Wildspitze 2017 (3 770 m) - druhá nejvyšší hora Rakouska

Wildspitze 2017 (3 770 m) - druhá nejvyšší hora Rakouska

Pá 4.8.2017

Petr mě postupně nabere v Kobylisích v 6:30, Majkla v Dejvicích a frčíme na Rozvadov, dále pak přes Mnichov – GaPa – Mittenwald (na hranicích ve 12,50) a Heiligkreuz – Vent (1896m). Zde parkujeme ve 14,30hod u stanice lanovky (5 €). Můžeme se svést lanovkou na Stablein (2356m), čímž si výrazně ušetříme čas a síly. Kupujeme lístek za 10,50 € a zhruba v 15hod. vycházíme z horní stanice Stablein směrem na Breslauer Hütte (2844m), kam dorazíme po celkem příjemné cestě v 17,20. Zde máme zarezervované ubytování, platíme však 10 € za storno pro Vláďu, který s námi tentokrát nejede. Na chatě si dopřejeme několik pivek za 4,50 € a spagetti za 9,50 €. Příjemné je, že nás obsluhuje sympatická Slovenka, takže nemusíme šprechtit a objednávat česky. Spíme v domě pod hlavním budovou (winterraum), jde o menší chatu pro přespání pro zbloudilé cestovala, když je hlavní budova zavřená. Je zde prostor pro asi 10 lidí s přírodním hajzlíkem uvnitř a vybavenou kuchyňkou. Máme sice sebou lehčí spacáky, ale i když nebylo uvnitř nejtepleji, tak místní deka stačila a docela zahřála. Přespání na horských chatách se stává již naším pravidelným strašákem, kdy se většinu noci jen převalujeme a nemůžeme pořádně zabrat. Do toho mě docela třeští hlava, asi z té vyšší nadmořské výšky. Takže pár hodin neklidného spánku musí opět stačit.

 

So 5.8.2017

Snídáme po 5hod (první snídaně je od 5–6:30, druhá 7:30 – 8:30). Zhruba v 6,20 vycházíme z chaty. Je pod mrakem, trochu mlha. Dle doporučení se držíme severozápadním směrem, zabloudit nemůžeme, pěšina je výrazná. Míjíme zelené jezírko v dolině Mitterkar. Stoupáme po kamenech, později již nepříjemně kloužeme po drobné suti při snaze dostat se výše. Dorazíme k menšímu ledovci Mitterkarfener, který je pokryt kameny. Nazouváme mačky, protože je to zledovatělé a pěkně to klouže. Stoupáme až k prvnímu nepříjemnému místu – prudký skalní žlab, pod kterým je sněhové pole pouze do půlky osazené lanem. Dostat se k lanu ale není žádná prdel, musíme stoupat pěkných pár metrů v prudkém svahu bez jištění, než se můžeme chytnout lana. Tady hrajou důležitou roli mačky a cepin. Po tomto nepříjemném úseku pak již pokračujeme vzhůru skalním žlabem s ocelovým lanem, tak mačky můžeme zase schovat. Postupně se dostáváme až do sedla Mitterkarjoch (3 440 m), zhruba v 10 hod. Nadmořská výška už začíná být znát, a tak častěji odpočíváme. Zde je už nástup na ledovec Taschachferner, takže nasazujeme mačky a vážeme se na lano, o které jsme se celou cestu střídali. Postupujeme již trochu rozbředlým sněhem napravo, ke kotlině. Cestou míjíme hned několik ošklivých trhlin, některé musíme i přeskakovat, a tak dáváme velký pozor. Cesta je vyšlapaná lidmi před námi. Zhruba po 1,5hodině se dostáváme z ledovce na skálu, odkud je to již kousek k vrcholu. Batohy tedy necháváme dole a šplháme hore. U kříže jsme ve 12hod. Pořizujeme nezbytné foto a míří zpět k baťohům. Sestup je po stejné cestě, ale řekl bych o dost nebezpečnější, protože sníh je víc rozbředlý a propadáváme se níž, takže musíme být opatrní hlavně při přeskakování trhlin. Zpět do sedla Mitterkarjoch dorazíme po asi hodině, kde potkáváme českou skupinu, jak naopak míří k vrcholu. Varujeme je před trhlinami i rozbředlým sněhem a míříme skalním žlabem dolů. Čeká nás opět nepříjemné ledové koryto, které sice není velké. Nasazujeme opět mačky a na konci skalního žlabu opatrně klesáme přidržující se obyčejným lanem, které tam je napevno zabudované… Jak jsem již zmínil, tak jistící lano končí zhruba v polovině, takže zbytek musíte zvládnout pomocí maček a cepínu. Zde vřele doporučuji si dobře nasadit mačky - mě se na jedné noze rozvázali, tak to bylo celkem dramatické... 

Cesta dolů je velm nepříjemná díky suťovité cestě, při které nohy dost trpí. Nakonec se dostáváme k jezírku, pořizujeme další fotky, sluníčko hřeje, takže super. S obavami pozorujeme helikoptéru, která dosedá na konec skalného žlabu, kde jsme před chvilkou byli... Na Breslauer Hütte jsme zhruba v 16,30hod. Dáváme si pivko, občerstvujeme se a loučíme se slovenskou servírkou. V 18hod opouštíme chatu a je nám jasné, že lanovku dolů již nestihneme. A tak nás čeká poměrně dlouhé klesání až k parkovišti ve Ventu s čelovkami, kam dorážíme ve 20,30. Za půl hoďky vše zabalíme, najíme se a rovnou míříme zpět do Prahy, kam dorazíme již pozdě v noci.

 

Michal Schauhuber