Watzmann 2019 (2 713 m)

Watzmann 2019 (2 713 m)

Tentokrát se rozhodujeme pro přechod masivu Watzmann s jeho nejvyšším vrcholem Mittelspitze (2713m). Jde o třetí nejvyšší vrchol Německa (hned po Zugspitze a Hochwanneru). Mělo by se jednat o technicky nenáročný výstup s lehkou ferratou (B) na vrcholu, i tak si dle doporučení bereme helmu, úvazek a ferratový set. Výstup také slibuje krásné výhledy do okolí, hlavně na jezero Königsee, tak jsme docela natěšeni…

 

Pá 27.9.2019

V 7,30 odjezd z tradičního místa z benzinky MOL na Strakonické a v tradiční sestavě: Majkl, Vláďa, Petr a já. Do Ramsau bei Berchtesgaden přijíždíme ve 13hod přes Písek – Budějky – Dolní Dvořiště – Linec – Salzburg. Po chvilce hledání nacházíme místo na již téměř zaplněném parkovišti Wimbachbrücke / Wimbachklamm. Po převléknutí, sváče a zaplacení parkovného na 2 dny (12 € - pozor, je nutné mít mince) vyrážíme na Watzmannhaus, zhruba ve 13,45. Dle ukazatele by to mělo trvat cca 4hod, ale my věříme v lepší vrcholový čas. Cesta již od začátku stoupá celkem prudce lesem, po hodince pak protíná horské louky s boudami a kravičkami. Je teplo, sluníčko a to nám dá aspoň na chvíli zapomenout na zhoršenou předpověď na druhý den. U jedné z bud (Mitterkaseralm 1534m) neodoláme a dáváme si pauzu při lahvovém weizenu, který si zasloužíme. Veselá majitelka boudy (po několika panácích se svými kumpány) nás má nejprve za Holanďany, ale po té, co se dovídá naši národnost, se s námi nakonec loučí celkem slušně vysloveným „Ahój“. Po cestě dále míjíme asi bývalou dřevěnou salaš Falzalm (1615m), kam se lze schovat nebo i v nouzi přespat v případě nepříznivého počasí. Odtud je již hezky vidět Klein Watzmann, ale celý masiv Watzmann s vrcholy se před námi schovává v mracích.

Poslední část cesty vede po úzkých serpentinách s kameny. Na chatu Watzmannhaus (1930m) dorazíme v cca 17,30hod, tedy i s tou pauzou na pivko. Čistého času tedy za cca 3,5hod celkem pohodovým tempem. Bohužel kvůli mlze nevidíme nic z očekávaných vyhlášených výhledů do údolí. V chatě si nasazujeme boty na vyhřívadla a u kasy v restauraci platíme ubytko 35 € na osobu za nově vybavený pokoj s palandami akorát pro nás čtyři. Asi byla výhoda, že jsme ubytko rezervovali s dostatečným předstihem několika měsíců a nemusíme spát v lageru (28 €) s desítky dalšími horaly. Naštestí obsluha mluví anglicky, což náš konečně těší po dlouhých letech, kdy jsme se jinde na chatách nedomluvili jinak než německy. Na chatu se údajně vejde až 200 lidí a je celá po rekonstrukci, což je všude poznat, vše ještě voní novotou – počínaje stoly a pokoji, konče čistými záchody s washroomem. V jídelně si dáváme večeři, pár pivek a přes špatné připojení checkujeme předpověď na zítra, která ale vůbec nevypadá dobře.

 

Ceny:

Zapečené brambory se sekanou / palačinky na sladko za 9 €

Radler: 4 €

Weizen: 4,20

Hell (bier): 4 €

 

So 28.9.2019
Snídaně podávají od 6hod. a tak vstáváme v 5,45, ať máme dostatečnou rezervu na přípravu než se probudí zbytek chaty. Noc je celkem příjemná, jsou k dispozici teplé deky a také je možné si za příplatek zařídit další deky. U snídaně jsme jako první, za sladkou verzi (3 chleby, marmeláda, čaj nebo káva) chtějí 7 €, za sýr se špekem pak o euro víc. Přijde nám divné, že se stále nikdo v jídelně neobjevuje, ale poté co vyjdeme na terasu zkouknout počasí, nám to rychle dojde – leje jako z konve, a do toho mlha jako v Rákosníčkovi. Asi pršelo celou noc, jen jsme déšť v noci přes nová okna moc nevnímali. Nálada nic moc, když znovu kontrolujeme předpověď – Petr ale hlásí, že se mají mraky postupně dopoledne protrhávat. Jdeme si na pokoj znovu lehnout doufaje, že se počasí co nejdříve umoudří...

Před 9hod nakonec vyrážíme z chaty. Stále drobně prší, ale čekat již nemůžeme, abychom zvládli naplánovaný přechod hřebene s několika vrcholy vč. samozřejmě nejvyššího vrcholu Watzmann - Mittelspitze (2713m), dále klesání k chatě Wimbachgrieshütte (1327m) a zpět na parkoviště Wimbachbrücke. Túra vychází na více než slušných 10hod, takže to opět vypadá na pekelně bolavý nohy a čelovky v poslední fázi túry.

Stoupání k prvnímu vrcholu Hocheck vede po skále, která klouže od deště. Jeden úsek je jištěn ocelovým lanem. Stále prší a evidentně nemíní přestat. Cestou potkáváme vracející se lidi z vrchu, kteří nás informují, že to mezi dalšími vrcholy pěkně klouže a je nebezpečné pokračovat. To nám náladu moc nezvedá. V 11.30 jsme na vrcholu Hochecku (2651m). Stále drobně prší, jsme již slušně promočení, nálada mizerná a v několika stupních je nám po chvilce pěkná kosa. Pořizujeme tedy nezbytné vrcholové selfíčko, letmo zkontrolujeme pokračování cesty a boudu schovanou za vrcholem. Stále je mlha a fouká vítr. Jednomyslně se shodujeme na okamžité zpáteční cestě. Safety first! Nemá žádný smysl riskovat. Klesání není vůbec komfortní, ostatně jako vždycky. Skála je namoklá, takže musíme dávat bacha na každý krok. Paradoxně čím jsme níže, tím se oblačnost více protrhává, takže nakonec i pořizujeme pár hezkých fotek. Zpět k chatě nám to trvá 2hod. V sušárně se aspoň na chvíli snažíme usušit mokré věci a dáváme si horkou polévku s obřím knedlíkem za 5,50 €. Nesmí samozřejmě chybět pár pivek a radlerů na zlepšení nálady. Je paradox, že druhý den předpověď hlásí úplně jasno a nejlepší podmínky pro túru. Není divu, že cestou dolů pak potkáváme spousty lidí směřující na chatu. Bohužel tentokrát jsme na počasí neměli štěstí…

Cestu zpět si naplánujeme pro zpestření trochu jinudy – po půl hodině od chaty se před přístřeškem Falzalm dáváme stezkou vpravo k chatě Kührointhütte (1420m), kam by to mělo trvat zhruba hodinu. Cesta je zpočátku hodně výživná, jde o prudký padák dolů jištěný ocelovými lany. Poté se cesta narovnává a procházíme celou dobu lesem až k sestavě několika chat a kostelíku u pastvin s krávami. U jedné z boud u sympatické mladé číšnice objednáváme finální weizen. Pohled do údolí Königsee je nám bohužel zapovězen, odsud tam nelze dohlédnout. Pak nás už čeká jen dlouhé, monotónní, klesání (2 hod) po zpevněné cestě, které dokonale prověřuje, zda máme dobře prošlápnuté boty. Podle stupňující bolesti v patě zjišťuji, že ty moje evidentně nejsou...  K parkingu dorazíme za již lehkého stmívání okolo 19hod, takže pro tentokrát čelovky nevyužijeme, což pro nás není moc typický… Po chvilce oddechu rovnou vyrážíme přes Salzburg směr Praha, kam dorazíme něco po půlnoci.

 

Michal Schauhuber

 

Podpořte nás na FB - najdete zde fotky z našich výprav.