Moldavsko 2016

Moldavsko 2016

Deník  z cesty do Moldavska a zpět.

 

ITINERÁŘ CESTY:

Rumunsko    -  Lesní železnice" MOCANITA" ve Viseu de Sus

Moldavsko   -  Kišiněv,klášterní komplex Orheiul Vechi

Podněstří      -  Tiraspol

Ukrajina        -  Oděsa,Lvov

 

21.5.2016 Sobota

Já s Marcelem jedeme vlakem EC 273 Csardáš už z Brna.Petr přistupuje v Břeclavi.Dáme si uvítací kalíšek slivovice,popíjíme pivko a debatujeme nad plánovaným itinerářem cesty.Rosničkáři  slibují krásný sluníčkový dny.Takže jsme natěšeni na výlet a nové zážitky z cesty.Na Budapěšťské nádraží v Keleti přijíždíme načas.Do odjezdu vlaku směr Rumunsko máme dvě hodiny času,kterou strávíme na zahrádce jedné z blízkých hospůdek.Naproti je obchod,kde před odchodem na vlak doplníme další zásoby tekutin na cestu.Pivo Rákoczi  1,5l PET (520forintů) je klasická "eurodesítka".Nenadchne,ale vychlazená neurazí, 12° Dreker v plechovce je už chuťově mnohem lepší.

Ve 14:40 odjíždíme vlakem IC 407 Corona.Oproti loňské cestě do Albánie jsme letos Marcela uhlídali a neztratili ho :-) Takže pokračujem v plném počtu dál.Kontrola na hranicích v Biharkeresztesi proběhla bez nejmenších potíží.Dlouhá cesta ubíhá v pohodě a bez komplikací.

 

22.5.2016 Neděle

V 1:16 vystupujeme ve stanici  Beclean pe Somes.Odtud nám jede R 4133 až ve 2:50.Takže jdem před budovu nádraží a objevujeme otevřený bufet.Podle cedulky má otevřeno takřka nonstop(v neděli pouze do 4:00),takže toho využíváme a dáváme kafíčko a pivečko.Ceny mírné:káva 1,5Lei,pivo Timisoarana v plechovce 3Lei.Rumunskou měnu jsme měli Marcelovou zásluhou vyměněnou už z Česka.Kurz  1RON =5,20Kč.

Ve třičtvrtě na tři nasedáme do osobáku.Zabíráme si  místa ve velkoprostoráku,kde jsou sedačky po čtyřech na každé straně,těsně u sebe. Takže se na nich dá velice dobře ležet.Čehož,po vzoru místních,hned využíváme.V 5:08 máme vystupovat, natahuji budík na mobilu na 5:00.V půl čtvrté nás budí konduktér,zkontroluje fipky a my pokračujem ve spaní.Budím se chvilku před pátou.Vlak začíná brzdit,ale jsme teprve v Dealu Stefanitei.Takže cca půl hodiny zpoždění.Spát už nemá cenu,takže dáváme ranní kalíšek slivovičky a sledujeme okolní krajinu.

V 5:40 vystupujeme ve Viseu de Jos.Je neděle a všude klid jak na hřbitově.Podle navigace je to do Viseu de Sus,kde je nádraží úzkokolejky,asi 6,5km.Sluníčko vystrkuje první paprsky a slibuje krásný den.Zkusíme to pěšky.Jdem pohodovým tempem a za 1:40 jsme na nádraží.

Parní vláček pro turisty vyjíždí až v 9:00.Kasa se otvírá v 8:00.Takže máme spoustu času si projít celou stanici a nafotit veškeré venkovní exponáty.Zatím tu není ani noha.Ale po osmé hodině se to prudce mění.Přijíždí auto za autem.Mocanita,jak je zdejší úzkokolejka nazývána,je hodně známá a oblíbená jako cíl výletů.Zatímco Marcel hlídá batožinu,já s Petrem jdem koupit lístky.Cena je 48Lei/os.Není to na zdejší poměry žádná láce,ale fronta dychtivých zájemců o svezení se prodlužuje.Pokud chcete mít v ceně lístku i občerstvení,tak si musíte o dost připlatit.Zájem o svezení je tak velký,že místo jednoho parního vlaku pojedou dva.Ten druhý půl hodiny za prvním.Dostane se na všechny.

Před devátou nastupujem do jedno z osmi  vagónků.Přesněji řečeno jsme byli doslova usazeni na konkrétní místa,někteří (Marcel) dokonce ke kamnům.Naštěstí se v nich v létě netopilo :-) S mírným zpožděním v 9:10 vyjíždíme.Vláčky pro turisty jezdí  do staničky Paltin,vzdálené 21,6km.Rychlost se pohybuje okolo 10-20km/h.Rychleji to nedovoluje svršek trati a také stoupání.Parní lokomotiva má co dělat,aby 8 vagónků utáhla.Po 15km následuje zastávka.Cestující se mohou občerstvit v bufetovém voze nebo si zajít na suché WC,umístěné pro tyto účely kousek od zastávky.Mezitím mašinfíra s topičem dobírají vodu.Po chvíli se jede dál.Do Paltinu přijíždíme něco po 11h.Tady je cca 2h pauza na občerstvení.Jsou tu všude rozmístěné stoly a lavičky.Je tu také  malé muzeum týkající se historie lesní železnice.Pro ty co se chtějí projít,tak můžou využít zdejší naučnou stezku.Stanice Paltin je hned u řeky Vaser,takže se v ní můžete v letních měsících osvěžit.Ale je to horská říčka a voda je studená.

Po obědové pauze se vláček vrací zpět do Viseu de Sus.Vozy nemají průběžné potrubí,takže při brzdění po klesající trati musí  lokomotivě pomáhat brzdaři ručními brzdami na jednotlivých vozech.Na zastávce Novat je krátká pauza a pak už se jede až do Viseu de Sus.Příjíždíme sem ve 14:45.

Lesní železnice je poslední svého druhu v Karpatech.Kromě turistických jízd stále ještě slouží svému původnímu účelu a to svozu dřeva.Od roku 2000 se na provozu a údržbě "Mocanity" podílí švýcarská organizace Hilfe für die Wassertalbahn sídlící v Bernu. I z tohoto důvodu zde jezdí starší vyřazené vozy  z Jungfraubahn.Více o této lesní železnici naleznete na oficiálních stránkách: https://www.cffviseu.ro

Pěšky jdeme do centra a v jedné z mnoha restaurací dáváme pivko(4Lei) a pozdní oběd(přírodní řízek zapečený se sýrem a smetanou za 16Lei).Obsluhovala tu pěkná servírka,tak nám chutnalo dvojnásob.Po jídle doplňujeme zásoby  ve zdejším supermarketu(pivo 2l PET Timisoarana za 6,20Lei,plechovka 0,5l Timisoarana za 2,30Lei).A protože se nám nechce šlapat pěšky do sousední Viseu de Jos,tak si domlouváme odvoz taxíkem.Není to vůbec drahé.Cena 15Lei za necelých 7km.Vysedáme na nádraží a zabíráme místa na trávníku na druhé straně stanice.Je 18h a do odjezdu vlaku zbývají dvě hodiny.Popíjíme pivko a podřimujem.Sluníčko příjemně hřeje.

Ve 20:12 odjíždíme vlakem R 4136 do Beclean pe Somes.Tady čekáme na noční rychlík D 1766 do Iasi,který má odjezd 23:21.Odtud máme v plánu pokračovat  maršrutou do Kišiněva,hlavního města Moldavska.Čekání na vlak si zpříjemňujem pozdní večeří ( domácí uzený špek)a taky kalíškem slivovice.Cesta vlakem proběhla bez problémů,ani po nás konduktér nechtěl povinný příplatek,který na tento noční rychlík je.Vozy byly opět velkoprostorové,se čtyřmi sedačkami v řadě,takže jsme zalehli a trochu se do rána prospali.

 

23.5.2016 Pondělí

Ráno v 6:45 vystupujem v Iasi.Procházíme vestibulem a hned naproti nádraží  přes cestu je stanoviště busů a maršrutek.Koukáme po cedulkách za okny maršrutek a rychle nacházíme tu s nápisem Chisinau.Šofér nám říká,že odjíždí v 7:45.Kupujeme lístky.Nemáme už dostatek lei,takže dvě jízdenky platíme v rumunské měně(35Lei/os) a jednu v eurech(8Euro).Šofér s tím nemá nejmenší problém a hned nám vydává tři jízdenky.Bágly hážem dozadu do kufru a zbývající drobné lei utrácíme za kafíčko a pečivo.Za dvě hodiny už budeme v Kišiněvě.

Hranici překračujeme na přechodu ve Sculeni.Vystupujeme z maršrutky a jdem do budovy celnice,kde u okýnka předáváme pasy ke kontrole.Následuje klasická otázka: Jaký je účel cesty? Odpověď:Turistika.Dostáváme vstupní razítko do pasu a nasedáme do maršrutky.Bágly nám nikdo nekontroluje.Vzdálenost 121km nakonec jedeme přes  3 hodiny.Může za to hodně špatný stav silnice,kde je často provoz svedený do jednoho pruhu pro oba směry jízdy.Marcel cestu nazval tankodromem.Děr bylo víc než souvislé vrstvy asfaltu.Naštěstí se na opravě a rozšíření pilně pracuje.Podél celé cesty až do Kišiněva bylo vidět plno stavebních strojů(hlavně OHL ŽS) a dělníků při práci.Takže kdo zde pojede příští nebo přespříští rok,tak už se snad dočká pěkné,nové cesty.

V Kišiněvě jsme tak zaujatí sledováním města,že zapomínáme vystoupit v centru a jedeme až na konečnou,která je na Gare Sud West (jihozápadní autobusové nádraží) na okraji města.Odtud vyjíždí busy a maršrutky do zahraničních měst.Je 11h,cestou nám vyhládlo a žízeň je taky věčná:-) Odmítáme nabídky všudypřítomných taxikářů a jdem do zdejší směnárny vyměnit několik málo eur za moldavské leu,aby bylo na pivko a něco k zakousnutí.Kurz 1E=22,30Leu.Při jízdě městem jsme si všimli,že kurz v centru je o něco výhodnější. Pohybuje se okolo 22,70Leu za euro.V bufetu kupujeme točené moldavské pivo Chisinau(11Leu) a nějaký zdejší placky,jejichž název si už nepamatuju(6Leu/kus).Něco mezi langošem a belešem.Jsou čerstvý a chutný.Zdejší pivo je dobře vychlazený,chuť  průměrná.Takový běžný europivo.

Po lehkém obídku sejdem  dolů k  hlavní silnici,kde je zastávka trolejbusu.Nasedáme do prvního,který jede směr centrum.Lístky nám uvnitř prodává postarší průvodčí.Cena je 2Leu/os.Nezáleží na tom,jestli jedete jednu zastávku nebo až na konečnou.Při přestupu na jinou linku si prostě koupíte zase nový lístek.Jednoduché ,a pro nás turisty i hodně laciné.Vystupujeme  na zastávce v centru,poblíž hotelu Kišiněv.V mapce máme zakresleny tři varianty ubytování.Nicméně přesnost mapky není úplně nejlepší,takže se trochu motáme:-) Dáváme si pitnou přestávku u supermarketu Fidesco v podobě vychlazeného lahváče černého piva Chisinau(6Leu).Po občerstvení záhýbáme do jedné z bočních uliček a nakonec se nám podaří za pomocí jedné zdejší ochotné domorodkyně najít Chill Hostel.Je opravdu zastrčený.

Zkoušíme zvonit,nic se neděje.Klepáme,taky nic.Nakonec po chvilce otevře dveře mladík okolo 25let.Ptáme se ho na možnost přespání na jednu noc.Rezervaci sice nemáme,ale má volno,takže zůstáváme tady.Cena je 200Leu nebo 9Euro za osobu a noc.K dispozici je sprcha,wc,kuchyňka i wifi. Místnosti jsou menší,ale na jednu noc dostačující.Dostáváme mapku s plánem města.Domluvit se není problém,pan domácí umí rusky i anglicky.Po dvou nocích ve vlaku si dopřáváme teplou sprchu a v 15h vyrážíme na procházku městem.

Pěšky si jdem prohlídnout  asi kilometr vzdálené vlakové nádraží.Budova i perony jsou pěkně zrekonstruované.Stejně tak prostranství před nádražím.Potom se přesunujem trolejbusem po třídě Štěpána Velikého do centra.Vystupujem u parku před sídlem vlády.Procházíme park  s krásnou Metropolitní katedrálou a zvonicí.Na okraji  parku jsme zaparkovali na zahrádce restaurace Regal.Fajn posezení,obsluha solidní,jídlo velmi dobrý,ceny více než příjemné a hlavně výhled na korzující moldavanky....,k nezaplacení:-) Toč.pivo 18Leu,32cm pizza 50-70Leu,čerstvé zeleninové saláty 35-45Leu,1litr moldavského červeného vína Cabernet 50Leu.Dali jsme si pivko a ke svačince pizzu.Zvedáme se a jdem pokračovat v procházce Central parkem se sochou Puškina a dál směrek k  jezeru Valea Morilor.Což je pro obyvatele Kišiněva vyhlášené místo na procházky a volnočasové aktivity.Marcel využívá příležitosti a stejně jako loni na Ukrajině i letos kupuje balón.I velký děti si musí hrát:-) Scházíme dolů k jezeru po dlouhém schodišti,které připomíná to známější Potěmkinovo v Oděse.Dole okolo jezera už korzuje  spousta lidí.Přilehlý lesopark je využíván hlavně pejskaři.Sluníčko už pomalu padá k obzoru.Děláme pár fotek.A jdem zpátky do restaurace Regal na něco dobrého na zub.Objednáváme si výborný Cabernet a vynikající zeleninové saláty.Jeden džbánek vína střídá druhý a my si vychutnáváme příjemnou večerní atmosféru.Před půlnocí se zvedáme a vracíme se pěšky nočním městem do Chill Hostelu.

 

24.5.2016 Úterý

Vstáváme v 6:30,proběhne rychlá hygiena,lehká snídaně a v půl osmé odcházíme.Děláme nákup v supermarketu,protože další noc hodláme strávit pod širým nebem poblíž klášterního komplexu Orheiul Vechi,který patří mezi nejznámější a nejvíce navštěvované památky Moldavska.

Z  Gare Centrale(autobusové nádraží v centru Kišiněva) odjíždíme v 8:35 maršrutkou směr Trebujeni(26Leu/os za 58km).Vystupujeme na zastávce na okraji vesničky Butuceni,odkud je to ke skalnímu klášteru nejblíž(cca 500m). A co hlavní.....,hned u zastávky je bufet.Ten otvírá panímáma,která s námi jela stejnou maršrutkou.Marcelovi se moc  líbila a chtěl ji požádat o ruku.Ale neměl žádný prstýnek,tak ze svatby sešlo:-) Házíme bágly na zem a hrnem se dovnitř.Výběr není moc velký,ale vychlazené pivo tu mají.Krom toho nějaké limonády,mražené nanuky apod.Kupujeme lahváče Chisinau(14Leu) a zabíráme místa u stolu venku pod střechou.Je nádherný počasí.Sluníčko pálí  ostošest.Nahoře,hned nad bufetem je dřevěná prodejna suvenýrů.Bohužel zavřená.Nejspíš ji otvírají až v sezóně.Dopíjíme a vyrážíme nahoru ke klášteru.

Orheiul Vechi  je vlastně rozsáhlý historicko-archeologický  komplex skládající se z kostela,skalního kláštera  vytesaného  do skály,zvonice a dalších zbytků opevnění  tyčící se nad řekou Raut mezi vesnicemi Trebujeni a Butuceni.Kromě mnichů,kteří zde žili,sloužily jeskyně i jako útočiště pro místní obyvatele za války.Přímo pod zvonicí je vchod do skalního kláštera neboli poustevníkovy svatyně.Odtud se dá vyjít ven na terasu nad řekou.Původně sem vedlo schodiště od řeky,ale zemětřesení v 17.století schody poničilo.Jeho zbytky jsou ale stále ještě dobře vidět.Na terase návštěvníci využívají  škvír ve vápencové skále a zastrkují do nich mince se svým tajným přáním.Je jich tu opravdu požehnaně.Po prohlídce dáváme poustevníkovi utržit pár drobných za svíčky a svaté obrázky.Zapalujeme svíčky a odcházíme.Marcel nahoře u dřevěných vrat ještě obdarovává jednoho místního klučinu balónem,zakoupeným den předtím v Kišiněvské tržnici.

Další zastávkou byl pravoslavný kostel Nanebevzetí Panny Marie stojící pár desítek metrů od zvonice.Celý areál  kostela je pěkně opravený a udržovaný.V době naší návštěvy zde procházel  zdejší  pop a za zpěvu modliteb vysvěcoval přilehlé okolí kostela.Po prohlídce a ochutnání vody ze studny na nádvoří kostela jsme pokračovali několik set metrů po cestě nahoru nad kostel.Tady,na nejvyšším místě skalního hřebene,je nádherný výhled po širokém okolí. A protože byl čas oběda,pojedli jsme ze svých zásob a navrch vypili lahvinku výborného červeného moldavského vína.

Po obědě jsme sešli úzkou boční stezkou od zvonice dolů do vesničky Butuceni.Vesnička působí,že se zde zastavil čas.Je tu liduprázdno.Většina zařízení je zavřena.A to včetně zdejšího muzea.Po krátké procházce prašnými uličkami se zastavujeme v místním obchůdku a kupujeme si zmrzlinku na dřívku.Poté se přesunujem k bufetu na okraji vesnice,kde už jsme byli ráno.Dáváme další piva a čekáme na nějakou maršrutku,která nás sveze do Trebujeni.Není to daleko,cca 2 kilometry,ale nám už se pěšky v horkém dni nechce.Po třetí hodině přijíždí maršrutka,nasedáme a za chvilku už vystupujeme v Trebujeni  na návsi u hospody a obchodu v jednom.Šofér si za svezení bere 3Lei za osobu.A pak tu choďte pěšky:-)

Naše první kroky nevedou nikam jinam než do kšeftu.Je poměrně velký(na zdejší poměry) a také docela dobře zásobený.Přirovnal bych to k našim Jednotám se smíšeným zbožím.A k našemu překvapení je zde i výčep s pivem.Hned si objednáváme točené Kišiněvské.Ochotná prodavačka vytahuje robustní skleněné půllitry s uchem.Tak z těch nám chutnat určitě bude!

Venku před obchodem je dřevěná houpačka.Házíme bágly na zem a usedáme všichni na houpačku.Je akorát pro tři.Za mírného houpání a popíjení pozorujem obecní cvrkot.Ten je velmi slabý.Když tu přichází dva domorodci  a dávají se s námi do řeči.Rusky tu umí všichni,takže není problém se domluvit.Ptají  se odkud jsme.Po zjištění,že jsme z České republiky,nás zve ten starší  k sobě na návštěvu.Bydlí asi 150m od krámu,takže jsme u něho za chvilku.Usazuje nás na židličky pod pergolou na dvorku.Na stůl staví domácí víno,džbánek bílého i červeného.Nenecháme se zahanbit a  Marcel dává do placu domácí uzenou krkovičku,chleba a pullitr Božkova.Slivovice už bohužel došla:-( To bude družba! Koštujem nejprve bílé(nic moc),pak červené(to už je mnohem lepší).Přikusujem uzené a klábosíme o poměrech u nás a v Moldavsku.Náš hostitel se jmenuje Vladimír a jeho kamarád Serjoža.Vladimír  je truhlář.O tom,že nekecá svědčí tři chybějící prsty na pravé ruce o které přišel při řezání dřeva na cirkulárce.Neustále nám opakuje,že jeho babička pocházející odněkud ze Slovenska nebo Ukrajiny se jmenovala Marfa Bubak.Vyslovuje to tak,že se musíme smát....

 Postupně nám ukazuje svoji dílnu,vinný sklep,domácnost a nakonec i manželku a tchýni:-)Dřevěný nábytek,který má v domě si sám vyrobil.Uznale pokyvujem hlavami,že to se dřevem umí.Nábytek je fakt moc pěkný.Potom pokračujem v popíjení vína a Božkova.Nakonec nám Vladimír ještě přinesl ochutnat svoje doma vyrobené likéry.Jeden byl šípkový a ten druhý z plodů dřínu.Dřínový byl opravdu vynikající! Vladimír se tvářil potutleně a nechtěl říct jak ho vyrábí,ani co do něj krom destilátu a dřínu ještě přidává.Ale špatně nám z něho nebylo. Mimochodem,Božkov jim moc nechutnal,oba říkali,že je silný....,co by tak asi říkali po slivovici:-) Odbila pátá a zvedáme se.Chceme ještě nakoupit v krámu a  najít za dědinou vhodné místo k přenocování.Loučíme se. Serjoža nás vyprovází až k obchodu.Zřejmě čeká,že by z toho mohlo něco kápnout:-) Má pravdu.Po nákupu točeného salámu na opékání a vína,objednáváme točené pivo.I pro Serjožu.Ať se má s námi dobře.

Okolo šesté vyrážíme pěšky za humna.Zastavujeme se magazínu na okraji vesnice, kde Marcel  kupuje hlávku zelí.Prý pro mě na večeři:-) Nakonec se jí dobrovolně vzdám ve prospěch kolemjdoucího vyzáblého koníka,který táhl naložený povoz.Po cca 500m přicházíme k řece Raut,která se zde točí údolím.Nahoře nad řekou vidíme ve skalách několik jeskyní.Je rozhodnuto,nocovat budeme v nich.Je jich tu spousta,částečně přírodně a z větší části uměle vytvořených.Petr rozdělává oheň a já s Marcelem jdem pro nějaké větší větve.U jednoho opuštěného a zpustlého stavení nacházíme dost větví na oheň.Opečem točeňák a dopíjíme poslední plechovky Budvaru,které Petr našel zapomenuté na dně báglu.Potom otvíráme první láhev vína.Značku si už nepamatuju,ale bylo s příměsí nějakého likéru.Něco na způsob portského.A najednou přichází návštěva.Polský pár,který je zde na dovolené na motorkách.Nabízíme jim víno,ale ochutnají  jen trošku,že ještě budou řídit.Chápeme,a vůbec nám to nevadí.....,alespoň na nás zůstane víc:-) Mluvíme spolu směsicí češtiny a polštiny a rozumíme si.Proberem odkud a kam jedou oni a naopak.Po půlhodce se s námi loučí a jedou dál.Otvíráme další lahvinku vína,sedíme u ohně a kecáme a kecáme o všem možným i nemožným.Začíná pršet,ale jsme v klidu.Oheň je pod skalním převisem,sedíme v suchu.V hlavě už cítíme dnešní příděl alkoholu a jeden po druhém postupně odpadáme do spacáků.Tedy já jsem odpadl na rozložené pončo a spacák jsem začal hledat až v noci,když jsem se probudil chladem.Celou noc až do rána pršelo.

 

25.5.2016 Středa

V sedm ráno vstáváme.Déšť ustal.Pobalíme svoje saky paky a jdem do Trebujeni na ranní maršrutku,která odjíždí v 8:00.Přijíždíme na okraj Kišiněva a začínáme postávat v koloně.Klasická ranní zácpa.Nakonec okolo deváté vystupujem na Gare Centrale.Hned zapadnem do jednoho z mnoha bufetů a objednáváme si vývar s masem,nudlemi a zeleninou(10Leu) a k tomu pečivo.Takovej velkej,několikrát zahnutej rohlík plněnej sýrem(12Leu).Polívky je nejmíň 500ml a je vynikající.Naplníme bříška a jdem zjistit odjezd busu do Tiraspolu.Gare Centrale má vlastně dvě strany.Z jedné jsme jeli včera ráno do Butuceni a z druhé dnes pojedem do Tiraspolu.A mezi tím jsou bufety,obchody,směnárny a kolem dokola jedno velké tržiště. V kase u šikovné pokladní kupujeme jízdenky,37Leu/os za vzdálenost asi 70km.Sedáme do zánovního mercedesu pro cca 20 lidí.Počasí se pokazilo,začíná pršet.Vypadá to na déšť po celý den:-(

Cesta ubíhá v poklidu až na hraniční přechod před městem Bendery(moldavsky Bender).Maršrutka zpomaluje,jedeme kolem betonových zátarasů krokem.Vlevo za strážním stanovištěm stojí v okopu obrněný transportér,vypadá to na BRMD-2.A u něj tři vojáci ruské armády s automaty.Vítejte v Podněsterské moldavské republice.

Po příjezdu na celnici musíme jako cizinci vystoupit a jít s pasy dovnitř.Po jednom přistupujeme k okýnku a nasledují obvyklé dotazy proč  a na jak dlouho jedeme do Podněstří.A následují stejně obvyklé odpovědi,že jsme turisti a my prijechali posmotrit gorod Tiraspol.Čekáme,že budeme muset vyplňovat registrační kartu,ale protože výpočetní technika už dorazila i sem,dostáváme bumažku(migrační lístek) vytisknutou na tiskárně.Obsahuje jméno,datum narození,číslo pasu,stát a hlavně čas,do kdy musíme opustit Podněstří.Máme tam natisknuto 21:42,takže tzv.jednodenní povolenka na 10h.Což nám úplně stačí.Večer máme v plánu pokračovat do Oděsy.Nasedáme zpátky do maršrutky.Projíždíme Bendery,na několika místech jsou vidět ruští vojáci.Za pár minut vjíždíme do Tiraspolu.Hned na začátku města míjíme stadión fotbalového klubu Sheriff Tiraspol.Je to moderní,velký oplocený areál s obytnými domy,obchody,restauracemi.V porovnání se zbytkem Tiraspolu je to do očí bijící kontrast bohatství a chudoby.Takové město ve městě nebo stát ve státě? Vystupujeme na parkovišti před vlakovým nádražím,které zároveň slouží jako autobusová stanice.Stále prší.Chvíli silně,chvíli slabě.

Do deště se nám moc nechce,takže zevlujem pod střechou budovy nádraží.Je tu směnárna.Kurz 1Euro = 14,20PRB(Podněsterský rubl).Uvnitř budovy,nalevo od vchodu,je infotabule s odjezdy autobusů a také kasa.V kase zjišťujem,že bus do Oděsy odjíždí ve 14:30 a pak až 19:15,to je poslední. Kupujem lístky na večerní spoj.Cena 58rublů/os.Vzdálenost  105km.Vždy je lepší se na spojení  zeptat rovnou v pokladně,protože nástěnné JŘ mnohdy nejsou aktuální.Např.bus do Oděsy,uvedený na infotabuli v 17h.,vůbec nejezdí.Je půl jedné,přestává pršet.Vyrážíme na prohlídku města.

Procházíme přes Kirov park s novým pravoslavným kostelem a zvonicí.Pokračujeme ulicí Lenina kolem budovy společnosti KVINT.Zde se vyrábí známý koňak stejnojmenné značky.Kromě koňaku zde můžete zakoupit i jiné zdejší výrobky.Víno,vodku i pivo.Ceny už nejsou tak nízké jako v minulosti,ale pořád se vyplatí nějaký ten tekutý suvenýr koupit.Desetiletý KVINT XO 0,5L =89rublů,nepasterizované NAŠE PIVO  0,5L=8,20rublů.Firemních prodejen KVINTU je v Tiraspolu několik,takže nemusíte mít strach,že když nenakoupíte hned v první,tak už nikde.My si nákup nechali až na zpáteční cestu,aby jsme flašky s koňakem nemuseli tahat v báglu po celým městě.Nebo ho nedej bože vypili a domů pak nic nedovezli:-)

Z ulice Lenina zabočujeme na hlavní třídu 25.Října.Ze začátku je to normální ulice,která se později mění na opravdu široký bulvár sovětského typu.Jezdí tady trolejbusy československé výroby.Na levé straně,naproti zdejšího kina,se necháváme zlákat reklamním poutačem k návštěvě restaurace s domácí kuchyní.Je ukrytá v obchodním domě ve druhém patře.Na první pohled taková malá kavárnička s pěti stoly.Ale sedí zde místní u jídla,tak to zkusíme taky.Zabíráme jeden ze dvou posledních volných stolků.Objednáváme si boršč(11rublů),skopový řízek s bramborem(18rublů) a jablečný džus.Pivo zde neprodávají.Boršč s hovězím masem a smetanou je vynikající a je ho hodně.Možná i proto je porce řízku s brambory nějaká menší.....,asi jako u nás dětská.Koukáme po vedlejších stolech a vidíme,že i místní mají porce druhého jídla stejně malé jako my.Asi je to zde zvykem.Pouštíme se do jídla,maso chutné,brambory průměr.Přes okno vidíme,že už zase prší,takže ještě chvíli po obědě vyčkáváme,jestli se počasí umoudří.Neumoudřilo.Takže platíme a vyrážíme do ulic.

Drobně prší a chvílemi přes mraky vykukuje sluníčko.Aprílové počasí.Parkem F.de Wollanta přicházíme k Dněstru.Dole v řece chytá ryby osamocený rybář.Naproti jsou městské pláže,kde se místní chodí koupat.Vracíme se na hlavní bulvár a jdeme omrknou a samozřejmě i vyfotit památník s tankem T-34.Hned za tankem je pravoslavný kostel.V těsné blízkosti je památník věnovaný obětem válek(2.světové,afghánské i té poslední moldavsko-podněsterské).Přestává pršet.Přecházíme na druhou stranu bulváru k prezidentskému paláci před kterým stojí socha Lenina.O kousek dál je velká socha vojevůdce Suvorova,zakladatele Tiraspolu.Kolem pravoslavné katedrály jdeme na ulici Karla Marxe a odtud směrem k podnikové prodejně KVINT.

Nakupujeme tekuté suvenýry na cestu i domů.Po nákupu se nasměrujem na lavičku do parku Kirov.Park je zanedbaný a neudržovaný.Sekačku zdejší tráva neviděla v letošním roce ani jednou.Ale to nám nevadí.Vedle nového kostela obsazujeme lavičku.Posvačíme ze svých zásob jako správní čeští turisti.Jen ty řízky nemáme:-) A otvíráme 2l petku zdejšího piva prodávaneho pod značkou"NAŠE PIVO".Vychlazené je docela dobré,chuťově lepší než pivo v Kišiněvu.Po pivku koštujem osmiletý koňak KVINT.Ač odkojeni slivovicí,konstatujem,že není vůbec špatný a vzájemně se chválíme,jak dobře jsme nakoupili.

Po 17h jdem na nádraží.Do odjezdu busu mámé ještě dost času.Zajdeme do jednoho z bufetů.Chceme zde utratit zbývající rubly.Co taky s nimi,když jinde než v Podněstří neplatí a ani se nedají směnit.Objednáváme si kafíčko.Tady nás osloví mladík u kterého vzbuzujem velkou zvědavost.Dáváme se do řeči.Jmenuje se Arťom a říká,že studoval v Moskvě střední školu.Programování.Takže ajťák.Prý je mu 18let.No,těžko říct jestli kecá nebo mluví pravdu.Vypadá tak na 16let:-) Nicméně o počítačích přehled má,jak z pozdější řeči vyplynulo.Ptáme se ho jak se mu zde žije.Odpovídá,že moc dobře ne.Že jsou tu nízký platy a málo práce.O cestování ani nemluvě.Že krom studií v Moskvě nikdy nikde nebyl.Ptáme se ho,jestli si s námi dá pivo,ale odmítá.Říká,že mu nedělá dobře.Že má nějaké zdravotní problémy.Nakonec souhlasí,že si námi dá trochu vína.Marcel ho jde aktivně koupit a přínáší.....,no to mě poser,šumivý.Vypadá to jako červená kombajnovka a chutná to jako červená kombajnovka :-(  Přebírám od něj finance a jdu k pultu zakoupit něco pořádnýho.Hlavně ne s bublinkama.Nakonec mi prodavačka doporučuje Cahor(Kagor).Cena 29 rublíků za láhev.Víno je sladší,ale zase ne tolik,aby se nedalo pít.Chuťově dobré.Pokračujem v kecání s Arťomem,chvílemi se k nám připojuje i prodavačka.Podle řeči usuzujeme,že se s Arťomem zná.Petr říká,že je čas dát si něco na zub než odjedem z Tiraspolu.Přebírá ode mě finance a jde objednat nějakou rychlovku typu hot-dog.Za chvíli přináší bagety plněné opečeným párkem s dresinkem a čerstvou zeleninou.Chutná to velice dobře.Plníme si bříška a prodavačka nám přináší půllitrový kelímek plný čerstvých jahod.Že je to pozornost podniku.Chutnají skvěle.Před 19h se zvedáme a jdem čekat na bus.Petr ještě neodolá a při odchodu kupuje láhev bílýho Caberneta.Prý na cestu,abysme neměli žízeň:-) Poslední rublíky,který nám zůstali,dáváme Arťomovi.Ten s námi jde na nádraží a čeká tu až do odjezdu.Odjíždíme přesně dle JŘ v 19:15.

Na hraniční přechod s Ukrajinou přijíždíme v 19:45.Podněsterský pasovák vybere v busu ode všech doklady a po cca 10-15min se vrací a hromadně je dá šoférovi .Ten je nechá kolovat po autobusu.Z našich pasů zmizel migrační lístek,takže ho při výjezdu z Podněstří vybírají.Neztratit! Batohy se nekontrolují.Na Ukrajinské straně má kontrola podobný scénář.Kontrolují  se pasy a padne klasická otázka:Za jakým účelem cestujem na Ukrajinu? Odpoveď:Turistika.Bágly se opět neprohlíží.Odjíždíme z celního prostoru a jsme na Ukrajině.Měli jsme trochu obavy z možných komplikací při překračování hranice na Ukrajinu,když jsme vstoupili na území Podněstří  ze strany Moldavska,ale vše proběhlo bez sebemenších problémů.A úplatek po nás taky nikdo nechtěl.Takže na pohodu.A Petr otvírá láhev Cabernetu.To se musí zapít! Za námi sedí  mladý polský pár a má stejnou radost z bezproblémového překročení hranic.Začíná družba.V zadní části busu koluje naše víno,vodka a dokonce i dort.Doufám,že nám nebude všem špatně:-) Před námi sedí  prostorově výrazná blondýna a Petrovi se hrozně líbí její dlouhé vlasy,pořád  za ně nenápadně tahá.

Cesta ubíhá bez problémů a v půl desáté zastavuje bus v Oděse na autobusovém nádraží.Večer už není kam spěchat,takže využíváme možnosti ubytování  ve třetím patře budovy vokzalu v komnatach oddycha.Za apartmán pro tři chtějí  150 hřiven za osobu.Měníme v přízemí ve směnárně eura za hřivny(1Euro =27,50UAH).Takže kurz je vlastně stejný jako euro vůči koruně. Apartmán je čistý,prostorný ,s TV,WC a sprchou.A jak ráno zjistíme,i s výhledem na město.

Já jdu do sprchy a Marcel s Petrem jdou dolů na jedno.No.....,u jednoho asi nezůstalo a po návratu mě ještě budí,že v hospodě potkali prodejné děvočky a jestli vím kolik tu berou.....,prý 25Euro. Marcel s Petrem s nimi prý strávili dvě hodiny :-)))

 

26.5.2016 Čtvrtek

Ráno vstáváme kolem půl osmé,dáváme rychlou snídani.Sbalíme se a vyrážíme směr centrum na vlakové nádraží.Je potřeba zajistit lůžka na jeden z večerních rychlíků do Lvova.Z autobusáku je to asi 3km.Bereme to na pohodu jako prohlídku města.

Přicházíme na vokzal,začíná pršet a tmavé mraky neslibují zlepšení počasí v následujících hodinách. U kasy kupujeme lůžka do Lvova.Na rychlík v 19:07 už nejsou místa,takže bereme zavděk pozdějším spojem s odjezdem z Oděsy ve 21:26.Nejlepší je kupovat lůžka den,dva dopředu.Tedy pokud máte tu možnost.Potom jdem najít úschovnu zavazadel.Je u prvního peronu,až vzadu od hlavní budovy.Hned vedle jsou nádražní záchodky.V úschovně si  berou 24 hřiven za jeden bágl.A venku chčije a chčije.

Zapadáme do nádražní restauračky,dáváme borč(19hřiven)  a kafe(14hřiven).Kvalita jídla i kafe podprůměrná,prostě nádražka.Aspoň zabijem čas a třeba se počasí zlepší.Uběhla hodina a pořád chčije.Máme teda na počasí pech.No nic,vstáváme a jdem do deště.V podchodu u  vokzalu je spousta stánkařů.Využívám situace a kupuji si černý deštník za 120hřiven.Měli i levnější,za 80 hřiven,ale ty byly barevné s kytičkama a pod takovým bych se asi necítil:-)

Pokračujeme dál ve směru k Potěmkinovým schodům.Cestou Marcel odbíhá do drogerie a kupuje taky deštník(160 hřiven).Z kamenného obchodu prý bude lepší.No,po chvíli,kdy se střídá sluníčko s deštěm,Marcel stahuje deštník a roztrhla se na něm látka.Zřejmě to bude tou kvalitou z kamenného obchodu:-)Následují nadávky a smích.....Marcela uklidňujeme,že zpátky se budeme vracet okolo drogerie a může ho zkusit reklamovat.

Přicházíme k přístavu a nádraží zvaném Morskij vokzal.Hned naproti jsou památné Potěmkinovy schody.Vedle nich lanovka(Funicular),ale ta je bohužel mimo provoz.Prý technické důvody.V dnešním deštivém dni je zde minimum turistů.Děláme pár fotek a světe div se,přestává pršet.Nahoře na schodech je několik stánků se suvenýry a malých pick-upů s prodejem kávičky.Tady potkáváme domorodkyni Alu a chvíli se s ní dáváme do řeči.Proběhne klasická konverzace kdo odkud je a kam jede a jak se v té či oné zemi žije.Nakonec nám pořizuje pár společných fotek na schodišti.Petr s Marcelem kupují pohlednice a vypadá to,že někde zapadnem do hospody,aby je mohli v klidu vypsat.Nevím,který čert nám to nakukal,ale zapadáme do Corvin Pubu.Za pivo zde chtějí "nekřesťanských" 31 hřiven.Ale mají zde i mnohem dražší irská piva.Dáváme jedno.Já píšu zápisky z cest a Marcel s Petrem pohledy.Pak se zvedáme,procházíme dvorem a hned vedle pubu je pošta.Kupujem známky a házíme pohledy do schránky.

Pokračujeme dál městem a zastavujeme se na jídlo v turecké restauraci.Objednáváme si džuveč,zeleninový salát a pivko(180hřiven/os).Jídlo vynikající,pivo slabší.Po jídle doprovázíme Marcela k drogerii,kde jde reklamovat deštník.Kupodivu  po chvíli vychází s novým deštníkem.Není to ten stejný,ale podobný,kytičkovaný.Tak třeba vydrží.Vracíme se k nádraží,ale máme ještě spoustu času,tak uděláme drobný nákup.Co kdyby jsme měli ve vlaku hlad:-)  Jdeme se ještě projít na Kulikovo pole,kde stojí Dům odborů.

Hodinu před odjezdem vlaku do Lvova už sedíme v bufetě u prvního peronu a čekáme až přistaví soupravu.Ukrajinští ajznboňáci si dávají načas.Vlak má 15 vozů a náš je samozřejmě až ten nejvzdálenější,první za lokomotivou.Průvodce nám zkontroluje lístky a dle čísel si zabíráme postýlky.Večer  ještě popijem trošku vodky a jdem chrnět.Celou noc je ve vagoně horko.

 

27.5.2016 Pátek

Konečně je ráno.Do Lvova je to ještě asi dvě hodiny jízdy,ale už se mi ležet nechce.Postávám v uličce u okna a pozoruji ubíhající krajinu.Dnes bude nádherný den.Postupně vstává i Petr s Marcelem.Průvodce prochází uličkou,oslovuje nás stejně jako včera  rebjata(přitom zase o tolik od něho mladší nejsme) a ptá se,jestli chceme čaj nebo kafe.Objednáváme tři kafíčka.Servíruje je ve skle s pěkným zdobeným podšálkem.Za všechny si počítá 19hřiven.V 9:44 zastavujeme ve Lvově.Podle mluvy místních je poznat,že Lvov má polské kořeny.Do ukrajinštiny se míchají polská slovíčka.

Jdeme na lavičku do parčíku před nádraží s tím,že posedíme a popřemýšlíme co s načatým dnem.Ale nápad to nebyl dobrý.Za chvíli už u nás stojí malá cikánka a somruje peníze.A za ní ještě další.O kus dál je jich celá tlupa.Bereme bágly a mizíme.Přesunujeme se do bufetu,který je o kousek dál u tramvajové smyčky.Dáváme pivko a Marcel jde obhlídnout terén.Za chvíli se vrací s tím,že v patře budovy vokzalu jsou komnaty vidpočinku a že máme počkat do oběda,kdy se uvolní jeden pokoj a pak nás ubytují.To zní rozumně,protože zítra stejně budeme z nádraží odjíždět vlakem domů.Takže dáváme ještě polívku, jak jinak než boršč a další pivko.Pak si zajdem vyměnit hřivny a já beru ve vestibulu v  TICu mapku Lvova.Ubytování ve druhém patře je parádní.Za cenu 170 hřiven/os máme prostorný růžový třílužkový apartmán s TV,WC,sprchou a automatem na studenou a teplou vodu.Chybí tu už jen děvočky:-) Později u recepce zjišťujeme,že máme ten nejlepší a nejdražší apartmán co tu mají k dispozici.Nakonec jsme zahraniční turisti ze "západu",tak proč ne.Ale pro ty kdo chtějí víc ušetřit,jsou v okolí levnější hostely(ceny začínají na 80hřivnách).Po vybalení  a sprše vyrážíme na prohlídku města.

První zastávkou je novogotický kostel Sv.Olgy a Alžběty.Využíváme možnosti za 2 hřivny vystoupat po schodišti na ochoz zvonice.Je zde nádherný výhled na celý Lvov.Hned vedle kostela,na velkém prostranství,stojí  památník Stěpana Bandery.Velké prostranství kolem památníku je pěkně udržované.Dalším místem naší návštěvy je barokní katedrála Sv.Jiří.

Poté vyhodnotíme situaci,že historie bylo dost a je čas na malé občerstvení.Zapadáme na zahrádku jedné z místních hospůdek nedaleko parku Ivana Franka.Dáváme pivko.

Procházíme parkem Ivana Franka a po chvilce stojíme před budovou Lvovského divadla opery a baletu.Je tu plno lidí,hlavně omladiny.Petr se loudá a v klobouku vypadá jako turista ze západního Německa:-) Proto taky dostává nabídku k sexu od jedné z děvoček.Ale jako správní kamarádi ho hlídáme a k ničemu nepustíme.Sehnat  lehkou holku tu není vůbec žádný problém.

Pokračujem kolem Benediktinského kláštera a Starého rynku na nejvyšší místo Lvova,Vysokyj zamok.Ale zámek zde nenajdete.Původně tu kdysi stál hrad.Dnes tu zůstaly pouze zbytky hradeb.Je to takový kopeček s terasou nahoře,kde uprostřed na stožáru vlaje ukrajinská vlajka.A je zde přelidněno víc než na Václaváku.Pár fotek a rychle pryč.Člověk si zde připadne jak v konzervě sardinek.

Na zpáteční cestě se zastavujeme v "naší" restauraci,kde jsme byli na pivku a dáváme pozdní oběd nebo spíš brzkou večeři.Za hlavní jídlo(dva řízky v těstíčku,brambor),zeleninový salát a kvas počítají 120 hřiven.Chuťově vše výborné.Po jídle jdem zevlovat do přilehlého parku Ivana Franka.Korzující mladé ukrajinky nejsou vůbec  marné:-)

Po cca hodince se zvedáme.Jdem nakoupit nějaké suvenýry domů a pomalu se vracíme k hlavnímu nádraží.Před nádražím zapadnem do jedné z mnoha otevřených zahrádek restaurací rychlého občerstvení.Začíná se šeřit.Popíjíme pivko,vodečku,probíráme čerstvé zážitky z cesty a je nám fajn.Po půlnoci se zvedáme a jdem na kutě.

 

28.5.2016 Sobota

Ráno vstáváme okolo půl osmé.Snídáme a balíme.V devět jdu s Marcelem nakoupit zásoby na cestu.V blízkosti nádraží je několik magazinů.Jsou to takové ty samošky,kde část věcí mají za pultem a část si zákazník vezme v regálech a nanosí na pult,kde to prodavačka sčotne.No ano,ve spoustě krámů,hlavně na venkově,tuhle pomůcku  stále uvidíte.Z chladícího boxu bereme pivka  ve 2,5l petkách a stavíme ho na pult.A k našemu úžasu na nás prodavačka  spustí,že pivo nám prodat nemůže,že ještě není 10h.To nás teda pobavilo.Tady,na Ukrajině,kde se pije 24h a pivo prodat nemůže.Asi zřejmě nějaká místní vyhláška.Pouštíme se  do diskuze,že to chceme na cestu do vlaku.Kroutí hlavou,že pivo něvazmožno.No nic,necháváme zatím pivo pivem.Berem ještě pečivo,sýry,zeleninu a znovu ukazujem,ať to všechno i s pivem spočítá.Moc se jí do toho nechce,ale nakonec kapituluje a máme nákup i s pivkem.Beztak jí došlo,že by jsme nákup udělali jinde a měla by po kšeftu.Vedle magazinu je bufet a tam několik místních popíjí pivko a vodečku už od rána a nikomu to nevadí.....

Vracíme se s  nákupem na pokoj.Proviant rozdělíme do batohů a jdem na peron vyčkávat příjezd rychlíku INT 108 z Kyjeva.Na vlaku je řazen přímý lůžkový vůz až do Prahy.Máme dopředu zakoupená lůžka Lvov-Olomouc (16Euro/os). Marcel objevuje na  železné konstrukci zastřešení nádraží nápis Witkowice Moravia 1903 a hned si ho fotí.Čekání na příjezd vlaku si krátíme pokecem s mladým rusem,který se s námi dal do řeči.Pochází z Petrohradu a byl na studijní stáži v Českých Budějovicích.Teď jede do Minsku za příbuznými.Umí obstojně česká slovíčka,my zase obstojně ruská,takže si docela dobře rozumíme.A jak už to tak bývá,vyměňujem si názory na pivo,holky,způsob života u nás a u nich.Čas ubíhá a náš vlak přijíždí do peronu.Loučíme se a vzájemně si popřejem šťastnou cestu.

Náš lůžkový vagon je až předposlední.Po kontrole lístků průvodcem vagonu nastupujem.Náš oddíl má okno napevno.Na chodbičce jsou otevřená jen malá výklopná okýnka.Ostatní jsou na pevno.A klima... nefunguje! I když na webu ČD se chlubí,že vagon je klimatizovaný. Čeká nás jízda plná vlastního potu.Teploměr na Lvovském nádraží ukazoval 28°C ve stínu v 10h dopoledne.Rozkládáme spodní postel a hned naléváme vychlazené Lvovskoje pivo.Příjemně chladí naše vnitřnosti.

Ze Lvova vyjíždí vlak přesně načas v 10:10.Sledujem přes okno ubíhající krajinu,popíjíme pivko a kecáme o zážitcích z naší cesty.V poledne poobědváme ze svých zásob a načínáme další petku piva.Ve 14h už jsme bez piva.Tohle jsme hrubě podcenili,vzít si na cestu pouze dvě 2,5l petky.Průvodce pivo neprodává.Tak dopíjíme alespoň zbytek vodky co jsme našli v batohu a těšíme se až překročíme hranice na Slovensko.V Čierne nad Tisou je na nádraží hospůdka,kde doplníme zásoby.Při předloňské návštěvě Ukrajiny nás  zde od žízně zachránil Smädný mních.Není to bůhví jaké pivo,ale vychlazené je lepší než nic.

V Čopu nám na vagoně vymění širokorozchodný podvozek (1520mm) za normální (1435mm).Potom vagon přivěsí na Os 8863,kterým popojedem do Čierne nad Tisou.Průvodce vozu si vyměňuje službu s průvodkyní.A následuje celní a pasová prohlídka.Horko ve stojícím vagoně by se dalo krájet.Ukrajinci kontrolu vzali letem světem,ale slováci se k prohlídce postavili čelem.Začali kontrolními otázkami typu:Kde jsme byli...,co jsme tam dělali...,a kolik toho převážíme... A pokračovali důkladnou kontrolou batožiny.Musíme vytahat z báglů úplně všechno až do poslední smradlavé ponožky.Nic víc než povolený limit stejně nemáme.Takže hledí na naše KVINTY a to je tak všechno,co můžou dělat :-)

Na druhou stranu,kdyby takové kontroly dělaly všechny státy EU,tak se sem nedostane ani jeden migrant bez dokladů.Jenže to by se muselo měřit všem stejným metrem.Na hranicích Ukrajiny a Slovenska pas EU nic neznamená.Proberou kde koho,bez ohledu na stání příslušnost.

Tak a kontrolu máme za sebou.Přijíždíme do Čierne nad Tisou a už se těšíme na vychlazeného mnicha.Po zastavení  náš vagon opět odvěsí  a následně přivěsí na konec Os 8820.Hurá!Do odjezdu zbývá víc než 15 minut a to je doba vhodná pro nákup občerstvení.Hrnem se s Marcelem ke dveřím,ale průvodkyně nás odmítá pustit ven.Opět slyšíme to populární slovo:něvazmožno.Následuje dost ostrá hádka...,dohadujem se několik minut :-( Z okna vidíme,jak cestující z předních vagonů postávají venku,pokuřují a popíjí pivko z místního bufetu.A krev žilách nám vře ještě víc... Přitvrzuji v hlasitosti žádosti o otevření dveří a nakonec nás neochotně průvodkyně pouští ven.Cestou k bufetu nadáváme na ukrajinské železnice.Dáváme jedno rychlé točené hned u okýnka a berem šest vychlazených lahváčů sebou do vlaku.Do Košic vydržíme a tam zajdem do námi už z minulých cest vyzkoušené pivnice Dobré časy.

Ve 20:00 zastavujem v Košicích a okamžitě se hrnem ke dveřím.Průvodkyně jak nás vidí,že míříme ke dveřím,tak je hned otvírá.Už se s námi nechce zase pouštět do křížku.Nikdo další z vagonu nevystupuje.Cestují tu krom nás jen samí ukrajinci a ti zřejmě žízeň nemají .Máme dvě hodiny času než náš lůžkový vagon přivěsí na EN 442 s odjezdem 22:08.Do pivnice to není daleko a za deset minut už sedíme v pivnici na venkovní zahrádce.Točí tu množství různých piv z malých pivovarů nejen z Čech,Moravy a Slovenska,ale i z dalších evropských zemí.Na doporučení mladé a moc šikovné servírky objednáváme Prešovský speciál.Je vynikající.Po jídle si objednáváme ještě další.Pivnice je téměř zaplněná.Je vidět,že i přes trošku vyšší cenu si lidi raději zajdou na pořádné pivo než aby platili za levné europatoky.

Před 22h se vracíme na nádraží.Nastupujem a s mírným zpožděním odjíždíme směr ČR.

 

29.5.2016 Sobota

Cesta nočním expresem proběhne bez problémů.Ráno něco po páté vystupujem v Olomouci.Tady cesta končí.

Účastníci zájezdu:Marcel,Petr,Vlasta.

PRAKTICKÉ INFO:

 

Busy

Trebujeni  - Kišiněv     6:05,8:00,10:00,15:00,18:30

Kišiněv - Trebujeni      8:35,9:50,13:15,17:15,20:10

Tyto busy zastavují v Butuceni,odkud je to nejblíž ke skalnímu klášteru Orhei Vechi.Cca 500m.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SOUŘADNICE:

Kišiněv

Bus Centrale Gare    N47° 01.136' E28° 50.727'

Bus Süd West Gare  N46° 59.587' E28° 47.424'

Chill Hostel                N47° 00.763' E28° 50.723'

Tiraspol

Restaurace v obch. domě  N46° 50.156' E29° 36.867'

Oděsa

Bus vokzal                  N46° 28.611' E30° 42.476'

Pošta                           N46° 29.118' E30° 44.308'

Lvov

Vlak vokzal                 N49° 50.337' E23° 59.679'

Restaurace                 N49° 50.433' E24° 01.196'

        

Fotky:

https://www.zonerama.com/galerievlasta/328502

 

                                                                                                                                         sepsal:Vlasta

                                                                                                                                      vl.tr@centrum.cz