Hoher Riffler 2018 (3 168 m)

Hoher Riffler 2018 (3 168 m)

Pá 14.9.2018

Vyrážíme v pátek ráno směr Rozvadov – Mnichov - Innsbruck a zhruba kolem 16,30hod dorazíme na parkoviště u lesa v Pettneu am Arlberg (1200 m). Pod parkingem je možný přístup k rozvodněnému potoku. Po převléknutí a nezbytné svačině vyrážíme v 17,20 směrem na chatu Edmund Graf-Hütte. Podle ukazatelů by to mělo trvat zhruba 3 hodiny, takže je nám jasné, že finále bude s čelovkami. Cesta vede zpočátku po zpevněné cestě a cestou míjíme volně pasoucí se koně. Asi po hodině dorazíme před chatu Malfonalm (1687m), kde se však příliš nezdržujeme a pokračujeme dále až na dohled stanice nákladní lanovky, kde uhýbáme doleva dle ukazatelů na velkém kameni. Stoupáme úzkou stezkou po hezkém travnatém svahu a míjíme velká skaliska, podle skob určená pro horolezce. Cesta se mění v úzké serpentiny a začíná prudce stoupat, postupně již po klasických kamenných plotnách. Po 19hod. se pomalu začíná stmívat a při výstupu kamenou roklí, kterou tekla voda, nad sebou již vidíme rozsvícenou chatu Edmund Graf-Hütte (2375 m), kam dorazíme za svitu čelovek asi ve 20,15. Potkáváme na zápraží Slováka, ze kterého se vyklube pomocník majitele chaty v kuchyni. Máme rezervované ubytování (20 € za lager pod střechou s ostatními asi 20 lidmi). Obsluha již není moc ochotna nám udělat teplou večeři, ale nakonec povolí (asi zaloboval ten Slovák) a dostáváme naprosto luxusní eintopf za 9 €. No a k tomu nesmí chybět i pár pivek. Předpověď na zítra nevypadá moc dobře, tak se na to jdeme raději vyspat.

So 15.9.2018

Vstáváme před 7hod a v noci jsme se kupodivu docela dobře vyspali. Celá chata se probouzí, takže opět musíme svést boj o záchod. Snídaně je od 7hod (12 €) a vzhledem k nepřízni počasí vyrážíme z chaty až po 9hod. Drobně prší a je mlha. Cesta na vrchol by měla trvat 2hod. a vede nejprve stezkou v trávě, pak už nás čekají jen serpentiny v suťovém žlabu. Pomalu přestává pršet, ale částečná mlha na vrcholu přetrvává. Po chvíli vidíme na levé straně vrchol Kleine Riffleru, kdy dorazíme do sedla mezi oběma vrcholy (2990m). Po krátkém odpočinku pokračujeme serpentinama k vrcholu, který se nám stále ztrácí v mlze. Alespoň dobře vidíme naproti masív Blankahornu (3120m). Nakonec vystoupáme k nižšímu z vrcholů zhruba v 11:45, kde je ve schránce schovaná kniha s razítkem. Vyšší vrchol s křížem je velmi špatně dostupný, mezi oběma vrcholy je min. deseti metrová propast a bez jištění bychom se tam vůbec nedostali. Přes mlhu bohužel nevidíme ty slibované nádherné výhledy do okolí. Po nezbytné fotodokumentaci míříme po půlhodině stejnou cestou zpět k chatě, zhruba za 1,5hod jsme na místě. Na chatě si v klidu dáchneme, začíná se vyjasňovat, a tak se můžeme kochat nádhernými výhledy na okolní kopce a údolí pod chatou. U chaty můžeme nabrat vodu z napajedla a pomodlit se u malé kapličky. Také je tam hezké malé jezírko. Užíváme si počasí, cpeme se zbylými zásobami jídla a dobrá nálada nám dává sílu přemýšlet dokonce nad tím, zda si sestup nezpestříme jinou cestou, ale notně delší. Po chvilce to však zamítáme a dobře děláme. V 15hod tedy sestupujeme stejnou cestou, jakou jsme stoupali a zpět na parkovišti u auta jsme v 17:30. Po chvíli oddechu míříme do centra vesničky, kde v jedné restauraci spořádáme klasický schnitzel se salátem a limonádou, zakončené espresem, vše za 20 €. Spokojeni a s plným žaludkem nás čeká večerní, resp. noční přesun zpět do Prahy.

 

Michal Schauhuber