava dál na jih dneska nebude, atp. Kasserine = ŽUMPA SVĚTA, je po dešti, navíc šílenej vítr – písek tím pádem úplně všude, jediný, co chceme je odtud vypadnout, po pár minutách naštěstí dalším louagem odjezd směr Gafsa, zase ne přímej, přestup ve vesnici Feriana a pak už nastěstí až do Gafsy, 17.30 Gafsa – louage do Tozeuru je skoro plnej a shání už jen 1 poslední osobu, takže máme smůlu a musíme čekat na další, jdu pro pití a zmrzku a pak zjistit na busák, jestli čirou náhodou nepojede nějaký bus – 1 slečna mě dotáhne přímo k mhd busu – má odjet za 15 minut a prej do Tozeuru, rychle valím k louagi, bereme z kufru bágly a běžíme k busáku, sedíme úplně vzadu, vedle nás 2 holky, který to dotáhly k dokonalosti – do toho šílenýho vedra vypustily pár dávek ještě šílenější silný voňavky, bus samozřejmě vybírá všechny prdele, takže příjezd do Tozeuru až za tmy kolem 20.30, hned kousek od busáku je náš hotel El-Niffer, připlácíme si za klimatizaci, protože bez ní se tu nedá fungovat, klimatizace občas vypadává a musíme si vždycky říct na recepci, ať to zase dají do pořádku, vybíráme z průvodce 1 pizzerii v Zone Touristique – táhneme se tam přes 2 km, ale je tam mrtvo a pizzerie zavřená, zpátky a spát, v noci je střídavě zima (zapnutá klimoška) nebo šílený vedro (při výpadcích klimošky) 
  

 

 


4.8. Tozeur – 08.00 jdeme na snídani – klasika – kafe, fíkovej jam, domlouváme večerní tour do Ong Jemal a pak šlapeme splašit kola (nakonec jsem Alču ukecal), kola jsou v hodně slušným stavu, ale taky si za to pořádně připlatíme, je vedro k padnutí, frčíme do palmérie – banánovníky, datlovníky, fíkovníky, hroznový víno, různě to tu projíždíme a jednou zase odbočíme prozkoumat hájky důkladně – ooops, najednou kolem nás psi – 1 na provaze, ale další už uvázaný nebyli, naštěstí tu byl chlápek, kterýmu psi patřili a ten je tak nějak uklidnil (majitelé jednotlivých palmérií je tu mají na hlídání), mizíme pryč, Alča už nechce o palmériích ani slyšet, ještě chvíli objíždíme okolní vesničky a pak už radši jedeme vrátit kola, protože vedro začíná bejt nesnesitelný, k obídku bageta s paštičkama, sýry, vylejzáme ven kolem 14.00, ale všude je mrtvo, takže jen zmrzka a zase zpátky na pokoj, potřebujeme si vyprat věci, ale umyvadlo nejde zašpuntovat, takže jdu sehnat od uklízečky kbelík – výborná konverzace, fakt netuším, jak se řekne francouzsky kbelík, ale nakonec jsme se nějak rukama nohama domluvili, velký praní, relax až do 16.00 kdy odjíždíme jeepem směr poušť, jedeme s nějakou „školou v přírodě“ a podle toho vypadá i výlet, těsně před odjezdem z dětiček vypadne, že se pak večer jedou někam koupat, tak se ještě rychle letíme převlíknout, nejdříve jedeme do vesnice Nefta – místní haranti tu nabízí „pouštní růže“ – fakt se tím tady můžou tak maximálně umlátit, všude je toho tady jak plevele, pak nás průvodce zatáhne do „holubího domu“ – prej tradiční barák, oxidujeme tu asi hodinu a pak už naštěstí docela zajímavejma uličkama zpět k jeepu a hurá do pouště – nejdřív polopoušť s trsama trávy, velbloudi, holky v autě piští při každém větším skoku jeepu, jeep má fakt luxusní klimošku – skoro až zima, kolem 18.00 jsme u vyhlídky Ong Jemal ve tvaru velbloudí hlavy (byly tu natočený scény z filmu Anglický pacient), ale je tu dost narváno, takže tu ani nestavíme a frčíme dál, řidič provádí výborný manévry s jeepem, pak konečně na jednu vysokou klasickou písečnou dunu – Alča se fotí se svým oblíbencem řidičem, pak už malý kousek k jedný ze Star Wars lokalit – myslím, že jedna stačí :-), pokud zrovna tenhle film nežerete, pak nám průvodce nabízí možnost jet se vykoupat s děckama do jeho rodné vesnice nebo se můžeme vrátit do Tozeuru, bereme koupání, koupání v bazénu je squělý, ale pak!!! – bouřka, nucený čekání s děckama až do nočních hodin, sledujeme, jak se tu marně snaží ugrilovat velbloudí maso, občas votřesná hudba, prostě fajn večer, asi ve 23.00 nás berou na milost a nějakej maník v pick-upu nás bere zpátky do Tozeuru, Alča sedí na řadící páce a hlavně v louži plný oleje, takže dokonalý završení večera, takže na pokoji Alča zkouší s flekem na kraťasech něco udělat, good night 
  

 

 

 


5.8. Tozeur – vstáváme zase kolem 08.00 a jdeme na busák zjistit, jestli čirou náhodou nejede něco do Tamerzy, samozřejmě jede velký H, takže šlapeme ke žlutejm louage a čekáme na další maníky, Alča už je v hodně velký krizi, protože chce hrát lodě :-), ale nečekáme ani půl hodiny a jede se, Tamerza je od Tozeuru asi 75 km, ale posledních 10 km jsou stoupání a padáky v serpentýnách, takže se cesta protáhne tak na 1,5 hodinky, po cestě potkáváme hafo jeepů s turistama, který mají na střeše kufry, krátká zastávka ve vesničce Chebika a pak ještě v 1 díře, kde vystupuje jedna stará babka – polednice, Alča fotí přes sklo auta pěkný stádo velbloudů, v serpentýnách jsou naprosto úžasný výhledy dolů na palmérie a poušť, Tamerza – kupuje speciál hvězdicovitý pečivo a domlouváme se předběžně s řidičem louage, že pojede kolem 14.30 zpět do Tozeuru, mezi Tozeurem a Tamerzou prý jezdí jen 3 řidiči a z toho jen 1 bydlí v Tozeuru, dáváme relax a pokec v jednom místním restaurantu, chlápek pořád chválí Čechy, že tam teď hodně jezděj, odtud šlapeme k „úžasnejm“ „vodopádům“ – fakt ubohost, rychle pryč odsud, šlapeme asi 1 km k ruinám starého města – až na pár výjimek už nezbylo skoro nic, ale jsou odtud super výhledy do okolí, turisti s jeepama staví jen u silnice nahoře nad vesnicí, šup šup foto a jedou dál k „super vodopádům“, fotím výbornýho starýho pána, jak sedí s holí před barákem, v neuvěřitelným vedru se vracíme z5 do „centra“ vesnice, už tu objíždí jeden z louagí, tak ho dobíhám a nasedáme, čeká nás ale ještě tak 20min objíždění vesnice – leje z nás jako z konve, sauna no.1, přejíždíme k „vodopádům“, kde naskakují další místňáci a kolem 15.00 jsme zpět v Tozeuru, sprcha, relax, trošku mě pobolívá břicho, takže večer už jen krátká procházka po městě, čaj, kafe, jus de fruits = rozmixovaný kousky jablek, banánů a pomerančů, pak už na hotel, kolem půlnoci doráží naše „školka“, dělaj bordel, takže úžasná noc podpořená zažívacíma problémama 

   


6.8. Tozeur – 07.00 vstáváme trošku dřív, abysme měli větší šanci chytit něco do Douzu, snídáme, balíme, na busáku zjišťujeme, že nic nejede, 09.00 jsme na stanovišti louage, všichni jedou do Gafsy nebo nejbližšího okolí, ale nikdo do Kebili (přímý spoj do Douzu není), ještě se běžím mrknout na busák – prej pojede bus do Douzu v 15.00, ale kdo ví, kolem 10h nám 1 maník oznamuje, že máme štěstí – přišli další 3 lidi, takže čekáme na poslední 2, nikdo ale nejde, pak přichází aspoň 1, ale poslední ne a ne přijít, v 11.00 už řidič domlouvá s ostatníma, že na posledního kašleme a všichni si radši trošku připlatíme a vyrážíme, cesta do Kebili vede skrz solnou poušť Chott el-Jerid, podél silnice jsou solné kanálky, čas od času jsou v poušti u silnice nějaký velbloudi udělaný ze soli a stánky pro turisty – neuvěřitelný, 12.15 Kebili – vzápětí odjezd do Douzu, takže kolem 13.00 jsme na místě, Douz – ubytování v hotelu 20 Mars, ale bez klimatizace, protože za tu chtěli ti maniaci 10 TD, jdu do cestovky Ghilane zjistit jestli je možné a za kolik výlet do Ksaru Ghilane – prý jsou všechny jeepy zamluvený na týden dopředu, v našem hotelu nabízí tenhle výlet za 250 TD/2 osoby nebo za 350 TD/4-6 osob (větší jeep) – fuck off, jedině bysme museli sehnat další lidi, ale personál hotelu je taková zvláštní soupravička, že nemůžou vůbec pochopit, ať se pokusí ty další lidi někde sehnat oni, potkáváme Francouze, který si celý Tunis projíždí půjčeným autem, radí nám dobrý hotel na Jerbě a pár dalších věcí, autem nás bere k tourist officu, kde zjišťujeme, že ceny do Ksar Ghilane jsou normálně 250 TD a víc za jeep, zatím to dál neřešíme, jdeme omrknout zdejší smradlavou palmérii a po cestě z5 nás berou nějaký borci autem, 1 nám říká, že další den jede v 10h přímý bus do Gabesu a že tam prý přijde a pošle přes nás něco své manželce :-) do Prahy, na pokoji je nedejchatelno, takže brzy vyrážíme ven, taxíkem do Zone Touristique a krátká hodinová projížďka na velbloudech po okolních dunách, v jednu chvíli to rozbíhaj na maximum – výsledek jsou zmasakrovaný koule – už nikdy sprintující velbloud!, loučíme se, ale hned nás osloví Němka, která tu žije – asi hoďku kecáme, ptáme se, co tu dělá, ukazuje nám fotky z Ksaru Ghilane – usuzujeme, že to zase taková sláva není, tak dáváme na její radu, že není nad noc v poušti a domlouváme se s maníkem jménem Malik na další den, zpět do centra nás bere nějakej jejich známej, chceme ještě zajít na kafe, ale už je všude mrtvo, jdeme radši na net (ještě hrůznější rychlost než v El-Kefu), na hotelu už nám chladí druhou půlku melounu – hody na terase a pak? Pekelná noc v rozpáleným pokoji 

  


7.8. Douz - Alča úplně odvařená vstává, na pokoji je fakt hrozně, jdeme na snídani – černoch-úchylák při dotazu co chceme k pití vydává zvuky skřípajících dveří jak z nějakýho hororu, snídaně extra – oproti klasickejm shitům dokonce jogurt, dostávám spásnej nápad – jedeme do hotelu Le Saharien a za pár šupů se tu můžeme neomezeně dlouho válet u hotelového bazénu v krásný zahradě pod palmama, pohodička, super ledová voda, čteme si, relaxujeme, 15.00 zpět do hotelu připravit věci do báglů na výlet do pouště, 16.30 opět taxíkem do Zone Touristique – nikde nikdo, těsně po 17h se objevuje Malek, kousek opodál nakládá ještě s 1 maníkem věci na velbloudy, spíš na velblouda, všechno to naložili tomu mýmu, takže sedět na něm je pěkná makačka na třísla :-), velbloud Alčy se trošku víc cuká a nechce se mu jít, často dupou nohama, aby odehnali hmyzáky, který jim chtěj cucat krev, asi po 1,5 hodině zastavujeme, my s Alčou jdeme na nejvyšší dunu v okolí a borci jdou pro chroští na večerní vaření, večera v hardcore stylu – na úvod nějaká speciál pálivá polívka (koření harisa) s kouskama smradlavýho tlustýho masa, pak couscous s dýní, cizrnou, paprikami, bramborami, rajčatama a pro změnu strašidelnejma kouskama masa, docela dobrý, jen maso jsme už nechali, navrch meloun (šlupky dostali velbloudíci, úžasně to zchroustali) a na závěr brutal silnej zelenej čaj, pak až do noci kecáme s Malekem o jeho dětství a životě v současném Tunisu, pak noční očista – zoubky, vybalujeme spacáky a sledujeme oblohu plnou hvězd, asi 3x jsme zahlídli padající hvězdy, usínáme za naprostýho ticha – krása 

  


8.8. Douz – 06.00 get up, snídaně – kafe, máslo, jam, sýr a k tomu hodně ale hodně hutná placka upečená v popelu – pár soust a člověk je maximálně plnej, všude skarabeové, balíme a zase velbloudí jízda z5 do Douzu, na konci výletu mám trošku menší výstup s Malekem ohledně peněz za turbany, fakt chudák – myslím, že jsme za ten výlet do pouště zaplatili hodně slušnou cenu (to, že mu jiný turisti dají možná víc, ho neomlouvá), ale chtít ještě skoro 40 Kč za 1 kus hadru, je nehoráznost, nakonec mu to platíme, ať máme pokoj, on dělá, jak je strašně uraženej, taxíkem k hotelu, sprcha, balíme, platíme a rychle na busák, za 10 minut má jet bus do Gabesu, ale Alča má nakonec super nápad risknout to radši s louage – vyplatilo se na max, už před 10h odjezd do Kebili a odtud vzápětí do Gabesu, v Gabesu už po půl hodince odjezd směr Jerba, vedro je úmorný, cesta vede nejdřív směrem na medenice, ale pak odbočka a za hodinku jsme v přístavu – šílená fronta aut na trajekt, asi přes hodinu se smažíme, nedá se kejchat, rozmazlenej fracek vedle mě se nudí a vymejšlí píčoviny, tak ho (možná trošku podrážděně) trochu usměrňuju, ať se kouká uklidnit, 15 min trajekt a pak dalších 15 min do města Houmt Souq, maník nás dovede až k super hotýlku Erriadh, pokoj s klimoškou, včetně snídaně, přímo v srdci města, oba jsme po přesunu na infarkt, takže sprcha a usínáme, spíme jak zabitý až do 19.30, večer jen krátká procházka po městě – sháníme pizzu – nakonec pohodová restaurace kousek od hotelu, good night


9.8. Jerba – Plážový den #1 – fajn snídaně – hruškovej jam, sýr, kafe, vejce, busem č.11 do Zone Touristique, netušíme, kde máme vystoupit, z busu vylejzáme na zastávce u hotelu Mövenpick, úplně zpocený ještě asi 15 min pěšky a konečně na pláži, platíme něco za slunečník a lehátka, WC a sprcha hned vedle nás – chtěj za to special prachy, ale Alču většinou pustěj zadarmo a já se tam taky občas vloupal zadarmo, moře má barvu do zelena, při vlezu do moře jsou šutry, takže člověk musí hodně opatrně, aby se nerozsekal, ve vodě občas nějaká tráva, ale dál od břehu už čisto, čteme si, sledujeme místní můry, jak se koupou v hábitech, okolo nás fakt šílený family s mrakama dětí, bus z5 do Houmt Souqu má jet v 17.15 – samozřejmě nic, přijíždí až s půl hodinovým zpožděním a za dalších 20 min jsme doma, večer jdeme na zákusek a kafe, oblejzáme krámy a pak už chrupkat 
   


10.8. Jerba - Plážový den #2 – klasika snídaně, Alča pak kupuje pro Lucku super plyšového velblouda, busem do ZT – čtení, koupání (Alča jen na chvilku, protože po chvíli se to kolem ní začíná podivně zahušťovat chlapama :-)), večer jídlo v restauraci Les Palmiers – Alča pečenou rybu, já keftu = zeleninový karbanátky, jako předkrm harisa – pálivá jak blázen, večer ještě procházka k pevnosti a spinkat

 

 

 


11.8. Jerba - Plážový den #3 – 06.00 letím do přístavu s tím, že tam takhle po ránu uvidím mumraj, jako jsem zažil např. v Maroku, vůbec nic, vracím se přes pevnost z5 na hotel, snídaně, ještě běžím udat na poštu pohledy a vyměnit peníze, zase scénka při vysvětlování, že chceme půjčit kýbl na praní (navíc neteče teplá, takže vyprání není zrovna ideál), klasika na pláži, při cestě zpět na busáku kupujeme lístky na další den – jede naštěstí přímý bus až do Sousse, jdeme na marché central – potkáváme asi největšího vyděrače, kterej nám zkoušel prodat 2 nektarinky za 50 Kč!!!, určitě nás obral o něco i na tom hroznovým víně, večer zase pizza v restauraci u hotelu, už platíme za hotel, protože ráno vyrážíme brzy, poslední krátká vycházka a spát 
   


12.8. Jerba – 05.00 vstáváme, oba nafouklý, takže slušně prdíme, balíme a chvíli po 6h odjíždíme busem státní společnosti SNTRI do Sousse, v přístavu má bus přednost, takže předjíždí všechny auta a rovnou na trajekt, bus už je trošku vysekanej, v buse je až šílená kosa z klimatizace, 8.15 Gabes, kousek za Gabes pauza na kafe v 1 motorestu, 10.45 Sfax – docela pěkně zachovalá medína, 13.30 Sousse – taxíkem do centra a za chvíli už jsme v hotelu Emira kousek od brány Bab el-Jedid, dáváme sprchu, pak objevujeme, že nesplachuje hajzl, takže nás naše „ochotná madam“ z recepce prej přestěhuje do vedlejšího pokoje, vůbec se neozývá, takže tam na ní vlítnu a konečně přesun, není klimoška, takže vedro, ale má to fajn balkónek, večer jdeme probíhat medínu – lezeme do karavanseraje Kalkat Kouba a pak do místní pevnosti Ribat, odkud jsou super výhledy z hlavní věže, všude okolo plno otrapů se suvenýrama, hledáme vlakový nádraží směr El-Jem, dojdeme bohužel na jiný nádraží, odkud jezdí vlaky do Monastiru a Mahdie, vracíme se přes přístav (šílenej smrad) na správný nádraží, vlak má jet druhý den v 8h, jdeme na pobřeží do jedný kavárničky a pak už na hotel, v supermarketu jsem si koupil teplý pivo a to si dávám s rybičkama na terase, Alča výborném ananasovej juice, good night 

  


13.8. Sousse – vstáváme v 07.00 abysme stihli vlak, jsme bez snídaně, protože ty tady podávaj od 8 do 11h, na vlakovým nádraží kupujeme rovnou zpáteční jízdenku do El-Jemu ve 2. třídě, vlak samozřejmě plnej, takže celou cestu stojíme v uličce, někdo furt musí lozit, takže pořád uhybáme, paní s děckem si bere dítě na klín a pouští Alču sednout, za hodinu jsme na místě, El-Jem - v místním supermarketu kupujeme pití a hurá do kolosea, už je tu dost turistů, ale ještě se to dá, koloseum je docela pěkný, ale pořád přemýšlíme, jak dlouho to tady těm umělcům vydrží, když se o to nebudou starat, jdeme k jednomu vyděrači na kafe – snaží se nám nabulíkovat, že v Sousse mají kafe i dražší, pěšky v úmorným vedru k muzeu – super mozaiky – fakt stojí za to, přichází křeče v břiše, takže letím na WC – jsem splavenej jak dobytek, protože jsem musel manévrovat v podřepu nad mísou (evropskej typ záchodu, ale bez prkýnka), mám úplně vodprásklý nohy, vracíme se do centra, u výborného starýho dědka kupujeme levný a úžasný hroznový víno, dáváme kafe a čaj, makáme na nádraží, pořád nás sledujeme jeden místní dement, kterej pak dělá dobrý scénky i ve vlaku, opět stojíme a musíme vyskočit v jedný díře a přestoupit na jinej vlak z Tunisu, kterej nás doveze do Sousse, 15.00 jsme zpět na hotelu, pořád bez klimatizace, i když nám naše „ochotná madam“ už 4x slíbila, že dodá aspoň větrák, krátkej relax a zase vyrážíme, tentokrát k místním kasbám, který ale v 18.00 zavíraj, takže máme smůlu, lítáme po krámech s turistickejma volovinama, Alča kupujeme keramickej popelník, sháníme ještě nějakej pěknej šátek, ale mají fakt špatný kousky, kupujeme mandlovej nářez, pár pohledů a pak na véču do pizzerie na pobřeží – Alča má pizzu s tuňákem a hlavně obrovskou porci, takže je ráda, že pak může zbytky házet tajně pod stolem kočce, po cestě na hotel ještě dáváme každý 3 kopečky zmrzliny – ani to nedojíme a praskáme, plážová zídka je obsypaná lidma, na hotelu opět není větrák, takže upadáme do komatu a čeká nás další šílená noc   

 

 


14.8. Sousse – snídaně na terase, taxi na busák, je 9h a bus má jet v 9.45, myslím si, že stanoviště louage je kousek, takže vyrážíme, „kousek“ se promění v půl hodiny hodně ostrý chůze J hned odjezd do Kairouanu, 10.30 Kairouan – teplota kolem 40, takže kvalita, taxíkem k hlavní bráně do medíny, bloudíme uličkami, skláním se vyndat foťák z báglu a v tu chvíli Alča objevuje na mojí hlavě lepru – mám spálenou palici a začalo se to loupat a vytvářet úžasný mapy, malej tunisan si hraje na průvodce, pak mu samozřejmě nic nedáme a naštvaně ujíždí pryč, lezeme na nádvoří Velké mešity – krásná, jednoduchá stavba, Alča dostává povinném přehoz přes ramena, uličkami kolem mešity 3 dveří do jednoho mauzolea – dvůr je pěknej, jinak nic zvláštního, pak největší zoufalost tuniskýho kalibru – Bir Barouta – nějaká starodávná studna, která měla být nějakým způsobem propojena s pramenem v Mekce – přivázali tu chudáka velblouda, kterej tu asi na 2x2 metrech chodí kolem studny a lidi si ho fotěj, fakt magoři, kousek opodál zkoušíme místní specialitu „makhroud“ – sladkost z datlí v semolinovém těstíčku, horký, ale dobrý, smažený v oceánu oleje, nechceme za ochutnávku platit a ty žebráci pořád něco chtěj, tak dostávaj tu nejhorší propisku na světě, co jsme s sebou vzali, pak ještě asi hodinku bloudíme uličkama medíny, pak na čaj a kafé, na WC do jedný z místních mešit, a pak už klopýtáme jako zombie z posledních sil k dalšímu mauzoleu – sice už zavírají, ale maník, co to tu vede, nám ještě dělá rychlou exkurzi s vyprávěním v angličtině, byl fakt dobrej, ale my už jsme dost mrtvý, takže taxíkem na louage a po pár minutách odjezd zpět do Sousse, 15.30 Sousse – relax, pak na nádraží zjistit spoje do Monastiru, večer jdeme do jedný hodně místňácký brutal restaurace – objednáváme kuře s rýží s pekelným sósem a Alča jakmile zahlídne první várku (šílená porce), tak je radši ještě ukecáváme, ať Alče donesou radši jen omeletu s tuňákem, nakupujeme pár dárků domů – víno, pivo, kafe, fíkovej jam, halvu, …, večer na kafé a chrupkat  

 

 

 


15.8. Sousse – 1.noc s větrákem (naše madam se překonala), takže pohoda, ráno hned po snídani na nedělní trh Souq el-Ahad, šílený – stánkaři snad úplně se vším, táhne se přes celý město, Alča kupuje hezkou dřevěnou želvičku, je tu i dost turistů (asi je v hotelech briefli, že se trh koná), spíš jen prohlížíme, co všechno se tu dá sehnat, kupujeme pistácie, nádhernej výběr látek – Alča slintá a smutní, že tu nemá mamču, která by jí pomohla vybrat správný rozměry, ale s brekem musí odejít s prázdnou, jdeme zjistit na busák odjezdy do Tunisu – trošku zmatky, na informacích nikdo, ale stejně uvažujeme spíš o vlaku, teď boj o taxi, protože všichni se chtějí z trhu dostat domů, pěkně to vochcáváme a jsme za chvíli úspěšný, relax na hotelu, 14.30 vyrážíme na vlak a frčíme do Monastiru, ve vlaku pro změnu vedro, 15.30 Monastir – jdeme k mešitě Habiba Bourguiby a pak hned k hlavní místní památce Mauzoleu H. Bourguiby – docela fajn stavbička, vstupné zdarma, uvnitř konečně vidíme na fotce H.B., dělám výstavní foto s Alčou před mauzoleem, pak lezeme do místní pevnosti – pěkný výhledy na moře, pak na koblihu a hlavně na deluxe krémovou kávičku do přístavu, který je pro boháče – yachty, atp., jsme maximálně nadšený, protože tu dokonce hrajou evropskou hudbu, užíváme si to naplno, z5 na vlak, jedna family proti nám si hraje, že jsou pořádný – dítě chce vyhodit nějaký odpadky z okna vlaku a maminka ho chytla, že to nesmí – krásný divadlo :-) rozjíždí se mi fajn křeče v břiše, takže už ani nevečeřím a v křečích trávím skoro celou noc  

 

 

16.8. Sousse – šílená noc, ráno jdu do přístavu a koupit lístky na vlak do Tunisu – beru radši 1.třídu, abysme měli jistotu, že si sedneme, v bance měním prachy u jedný krásný tunisanky, zase půl hoďky na hajzlu, ještě, že jedeme tím vlakem, snídáme, balíme, užíváme si luxusně klimatizovanej vlak, asi 2 hodinky a jsme v Tunisu na Place Barcelone – opět končíme v našem hotelu Transatlantique – na recepci vopruz chlapík, pokoj umístěn bohužel směrem k rušný ulici, takže zbývající 2 noci bez spánku to jistí, pořád mě bolí břicho, zbytek času trávíme po kavárnách, kupujeme různé dárečky, atp.
17.8. Tunis – oba jsme nechcípaný, Alča úplně ucpanej nos, já pořád bojuju s břichem, takže Alču občas nechávám lítat samotnou po městě – hned se na ní lepí místní mladíci – nejlepší angličtinu měl jeden vysokej „I am basketball, I am hip-hop“ :-)
18.8. Tunis – už jen nákup sladkostí domů a pak přesun taxíkem na letiště, kávička, kontrola pasů – celník se ptá Alčy, jestli nechce jet až zítra, to že prý letí přímá linka do Prahy :-), letíme přes Řím, tam hypermoderní letiště – haly propojený tunelem, kde jezdí special shuttle express, v Praze na nás čeká p. Plachý a hurá domů aspoň trošku se vyspat, protože mě další den čeká rozjezd novýho projektu, na kterým budu další rok makat.
Hodnocení (5 bodů nejvíce, 0 bodů nejméně):
Tunis (3), Sidi Bou Said (5), Bizerte (2), Cap Serrat (1), Sejnane (0), El-Kef (4), Tozeur (4), Tamerza (5), Ong Jemal (4), Nefta (4), Douz (4), Djerba (3), Sousse (4), El-Jem (3), Kairouan (4), Monastir (4)

 

 

Vladimír Janouš

Více fotografií si můžete prohlédnout na Facebooku. Podpořte tam náš projekt!